Na dvoře Národního muzea, které bylo 7. července před nadcházející rekonstrukcí uzavřeno pro veřejnost, stále parkují nějaké dodávky. Do depozitářů se postupně odvážejí nejrůznější sbírkové předměty, ale ty, na něž přišla řada včera, byly opravdu mimořádné: slovanský hrob s kostrou z Mikulčic na jižní Moravě a další kostry lidí z 9. a 10. století.

Význam slovanského hrobu převezeného do Prahy spočívá v jeho dataci do 9. století, kdy k nám přichází křesťanství a hroby začínají odpovídat křesťanským zvyklostem. Další kostry jsou zajímavé z patologického hlediska – jsou na nich totiž demonstrovány některé anomálie, jako jsou sečné rány, amputace nohy nebo variety na páteři.

Z patologických nálezů na kostrách je patrně nejzajímavější lebka chlapce z velkomoravské lokality Rajhradice. Hoch prodělal v mládí úraz, po němž u něj došlo ke srůstu obou čelistních kloubů, takže chlapec nemohl otvírat ústa. Kromě toho měl také silně poškozen chrup. „Přesto podle antropologů chlapec žil s tímto poškozením více let, což ukazuje na sociální cítění našich předků, kteří se o něj museli starat,“ říká Radka Schusterová z oddělení vnějších vztahů Národního muzea. Podle ní jsou zajímavé i nálezy kostních zlomenin, jež zřejmě po nějakém základním ošetření normálně srostly. „To svědčí o jistých ranhojičských schopnostech našich předků,“ dodává Schusterová.

Na samotném mikulčickém hrobě, je zajímavé to, že byl v muzeu instalován „in site“, tedy tak, jak byl nalezen. Snad ještě zajímavější je ale to, že se dochoval bez závažnějšího poškození, ačkoliv byl v zemi přes tisíc let.

Antropologická expozice se změní

„Antropologie, lidské kosti vyprávějí…“ – pod tímto názvem existovala až dosud v Národním muzeu v jeho hlavní budově na Václavském náměstí antropologická expozice, jejíž počátky spadají do šedesátých let minulého století. Antropologické oddělení muzea tak bylo jedním z nejmladších.

První dva oddíly informovaly návštěvníka o metodách práce kosterních antropologů, třetí oddíl demonstroval speciální pozorování vedoucí k porovnávání populací nebo zjišťování biologických příbuzenských vztahů, které může vést až k individuální identifikaci osoby. Čtvrtý oddíl pak seznamoval návštěvníky s chorobami, které je možné na kostře zjistit, se zraněním, které dotyčný nepřežil, nebo které se zhojilo. Převážná většina exponátů v této expozici pocházela z archeologických výzkumů raně středověkých lokalit, tedy z doby zhruba před 1000 let; byly tu však i nálezy starší a ve výjimečných případech byly vystaveny kosterní pozůstatky i mladší, tj. novověké.

Až se Národní muzeum za pět let znovu otevře, budou četné sbírky uspořádány jinak než dosud. Platí to i pro antropologickou expozici, jež patrně bude sledovat vývoj člověka jako druhu (fylogeneze) a jako jedince od početí až do úmrtí (ontogeneze). Antropologie tak bude uzavírat přírodovědné expozice o živočišných druzích, zatímco dosud byla samostatná.