Zkušenosti, jež se snaží vnuknout svým čtenářům a posluchačům v České republice, má především ze svých pobytů v Německu, Francii či z daleké Ameriky a Číny. Nad výkřiky o alternativních maminkách, které dle jejích slov, jen chtějí mít právo rozhodovat, či spolurozhodovat o zdraví svých dětí, však kroutí nechápavě hlavou. Stejně jako nad podáváním cukrové vaty k obědu v některých školních jídelnách.

Margit Slimáková je optimistka a věří, že věci se hýbou správným směrem.

Vaší specializací je výživa. Nutriční poradce však nejste. Čím se konkrétně zabýváte?

Výživou jsem se začala zabývat před dvaceti pěti lety. Studovala jsem střední zdravotnickou školu, pak farmaceutickou fakultu. Při studiu jsem přišla na to, že farmakoterapie je úžasná, ovšem může mít spoustu nežádoucích účinků a že prevence je stokrát důležitější. Začala jsem se zajímat o podporu zdraví a výživu, která v tomto zaujímá první místo. V té době tu však nebyla možnost studovat něco jako zdravou výživu. Privátně jsem proto studovala z literatury a z různých kurzů. Hned po škole jsem měla plán pokračovat v rámci postgraduálního studia. V tu dobu jsem potkala pana doktora Jonáše (pozn. red. - doktor Josef Jonáš), který, když slyšel, jak neustále každému nutím myšlenku zdravého stravování, nabídl mi pozici výživového poradce, kde jsem setrvala čtyři roky. Byl to právě on, kdo vymyslel pojem „výživový poradce". Postgraduál jsem proto dodělávala externě. Kvůli manželově práci jsme však odjeli do zahraničí, nejdříve Německo a pak Čína, odkud jsem dálkově dostudovala v USA, protože tento obor byl v obou zemích zcela běžný a výživa u nich hrála velkou roli.

Kdy jste se vrátili do Čech?

Před čtyřmi lety. To jsem jen koukala na široké spektrum výživových poradců. Obor je neuvěřitelně populární. Já se mezi poradce již neřadím. Mám nyní úplně jiné vzdělání, jiný způsob práce a věnuji se zcela něčemu jinému. Primárně se totiž nezaměřuji na soukromé poradenství. Myslím si, že zdravá strava je nesmírně jednoduchá a člověk dle mého názoru, nepotřebuje poradce. Jde o uvědomění si toho, že bychom měli jíst kvalitní, čerstvé potraviny. Snažím se spíše o jakousi osvětu. Mám tři webové stránky, které prezentují fakta srovnatelná s weby nezávislých kolegů ze zahraničí. Poslední dva roky jsem navíc garantem projektu „Skutečně zdravá škola", kde je prioritou změnit a zlepšit výživu ve školách. Toto je velká část mé práce.

A také hodně diskutované téma v posledních letech. Stravování, nejen ve školních jídelnách, celková výživa dětí, není taková, jaká by měla být.

Iniciativa z naší strany je velmi široká. Vznikla na podněty rodičů, kteří byli velmi nespokojení. Od automatů na přeslazené nápoje až po čokoládové tyčinky a další cukrovinky. V některých stravovacích zařízeních dokonce dávali dětem k obědu právě cukrovou vatu. Což je hrůzné, ale podle současných pravidel možné.

Školní jídelny se řídí podle určeného spotřebního koše, který by měl korigovat jednotlivé složky stravy. Přísun sacharidů, bílkovin…, aby fungovala jakási rovnováha. Toto se neděje?

