Na říčních naplaveninách rostly v těchto místech jen křoviny. Po přírodní katastrofě zabezpečila území nízká hráz a vedle náletovek začaly růst uměle vysazené ovocné stromy. Vznikl tak 100 metrů široký a zhruba čtvrt kilometru dlouhý ostrov.

Jelikož se na něj brzy přestěhovali barvíři koží, začalo se mu říkat Barvířský ostrov. Ten postupně měnil své majitele a rozmachu dosáhl po té, co se mlynář Václav Novotný rozhodl změnit ho na kulturní a společenské centrum Prahy. Nechal zde postavit representační budovu, v jejímž hlavním sále se na konci května 1837 konal první slavnostní ples.

O tři roky později navštívil Barvířský ostrov František Karel Habsbursko-Lotrinský, otec pozdějšího císaře Františka Josefa I.

Další stavby

Novotného rodina rakouského arcivévodu oficiálně požádala, aby se ostrov začal na počest významné návštěvy jmenovat podle jeho manželky. Žofie Frederika Bavorská společně s chotěm souhlasili, takže se z Barvířského ostrova stal Žofínský ostrov nebo li Žofín. I když se později oficiálně přejmenoval na počest známého Slovanského sjezdu, který se zde konal v roce 1848, dodnes mu spousta lidí říká jednoduše Žofín.

Palác Žofín dostala do dnešní podoby přestavba v roce 1884 podle návrhu Jindřicha Fialky. V třicátých letech minulého století se ostrov dočkal dalších sadových úprav a k jeho dominantě přibyla zahradní restaurace a hudební pavilon. V průběhu desetiletí se toto území stalo symbolem pro významné společenské, kulturní, politické i obchodní události. Probíhají zde reprezentační plesy i koncerty.

V severozápadní části Slovanského ostrova fungovala až do padesátých let minulého století Žofínská plovárna, na které bylo za hezkého počasí nabyto k prasknutí. V roce 1898 režisér Jan Kříženecký jeden z prvních filmů v Rakousku Uhersku, který se jmenoval Výjev z lázní žofínských. V minutovém snímku mladíci skáčou z prkna do bazénu a předvádějí se před kamerou.

Učení i romantika

Na Masarykově nábřeží mezi mostem Legií a Jiráskovým mostem není za hezkého počasí k hnutí. Procházejí tu davy turistů a mezi nimi spoustu Pražanů a návštěvníků z různých koutů republiky. Proti proudu řeky míří k Tančícímu domu a na pulsující náplavku Rašínova nábřeží, opačným směrem zase ke Karlovu mostu nebo na Petřín. Spousta z nich však u nedaleko Národního divadla odbočuje na Slovanský ostrov.

„Tento malý ostrov mám moc ráda. I když tu je dost lidí, svým způsobem tu mám klid na učení," sděluje nad učebními skripty studentka Univerzity Karlovy Lucie Bezděková.

„Občas sem chodíme s přítelkyní randit na lodičky. Jsme spolu čtyři roky, ale tahle romantika nás asi nikdy neomrzí," říká knihovník Lukáš Pavelka. „Výhledy z řeky na Pražský hrad a Karlův most nemají chybu. Stejně jako večerní projížďky s lucernou," přitakává jeho partnerka Věra.

Lodičky a šlapadla

O tom, že podobné zážitky vyhledává spousta návštěvníků ostrova, svědčí, že na něm fungují vedle sebe tři půjčovny lodiček a šlapadel. Některá z nich mají netradiční vzhled, a tak lze na Vltavě spatřit umělou labuť či plovoucí auto.

Na jižní straně ostrova funguje dětské hřiště a vedle něj v letní sezóně malá replika prvního parovozu vyrobeného v Českých zemích, která nese název Český lvíček. Ve středu 30. května se na Slovanském ostrově konal Dětský den Prahy 1. „Na rodiče s dětmi čekalo výukové centrum jízdy na kole, výtvarný kroužek, skákací hrad, loutkové divadlo, kouzelník, historický šerm a rada dalších atrakcí a soutěží," popsal akci starosta první městské části Oldřich Lomecký.

MICHAL VRBECKÝ