„Je o přínosech, překážkách a příležitostech učení venku,“ popsal Daniš v rozhovoru pro Pražský deník. Metoda je podle něho použitelná i ve školách umístěných uprostřed městské zástavby bez zahrad.

Jak učení venku funguje v Praze? O kolika školách či učitelích víte, že toto praktikují?
Kolik těch škol je, vám nedokážu říci. Ale spolupracujeme se školami, které se o to i v Praze snaží. Někteří učitelé chodí s dětmi ven příležitostně, když je hezky, když se s dětmi učí o něčem, co lépe zažijí venku. Známe ale i učitele, kteří se rozhodli učit se s dětmi venku pravidelně, třeba jeden den v týdnu. 

Kdo je Petr Daniš?
Vystudoval filozofii a environmentální etiku. Původně chtěl být vědcem, do vzdělávacího centra Tereza ho přivedla civilní vojenská služba, pracuje v něm od roku 2002 a posledních 13 let je jejím ředitelem. Je jedním ze zakladatelů iniciativy Učíme se venku, o učení venku napsal publikaci Tajemství školy za školou. Ta je zdarma ke stažení on-line, v tištěné podobě by měla vyjít do půl roku. Rovněž je autorem knihy Děti venku v přírodě, ohrožený druh.

Může fungovat učení venku i v centru Prahy, kde jsou školy obklopené zástavbou?
Určitě může. Větší možnost pohybu než ve třídě nabízí i „betonová džungle“ a bezpečná vyasfaltovaná prostranství poskytují spoustu prostoru pro kreslení, ale i vytváření různých grafů a modelů, které by se do třídy prostě nevešly. Nedávno jsem mluvil s ředitelem jednoho malého pražského gymnázia. Vyprávěl, jak se během letošního krásného podzimu rozhodli přesunout výuku na jeden den ven. Celá škola, všichni žáci a všichni učitelé šli ten den do Stromovky. Prý se ani neobtěžovali vymýšlet nějaké speciální náplně hodin, a učili se jako obvykle, jen v jiném prostředí. Přesto hovořil o nádherném dni a otevřené atmosféře, kterou si užili děti i učitelé.

Jak výuka venku v centru města vypadá? Pro které předměty je vhodná?
Výuka venku, i v centru, může být vztažena k přírodopisu a k zeleni. Máte-li poblíž vodní tok či plochu, můžete odebrat vzorky vody a v chemii určit její vlastnosti a kvalitu. Přírodní a městské prostředí nabízí mnoho geometrických tvarů, které můžete poznávat, rýsovat či jinak ztvárňovat. Historické centrum umožňuje objevovat dějepisné události a epochy přímo na místě. V občance můžete zpovídat místní obyvatele, co je trápí, a navštívit místní radnici. Venku se můžete pohybovat, můžete tam výtvarně tvořit či zpívat. V každém předmětu je něco, co může být přínosné učit venku, možná s výjimkou informatiky.

Můžete zmínit nejdůležitější důvod, proč by se měly děti učit venku?
Víte, mladá lidská bytost nebyla stvořena k tomu, aby dlouhou dobu musela sedět na zadku a nesměla se hýbat ani mluvit. Jsou děti, které takovou výuku nějak vydrží, ale velké množství dětí tím prostě trpí. Bez možnosti pohybu, bez možnosti sáhnout si na věci, o kterých se učí, bez možnosti o těch věcech mluvit a diskutovat s kamarády. Řada dětí ve škole nemůže rozvinout svou přirozenost, svoje silné stránky, svoje zájmy. Nedivme se, že se u tolika dětí objevují různé poruchy učení a pozornosti.

Myslíte, že výuka mimo prostory školy může toto změnit?
Dobře provedená výuka venku mnohem více naplňuje potřeby dětí. Zvyšuje jejich zájem o učení, posiluje vnitřní motivaci a v konečném důsledku zlepšuje chování dětí i jejich vzdělávací výsledky napříč předměty. Tato tvrzení nejsou mým názorem, ale opírají se o výsledky desítek výzkumů z různých koutů světa, existují pro to už velmi silné důkazy.