To je právě ten problém, neděje. My o tom víme. Spotřební koš je více jak čtvrt století starý. Vůbec nereflektuje potřeby dnešní doby a zdravotní stav dětí. Neodráží změny, které nastaly na potravinářském trhu. V době, kdy vznikl, se vařilo všechno z potravin, nebyly prášky ani všemožná dochucovadla, glutamáty… Tudíž tyto položky se v něm vůbec neřeší. Má jen kategorie potravin, kde mléko je brané jako super zdravá esenciální potravina a přitom dnes již víme, že tomu tak vůbec není. Obiloviny jsou v kategorii brambory… V některých věkových kategoriích je asi dva a půl krát více masa pro děti, než mají v Německu a dalších vyspělých evropských zemích. Trvám na tom, že je potřeba zásadní aktualizace.

Už víte, jak na ni?

Máme několik cílů. Jeden z nich je právě změna spotřebního koše. Vyvinuli jsme snahu, kontaktovali ministerstva a konkrétní ministry. Nejdřív nám vše sice odkývali, že jsou nápadu naklonění, jenže realizace pokulhává. Druhá věc je, aby stát zaktualizoval potravinovou pyramidu, která je snad ještě zastaralejší než spotřební koš a opět neodpovídá dnešním potřebám. Hlavně, co se týče nadmíry sacharidů. Já sama vytvořila „zdravý talíř", který vychází z amerických doporučení. Třetí věc, na které pracujeme, je pomoci školám okamžitě. Do doby, než dojde ke změnám ze strany státu. Proto jsme přivezli z Británie program Food for life, který tam již běží na pěti tisících školách. Není o to jen o metodice jídla. Jde i to, jak vypadá jídelna, jak paní kuchařky komunikují s dětmi a rodiči, odkud vozí potraviny, zda jsou sezonní, jestli děti ví, co jí, co se učí v hodinách o výživě, jak vypadá školní zahrada, jestli je jedlá. Je to propracovaný detailní plán pro celou komunitu. Propojení jídelny, kuchařek, učitelů, dětí, rodičů, místních komunit, zastupitelů, pekařů, farmářů…

Nepokulhává realizace především z finančních důvodů? To, co popisujete je zcela zásadní převrat, který by stál mnoho peněz.

Částečně. Ono se dá zdravě vařit i z peněz, které mají nyní. Je pravda, že paní kuchařky, které mají zájem vařit lépe a zdravěji, to mají těžší. Tímto programem podpoříme i místní zemědělství, ekologii. Kdyby jídelny, kterých máme v republice osm tisíc, začaly odebírat od našich dodavatelů, pěstitelů, chovatelů, my jim tím pomůžeme, region bude prosperovat, což má vliv též na finální cenu, která by byla mnohem přívětivější.

Máte zjištěno, zda by se dalo využít podpory státu například z hlediska dotací?

To jsou věci, které trvají měsíce, někdy roky. Navíc ministerstvo školství a zdravotnictví to zatím odmítají. Ministerstvo zemědělství, pro změnu, na naše podněty prozatím nereaguje. Naopak se nám aspoň podařilo navázat vztah s ministerstvem životního prostředí, které se tváří, že to chápe a podporuje nás.

Není to z jejich strany trochu krátkozraký pohled na věc? Zlepšením životního stylu by se snížily státu náklady na léčbu onemocnění, jako vysoký krevní tlak a cukrovka, což by velmi ulevilo státnímu rozpočtu.

Změna by pro stát byla rozhodně přínosem. Pozitiva, která tento program přináší, jsou bez diskuse. Dokonce na to minule upozornila Světová zdravotnická organizace. Zdravotní stav českých dětí a celkově české populace je špatný. O to víc člověk nechápe, že školní prostředí toto podporuje. Děti, které půl dne jí bramborové lupínky a čokoládové tyčinky, pak oběd zkrátka jíst nebudou. Školní jídelny jsou státním vzdělávacím zařízením a měly by jít příkladem. Ne se vymlouvat a očekávat, že když najednou mrkev nahradí sladkosti, budou děti štěstím bez sebe.

