V magickém prostředí Prašné brány převzali včera ceny autoři nejlepších receptů v rámci unikátní soutěže Jak chutná Praha. Cílem soutěže, jejímž pořadatelem byla Pražská informační služba (PIS) spolu s Pražským kulinářským institutem a Asociací českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA) bylo obnovit pozapomenutou pověst Prahy jako gurmánské metropole.

„Věříme, že podpoříme kvalitu a profesionalitu kulinářských služeb v Praze,“ řekl Roman Vaněk, šéf Pražského kulinářského institutu. Podle něj je již nyní zřejmé, že soutěž své poslání splnila, protože její organizátoři mají údaje o tom, že nejúspěšnější recepty zařadily na své jídelníčky asi tři desítky vybraných restaurací.

PIS při přípravě soutěže vycházela z podobných akcí, které zorganizovaly jiné evropské metropole, například Brusel, Milán či Paříž. „Soutěž zaujala i jiné kraje a její obdoba již začala v Moravskoslezském kraji a na Mladoboleslavsku,“ řekl k výsledkům Tomio Okamura, viceprezident AČCKA. Podle něj musí Praha přilákat další segment turistů, pro nějž je právě tato součást cestování atraktivní. „Musíme docílit toho, aby lidé jezdili za kulinářskými specialitami a ne speciality za nimi,“ řekl Okamura. Dodal, že dnes není v Praze problém zajít do restaurace na speciality většiny evropských a řady mimoevropských zemí, ale problémem někdy je najít restauraci, která vaří dobrou tradiční českou kuchyni.

Vítěz: Morkové řezy

Podle pořadatelů se akce zúčastnilo přes 5000 lidí a pro vítězný recept na dezert nazvaný Morkové řezy hlasovalo přes 2000 účastníků. „Mám po babičce kuchyňský kalendář. Když jsem zjistila, že se koná soutěž, poslala jsem recept, který mi připadal velmi zvláštní," řekla Libuše Klokočková, autorka vítězného receptu. Morkové řezy upečené podle návodu z roku 1921 ocenili především profesionální kuchaři, zatímco u veřejnosti úspěch nesklidily. Většina lidí se tvářila nedůvěřivě na spojení morku s cukrem. Odborníci však uznali právě tuto originalitu. „Je tam morek, mandle a cukr. Chutná to ale jako marcipán," vysvětlila kuchařka. Podle ní by se tedy moučník mohl nazývat marcipánová žemlovka.

Staronový dezert zařadila do svého jídelníčku například restaurace La Degustation Boheme Bourgeoise, která podle gastronomického průvodce Maurerův výběr Grand Restaurant vaří v České republice k nejlepším.

Největší úspěch při hlasování veřejnosti měla pečená kančí kýta s karamelovým zelím, kterou do soutěže přihlásil Michael Váňa. „Recept pochází od prababičky, která žila v Praze na Karlově náměstí. Když o svátcích dostali od příbuzných zvěřinu, dělali tento recept," řekl Váňa pře přebírání ceny. Podle něj jde o jakési „rodinné stříbro", jež se předávalo z generace na generaci. Jako profesionální kuchař chce recept zařadit na jídelní lístek restaurace U modré kachničky. Pravdou je, že kančí kýta připravená podle tohoto receptu je mimořádně křehká, na jazyku se rozplývá jako dort.

Mezi dalšími oceněnými recepty byla kaštanová polévka, hráškový krém nebo tvarohové taštičky.

Soutěž začala v lednu a recepty s příběhem mohli lidé zasílat do konce března. Dorazilo přes 150 receptů, ze kterých pražští kuchaři vybrali dvacítku nejoriginálnějších. Zařazeny byly do publikace Jak chutná Praha, kterou PIS vydala v české i anglické verzi a včera při předávání cen ji slavnostně pokřtila.

Roman Vaněk, ředitel Pražského kulinářského institutu, řekl Deníku: Neumíme stanovit poměr ceny a kvality

close zoom_in Jak zaznělo při předávání cen, výsledky soutěže hodnotíte příznivě. Znamená to, že se můžeme těšit na další ročník, nebo na něco obdobného?

Musím říci, že zájem lidí, kteří jsou dnes strašně uspěchaní, mě až zaskočil. Ta soutěž měla zajímavou křivku – na začátku nic moc, pak to skočilo a lidé posílali své hlasy stále více a více. Nevím, proč tomu tak bylo, ale mám z toho velkou radost. Je krásné, že se lidé dokázali zamyslet nad tím, jak naši předci dokázali vařit jednoduše a přitom dobře. My stále chceme dělat jídla složitá, krásná a přitom chutná, ale výsledek je často žalostný, jak to známe z restaurací. Bylo by proto škoda nevymyslet teď něco jiného a my už něco takového chystáme. Zatím vám neřeknu co, ale bude to brzy, ještě letos.

Některé restaurace už zařadily staronová jídla do svých jídelních lístků. Může to Praze přilákat další návštěvníky, teď nemyslím cizince?
My jsme dnes zcestovalý národ, který zná skoro celý svět, ale nezná sám sebe. Kulinařina je založena na jednoduché rovnici: dobré jídlo=dobrá nálada=zdraví. Možná se dnes díky troše našeho přispění začíná v některých našich lidech probouzet hrdost na to, že jsme uměli dělat taková jídla a že to umíme zase. Z tohoto hlediska je vlastně jedno, který recept to vyhrál.

S vařením úzce souvisí i stolování. Nemyslíte si, že v tomto směru na profesionální úrovni ještě trochu za západní Evropou kulháme?
My nekulháme, my pajdáme. My jsme v tomto ohledu ještě stále totální mrzáci. Ono to souvisí i s naším životním stylem. Například v cenách lítáme od zdi ke zdi. Dnes můžete dostat polední menu za 59 korun a stejně tak můžete utratit deset tisíc za večeři pro čtyři a ani jedno neodpovídá realitě. Ještě stále se hledáme, ještě v této oblasti stále neumíme správně nastavit poměr kvality a ceny.