Když začala v březnu loňského roku péct šestnáctiletá Martina Králová doma zákusky, její maminka Renata byla nadšená. „Mít odpoledne ke kávě sladké, kdo by to nechtěl?“ Zákusky se jí však brzy začaly přejídat. A jak plynuly měsíce, zjistila, že dcery domácí pečení leze do rodinného rozpočtu.

„Nákupy surovin, elektrika… Za ten rok, kdy byla dcera doma, to odhaduji minimálně na dvacet tisíc korun,“ popisuje Renata Králová.

A dodává, že možná ještě horší než finanční zátěž bylo shánění speciálních cukrářských potřeb. „Byly to různé suroviny – například polevy, které v běžném obchodě nekoupíte. Strávily jsme tak s dcerou i spoustu hodin brouzdáním po internetu a hledáním požadovaných surovin.“

Rychlejší internet

Ještě více se pak prodražilo studium sedmnáctiletého Jakuba Pokorného. Přitom ještě loni se zdálo, že si vystačí při distanční výuce se svým tři roky starým počítačem. „Od března do června měl Jakub na počítači jen pár hodin týdně, spíše to byly konzultace. V tomto školním roce však škola přešla na výuku v plném rozsahu rozvrhu. Počítač se začal přehřívat, synovi jsme museli koupit i sluchátka s mikroportem,“ vyjmenovává Jakubův otec Karel.

Aby toho nebylo málo a syn měl doma kvalitní internetové připojení, navýšil u telekomunikační společnosti rychlejší přenos dat. „Během on-line vyučování jsem několikrát denně zaslechl z Jakubova pokoje sprostá slova. Nadával pokaždé, když mu spadl internet. A to i během testů. Proto jsem připlatil a máme rychlejší internet,“ popsal Karel Pokorný, který odhaduje, že synův rok na distanční výuce ho stál minimálně pětatřicet tisíc korun.

„A to ještě nepočítám zvýšenou spotřebu elektřiny. Za loňský rok jsme měli poprvé nedoplatek v řádu tisíců korun. Pravdou však je, že na tom mám podíl, neboť jsem od března pracoval také z domu. A home office mám doteď.“

Zničené ruce z dezinfekce

Zvýšené náklady, byť v řádech stovek korun, měla i Zuzana Válková, která má doba předškolačku – šestiletou Beátu. „Děti z mateřských škol na tom v rámci celého školství byly asi nejlépe, doma strávily za ten rok jen pár týdnů. Paradoxně největší výdaje jsem měla – a mám – nyní, když dcera chodí do školky. Má z dezinfekce úplně zničené ruce. Každý měsíc tedy vypotřebuje minimálně jeden speciální bio krém.“

Rok distanční výuky však nebyl nápor jen na peněženky rodičů, ale i na jejich psychiku. Své by o tom mohla dlouze vyprávět i Jana Kratochvílová, která byla doma s devítiletou Eliškou. „Vzhledem k tomu, že jsem ve firmě jediná účetní, ošetřovačku jsem si v podstatě vzít ani nemohla. Domluvila jsem se tedy se šéfem, že budu pracovat hlavně odpoledne a večer, až bude mít dcera po dopoledním vyučování.“

Množství úkolů bylo však takové, že měla do večera co dělat, aby to s dcerou všechno zvládla. „Nejvíce mi však vadilo, že paní učitelka používala ke komunikaci hned několik kanálů. Posílala nám úkoly na e-mail, dále na WhatsApp, do MS Teams… A když na něco zapomněla, tak nám ještě volala nebo poslala SMS. Bylo to šílené! Pokud by to bylo od září nanovo, uvažuji, že bych musela zaplatit nějakou studentku, která by se s dcerou učila.“