V této souvislosti se hovoří o neblahém vlivu reklamy…

Stravování je součást výchovy. To je potřeba si uvědomit. Rodiče musíme podpořit, aby se prodej sladkostí omezil. Oni nemůžou, respektive je těžké přestat dávat dítěti peníze a udělat z něj vyčleněného jedince. V tomhle stát udělal obrovskou chybu. On totiž tyto věci může regulovat. Psychologové po tom volají několik let a upozorňují na to. Jenže, na jednu stranu to vypadá, že jsou za ty roky vybudované určité vztahy mezi prodejci a mocí výkonnou, a proto se do jakýchkoliv opatření nikomu nechce. Na druhou stranu velmi zesiluje tlak, jak od nezávislých odborníků, tak od médií. Zvyšuje se počet významných lidí, jak je Jamie Oliver, či Michelle Obamová, kteří na situaci poukazují. Já jsem si jistá, že tento trend je nezvratitelný.

Mnoho dětí si do školních zařízení přinese určité stravovací návyky z domova.

Určitě je tu velká část rodin, které zdravou výživu neřeší. Přibývá ovšem rodin, které to dělají dobře. Ti se ozývají. Je bychom měli podpořit. Ne vycházet vstříc těm, kteří to nedělají. Problém je oboustranný. Máte rodiny, které od narození dítěte pracují na tom, aby se stravovalo správně, dávají mu zeleninu, luštěniny, podávají mu neslazené nápoje. Pak začne chodit do školky či školy, kde mu dávají jen slazené nápoje. Hromada rodičů s tím má potíže a musí písemně dokládat, že vyžadují, aby jejich dítě dostávalo vodu z kohoutku.

Celkově se zvyšuje i počet různých autoimunitních onemocnění u dětí. Má na to vliv také kvalita stravování?

Zcela jednoznačně. Stav a progrese mnoha autoimunitních onemocnění souvisí s životním prostředím a stravou. Druhů těchto onemocnění jsou desítky, mají různé názvy a postihují různé orgány. Mají ovšem jedno společné: zánětlivé prostředí v organismu. Na zánětu se pak podílí nadbytek cukrů, levných rostlinných olejů a pesticidy též to riziko zvyšují. Z toho důvodu preventivně působí hlavně kvalitní strava.

Když se vrátíme k obměně spotřebního koše, vy máte představu, jak by měl vypadat, aby odrážel životní styl populace, včetně dětí jedenadvacátého století?

Není problém vycházet z Německa, které se řídí tzv. DACH doporučení, která jsou dělaná tak, že je můžeme přebrat či modifikovat. Velkou roli zde hrají především bílkoviny. Celková spotřeba masa je v Čechách totiž nadprůměrná, až obrovská. Je to neuvěřitelné. Navíc se hodnotí pouze kvantita, nikoli kvalita. Pro příklad; ryba v podobě smažených rybích prstů není vůbec ryba. My lpíme na tom, aby se do toho zavedla i kontrola kvality parametrů potravin, jako je ochucení, z jaké vzdálenosti se potraviny dováží a celkově se vzala víc v potaz ekologická stránka věci. Paní kuchařky, které působí v jídelnách, byly kdysi naučené vařit z polotovarů, protože to bylo moderní. Vařit zdravě je nikdo nenaučil, proto je potřeba podporovat je při zavádění nových zdravých receptur.

Mluvila jste o tom, že hodláte vycházet z amerických doporučení. To mě trošku zaráží vzhledem k tomu, jak na tom USA z hlediska obezity je.

Oni mají obrovské problémy, to je pravda. Jenže si toho jsou vědomi a začali s tím rychle něco dělat. Federální zákaz prodeje slazených nápojů ve školách, například, byl spuštěn dva roky zpátky. Hodně na změně pracuje, jak jsem již zmínila, Michelle Obamová. Předtím měli tu výživu opravdu strašidelnou. U nás tyto věci pro změnu stagnují dlouhodobě a země, které nás v pokroku neměly předbíhat, tak to dělají. Stát by měl pracovat na podpoře legislativních změn a praktické stránce věci.

