Dům U Kamenného zvonuHrabalův první vlastní podnájem v Praze. Často si ho užíval se strýcem Pepinem, který nikdy nezapomněl přivézt láhev rumu. A tak zde společně popíjeli, strýc Pepin vyprávěl a Hrabal vše zapisoval. Samotný dům má dlouhou a zajímavou historii. Co Hrabala zaujalo nejvíce, bylo jeho domovní znamení, které popisoval jako „polonahou ženu, která obkročmo dirigovala svým rozkrokem svět."
close Dům u kamenného zvonu. Archivní foto. info Zdroj: Deník zoom_in   close Dům u kamenného zvonu. info Zdroj: ČTK zoom_in

Restaurace U PinkasůAni k Pinkasům to nebylo ze Spálené daleko. Do jedné ze svých oblíbených hospod, kterých po Praze nebylo málo, chodil Hrabal nejenom na pivo, ale také na vepřovou pečeni s bramborovým knedlíkem.
close U Pinkasů. info Zdroj: Deník zoom_in   close U Pinkasů. info Zdroj: DENÍK/Martin Divíšek zoom_in

Pivnice U Zlatého tygraO slavné štamgasty neměla pivnice U Zlatého tygra nouzi. Až Hrabal ji ale díky svým knihám proslavil i v zahraničí. Navštěvoval ji často a pravidelně, jeho oblíbený stůl se nacházel v zadní místnosti. Asi největší pozornost přilákal v roce 1994, když u jednoho stolu usedl s Václavem Havlem a Billem Clintonem.
close Bohumil Hrabal před pivnicí U Zlatého Tygra. info Zdroj: ČTK zoom_in   close U Tygra. info Zdroj: Deník/Martin Divíšek zoom_in

Spálená uliceSběrné suroviny ve Spálené, kde skoro pět let pracoval u lisu papíru, se Hrabalovi dostaly hluboko pod kůži. Jeho spolupracovník Jindřich Peukert, se stal hlavní postavou příběhů Barona Prášila i Příliš hlučné samoty.
close Spálená ulice. info Zdroj: ČTK zoom_in  

LibeňČtvrť Hrabalovu srdci nejbližší. V domě na Hrázi 24 žil postupně sám, se svými přáteli Vladimírem Boudníkem či Egonem Bondym a nakonec se svou ženou Eliškou více než 20 let. Oženil se v libeňském zámečku, pracoval v místním divadle S. K. Neumanna (dnes Divadlo Pod Palmovkou) a učarovala mu nejedna zdejší hospůdka.
close Libeňský zámek. Ilustrační foto. info Zdroj: Facebook MČ Praha 8 zoom_in   close Divadlo Pod Palmovkou. Ilustrační foto. info Zdroj: DENÍK/ Klára Cvrčková zoom_in

Text vznikl s laskavým svolením Tomáše Mazala na základě jeho knihy Cesty s Bohumilem Hrabalem.

Čtěte také: Tereza Rychnovská: Jaká místa mám v Praze ráda