„Zasuňte tyčinku do nosu a pětkrát s ní zašťourejte v každé nosní dírce,“ tak zněl pokyn učitelky v mateřince. Přestože jsem se dopředu dívala na instruktážní videa, dcerce vytryskly slzy. „Nevadí, dnes tu pláče každý,“ smála se učitelka a zeptala se mě, jestli chci pomoci.

„Raději ano, ještě s tím nemám zkušenosti.“

Po vyřčení této věty jsem viděla, jak se po mně otočily zbylé dvě maminky v místnosti. „Vy jste to doma netrénovala?“ A přidaly takový upřímný, lítostivý pohled. Zaskočilo mě to. S Eliškou jsem trénovala číslice, písmenka, básničky, písničky. Ale šťourání do nosu? To ne. „To já jsem syna během týdne testovala třikrát. Pokaždé negativní,“ prohlásila s hrdostí v hlase první maminka.

Druhá maminka přikyvovala. „My se celá rodina testujeme už tři týdny. Dvakrát týdně. Díky tomu můžeme za rodinnými příslušníky.“

Negativní! Ale ve čtvrtek znovu

Učitelka přichází s krabičkou, do které kape roztok. Chvíle napětí… Růžová barva naplňuje testovací papírek. Za chvíli je celý barevný. A vystupuje jedna čárka. „Vypadá to dobře, ale musíme počkat čtvrt hodiny, jestli se náhodou neobjeví i druhá čárka,“ říká učitelka.

Zatímco čekáme, druhá maminka už netrpělivě podupává nohou. „Ještě musím zajet s druhou dcerou do školy, tak snad to stihneme. Dnes jsem plánovala, že přijedeme do školky dříve, ale tahejte děti po měsíci z postele.“

Po patnácti minutách zůstala jedna čárka. Hurá! Ale ve čtvrtek nás to čeká zase nanovo!

Stejně jako v naší školce, i ve většině základních škol se obešlo testování bez větších potíží. „Byli jsme až překvapeni, jak se to celé neslo v příjemné duchu. Tím, že jsme velká škola, rodiče přicházeli ze čtyř vchodů, kde si paní učitelky děti přebíraly a odváděly na testování. Těm nejmladším pak rodiče pomohli s testováním, větší děti to zvládly samy,“ popsala Jana Sieberová, zástupkyně ředitele Masarykovy ZŠ v Újezdu nad Lesy.

Odmítání testu? Klacky pod nohy, míní ředitel

Přestože se žáci do školy už těšili – ještě více snad jejich rodiče – byli i tací zákonní zástupci, kteří své děti do školy nepustili. „Máme dva takové případy. Jedna rodina se bojí, aby se děti ve škole nenakazily, druzí nesouhlasí s testováním,“ popsala Sieberová.

Ve vedlejších Klánovicích je dětí, které v pondělí zůstaly doma, daleko více. „Odhadem pět až deset procent,“ potvrdil ředitel Masarykovy ZŠ Michal Černý a doplnil, že i zde hrály roli dva faktory: obava z nákazy ve škole a odmítání testování. „První skupinu chápu. Ale tu druhou? Mám pocit, jako by mi ti rodiče házeli klacky pod nohy a já jim u toho ještě pomáhal,“ podotkl ředitel.

Žákům, kteří zůstali dobrovolně doma, posílají učitelé úkoly, jsou jim k dispozici i během konzultací. „V minulém školním roce jsme zkusili zároveň učit ve třídách a dělat distanční výuku, ale to se nám neosvědčilo. Nemyslím si, že by to bylo efektivní,“ doplnil ředitel.

V Újezdě nad Lesy naopak jdou cestou prezenční i distanční výuky v jeden čas. „Paní učitelky mají zapnutý monitor a věnují se nejen dětem ve třídě, ale i těm za obrazovkou. Jde to, ale je to pro vyučující velmi náročné,“ přiznala Sieberová.