Není to i o tom, že má spousta rodin pocit, že pokud se budou stravovat zdravě, zatíží to jejich měsíční rozpočet?

Je potřeba objasnit několik věcí. Málokdo si uvědomuje, že kvalitní potraviny více zasytí, protože obsahují živiny. Což člověk zjistí, až když to zkusí. Většina lidí si však představí prodejnu zdravé výživy, kde najdete v regálech speciality za ceny, ze kterých vám opravdu přechází zrak. Zdravé stravování je především změna životního stylu a nakupování. Já nechodím každý den do supermarketu. V pondělí si koupím na farmářském trhu kváskový chléb a vydrží mi celý týden.

Farmářské trhy jsou též novodobým trendem, který je na vzestupu. Jaký máte názor na jejich nabídku?

Je to na provozovateli, který by si to měl hlídat. Zákazník si musí svého výrobce vychovat. Když jdu na trhy, sleduji informace o tom, odkud je zboží a další doplňující informace by mi prodejce měl být schopen sdělit. Pokud chodíte pravidelně, získáte přehled.

Další věc, kterou ve svých příspěvcích hodně zmiňujete, se týká nastavení zdravotního systému a přístupu k alternativním způsobům léčení. Vy se k němu stavíte kladně?

Jednoznačně. U nás, a v dalších vyspělých zemích, je velký kus problému v nastavení zdravotní péče. Ani lékaři, již jsou do toho hození, za to nemohou. Systém zdravotní péče je nastavený, aby se během studia učili najít nemocného člověka a léčit ho léky, farmakoterapií. Oni toho umí a systém jim to umožňuje. Minule jsem v jakémsi rozhovoru s lékařem vyčetla, že za mluvení s pacientem mu pojišťovna nezaplatí. Jenže pacienti rozmluvu čím dál víc vyžadují. Jestliže jim lékař není schopný tuto část poskytnout, nahání je tím do rukou „alternativců". Máme tisíce až desetitisíce léčitelů a poradců, kteří dialog nabízejí. Mnozí z nich jistě vědí, co dělají, na druhou stranu jsou mezi nimi určitě lidé, kteří by to neměli dělat a nelíbí se mi to. Na prvním místě vidím chybu státu, že umožňuje, aby tyto věci nebyly nijak regulované. Jediné, co dělá, že kritizuje, jací jsou to šarlatáni, místo toho, aby nastavil podmínky, ve kterých by měli existovat. Máme tu homeopatické školy, jejichž podmínkou je, aby jejich studenti nejdřív udělali rok, či dva zdravotnické minimum. To jsou lidé, kteří to umí, a my bychom si jich měli vážit, že zaplňují to, co systém neumí. Mně osobně by se velmi líbilo, kdyby tuto službu mohli nabízet sestřičky, jelikož mají více času s pacienty komunikovat a bylo by to pro ně zpestření, které by vneslo další smysl do jejich práce.

Vyvinuli jste ohledně této problematiky též nějakou iniciativu?

Určitě je to jedno z témat, kterému se chci věnovat. Několikrát jsem o tom psala a vyjadřovala se k těmto myšlenkám. Jsem v kontaktu s jednou z nejkvalitnějších homeopatických škol, která tohle dělá a chtěla by to řešit systematicky.

Pokud byste měla na závěr říci body, na které se máte v plánu zaměřit v příštím roce, jaké by to byly?

Jedna z hlavních věcí je zapojit další školy do zdravého stravování. V současnosti jich máme osmdesát. Budeme dále tlačit na legislativní změny a spolupráci mezi jednotlivými složkami. Já osobně chci pokračovat ve svých projektech, přednáškách, psaní blogů, jež mně naplňuje díky okamžité interakci. Jsem nadšená, protože si myslím, že je úžasné, že se do těchto projektů zapojuje čím dál více lidí a rodičů, které musíme podpořit všemi deseti, a já za to hodlám nadále bojovat.

Andrea Grubnerová