Třiadvacetiletý Vojtěch Dalík zase doplatil na bouračku, kvůli které měl přetržené nervy v míše. A šestadvacetiletý Jakub Novák se narodil s dětskou obrnou…

Z této čtveřice se stali nerozluční přátelé, které dala dohromady zvědavost, ale také touha naučit se něco nového.

Kurz grafiky

Proto už čtvrtý měsíc tráví den co den na Vyšehradě, kde v obecně prospěšné společnosti Maturus absolvují kurz grafiky. „Učíme se tu různé grafické programy, upravujeme text, vyzkoušeli jsme si výrobu vizitek. Nejvíce se mi ale povedlo logo firmy, které jsme začali utvářet z listu a postupnými úpravami jsme tvořili zapamatovatelné logo," prozradila Valerie, která svou pracovní budoucnost vidí  u počítače.

„Vím, že mě počítač musí živit. Nemohu někde pracovat dvanáct hodin denně, potřebuji polohovat. Grafika mě natolik zaujala, že bych se jí ráda věnovala i po kurzu."

Srdce opravili, nohy přidusili

Stejně jako Valerie byl grafikou před kurzem nepolíbený Honza. V létě má sezónní práci v kanceláři, kde dělá tabulky. „V zimě mám ale vždy volno, nemám co dělat, a tak je to pro mě příjemným zpestřením," říká Honza, který si v pubertě nikdy nemyslel, že by byl odkázaný na vozík.

„Jenže pak jsem šel na operaci se srdcem. No a srdce mi opravili, ale nohy přidusili…"  Grafickým kurzem se mu otevřely další cestičky, kam by se jeho život mohl ubírat. „Když jsem přišel na kurz, neuměl jsem nic. Ale všechno od A do Z nám tu vysvětlili. A díky grafickým programům jsem si vyzkoušel výrobu novoročenek, vizitek, ale i návrhy triček…"

Kamarádi z Kladrub. Tak by se dal stručně charakterizovat vztah Honzy a Vojty. Jako jediní se znali ještě před kurzem, protože se setkali v rehabilitačním ústavu v Kladrubech. Vojta se tam jel léčit hlavně s levou rukou, kterou má už dva a půl roku po bouračce velmi špatně pohyblivou. 

Všechno se semlelo rychle

„Jeli jsme s kamarádem na motorce, proti nám náklaďák. Nedal nám přednost, my jsme jeli také o něco rychleji… Semlelo se to hodně rychle. Následky už ale budu mít asi napořád," říká Vojta, který nemá ještě o své práci snů moc představy.

Může to být něco s počítačem, ale je tu jedno ale. „Pravou ruku mám dobrou, tou klikat mohu. Jenže tím pádem ji mám přetíženou, takže dlouhodobě nevím, jak to budu zvládat."

O své blízké budoucnosti má však zcela jasno. Za dva měsíce mu skončí kurz. A pojede znovu do Kladrub. „Odpočinout si," prozradil Vojta, čímž ale rozesmál Valerii, která nás poslouchala. „No ty jsi tady z toho udřenej, viď?"

Jediný, kdo měl s grafikou před začátkem kurzu zkušenosti, byl Kuba, absolvent gymnázia v „Jedličkárně". Jeho kroky poté vedly na Vysokou školu ekonomickou, kde vystudoval aplikovanou informatiku. Kuba mi hrdě ukazuje své výtvory a jedním  z prvních, které na kurzu vytvořil, byla fotomontáž.

Kuba jako Američan, který právě přistál na Měsíci. Na další grafice má zase šneka se svojí tváří. Proč? „Do šablony jsme měli udělat náš portrét se zvířetem, které nás charakterizuje. A já mám takové pomalé tempo, že to mohl být jedině šnek," smál se Kuba.

Motorem musí být vlastní kreativita

Na čtveřici smíšků dohlíží dvaatřicetiletý typograf Hynek Reich Štětka. „Snažím se jim otevřít hlavy, ukázat jim zajímavé věci prostřednictvím grafických programů. Ale důležité je mít vždy na paměti, že samotný program je jen prostředek, pak už je jeho motor jeho vlastní kreativita a co chce dotyčný dosáhnout," myslí si Hynek.

Na kurzu dává příklady jen toho nejlepšího. „Záměrně jim ukazuji věci s vysokou kvalitou, přidanou hodnotou. To by měla být jejich pomyslná meta." A jak se čtveřice sžila  s grafikou, o kterou do té doby skoro nezavadila? Podle Hynka se s talentem musí člověk narodit, ale kreativní přístup je dán výchovou a sebevědomím.

„Kdo je sebevědomý, je kreativní. Když si je člověk sám se sebou jistý, může si s věcmi kolem sebe hrát, přetvářet.  A to je začátek kreativity."

Doskočil až do Prahy

Vyzkoušel si práci v bankovnictví i call centru. Nakonec to byl ale Maturus, kde bývalý skokan Jan Mazoch zakotvil.  A kde je šťastný.

Honza, původem z Frenštátu pod Radhoštěm, byl už jako patnáctiletý zvyklý, že si sám musí shánět sponzory.

„Když člověk není světově známý, shánějí se peníze sportovcům opravdu těžko. Naopak když jde o dobrou věc, což je v neziskovkách,  je to jednání s firmami jednodušší," vysvětluje Honza, který pro Maturus oslovuje velké firmy, kterým nabízí vizitky, novoroční přání či kalendáře vyrobené lidmi s postižením. 

„Firmy na to slyší. Rádi se zapojují do dobročinných akcí a pomáhají. Věřím, že je pro ně lepší si odebrat kvalitní výrobky od handicapovaných lidí, než jen povinně odvést státu peníze."

Maturus ve zkratce

Obecně prospěšná společnost Maturus se věnuje veřejně prospěšnému podnikání v oblasti grafiky. Zaměstnává kreativní lidi s handicapem i bez něj.

Nabízí tranzitní program, ve kterém se mohou absolventi Jedličkova ústavu a škol a lidé s handicapem vzdělávat pod vedením zkušeného lektora  v grafických a počítačových dovednostech.

Organizace má 10 zaměstnanců. Jádro firmy tvoří grafik a asistentka prodeje. Tranzitní program zaštiťují dva lektoři – odborníci na grafický design, kteří předávají své zkušenosti čtyřem kolegům v tranzitním programu. Chod organizace zajišťuje ředitelka, která je současně i projektovou manažerkou.

Provoz stojí ročně dva miliony korun, část pokrývají tržby z výrobků (hlavně novoročenky a kalendáře), část prostředků na mzdy poskytuje úřad práce a část tréninkového pracoviště hradí Evropský sociální fond. Menší část prostředků je také od dárců.