Na Bertramku, která je jinak klidným místem s výhledem na Prahu, již od úterka proudí stovky Gottových fanoušků. Za celý včerejší den se jich tu mohly vystřídat tisíce. Neodradilo je ani deštivé počasí. Přeplněná byla i autobusová linka z ulice Na Knížecí, kterou se sem dá dostat.

V kombinaci s podzimním sychravým počasím se stala ulice působivou pietou. Někteří příchozí byli smrtí milovaného umělce doslova zdrceni.

Chodník a ulici před vilou zcela zaplnily hořící svíce a kytice, mnoho z nich je ovázáno černými stuhami. Kromě sousedů, kteří vzpomínají, jak Gotta na Bertramce potkávali, mezi přítomnými občas zazní ruština či angličtina.

Jako malá jsem do něj byla zamilovaná

„Měla jsem pana Gotta ráda už od mala. Jako malá holka jsem do něj byla zamilovaná,“ říká paní Jarmila, která přijela až z Přelouče. „Tak jsem si tak snila, že bych si ho třeba někdy vzala. Mám ho ráda celý život, tak proto jsem tady. V novinách si o něm vůbec nemůžu číst, když je vezmu do ruky, začnu brečet,“ dodává Jarmila.

Někteří spojili zvědavost s procházkou do klidné lokality Prahy a vyrazili i s dětmi. „Chtěla jsem se podívat na jeho dům. Je úžasné, kolik lidí se tu dnes sešlo a ještě určitě sejde. Moc jsem měla ráda jeho písničky,“ říká 37letá maminka tří dětí z pražské Troji.

Vzdát hold českému pěvci přišel na Bertramku i fanoušek z Kanady. „Moji kamarádi mi po desítky let posílali z Československa Karlovy desky,“ říká Charlie Velikovsky, který v roce 1968 emigroval do Kanady a natrvalo se zde usadil.

Kubánec Karel

„Když jsem se o jeho smrti dozvěděl, byl jsem zrovna v Praze,“ dodává s tím, že neváhal a na Bertramku hned druhý den vyrazil. Jelikož hodně cestuje, potkal před lety v cizině muže, který „zdědil“ po zpěvákovi jméno. „Když jsem byl před osmi lety na Kubě, potkal jsem jednoho Kubánce, který se jmenoval Karel. Udivilo mě, že se jeho jméno píše česky,“ vypráví Charlie.

„Byl to 28letý muž. Ptal jsem se ho, kde k tomu jménu jako rodilý Kubánec přišel. Odpověděl mi, že jeho matka byla zamilovaná do nějakého českého zpěváka,“ dodává.

Pietní atmosféru před vilou s číslem popisným 18 dokreslovala hudební aparatura, která potichu hrála Gottovy písně. „Být stále mlád,“ znělo působivě z reproduktorů. Někteří si slavné melodie pobrukovali, jiní plakali a zapalovali svíce.

Stále tomu nedokážu uvěřit

„Přijeli jsme s manželkou uctít památku a zapálit svíčku. Nejraději jsme měli píseň Kávu si osladím. Škoda, že už nám ji Karel nikdy nezazpívá,“ říká pan Václav, který přijel z opačného konce Prahy, Černého Mostu. „Na Bertramku jsme dnes přišli, protože jsme ho měli fakt rádi,“ dodává.

Někteří fanoušci v hlubokém zármutku stále nemohou smutné zprávě uvěřit. „Představoval jsem si, že to celé není pravda. Že třeba umřel jenom jako, aby měl konečně klid a čas na rodinu a mohl žít třeba někde v klidu na chatě,“ dodává pan Vlastimil, který za mistrem dorazil až Uherského Hradiště.

„Mám doma všechny jeho desky, včera jsme si je doma celý den s manželem pouštěli,“ říká další z příchozích paní Marie. „Jsem z toho pořád moc smutná,“ dodává.