Josef Inwald se narodil v roce 1837 do chudé židovské rodiny v Chyšce na Vysočině, tedy ve sklářském kraji. Už v dětství chrlil jeden nápad za druhým a díky své podnikavé nátuře si v pouhých pětadvaceti letech otevřel první sklárnu v Havlíčkově, tehdy Německém Brodě.

Velké stěhování do Prahy

Inwaldovi se dařilo a postupně otvíral další továrny, včetně největší pražské, která vyrostla v roce 1878 na Zlíchově. Kdysi byste tu našli nejen pece, ale i specializované provozy jako leptárnu, malírnu, brusírnu a ryteckou dílnu. Pro hladší provoz sem byly zavedeny i koleje. Ve své době se jednalo o jednu z největších skláren v Rakousko-Uhersku.

Kino Atlas.
Kino Atlas: Zaplavila ho voda i fekálie. Smolař mezi kiny nyní zavřel své brány

Inwald záhy do Prahy přestěhoval ústředí firmy, prodejnu i celou svou rodinu – manželku Karolínu, čtyři dcery a dva syny. V roce 1902 císař František Josef povýšil Josefa i s manželkou a starším synem do šlechtického stavu.

Synové podnik rozvíjeli

Sklenice, dekorativní i technické sklo, lampy a různé nádoby se ze Zlíchova vyvážely i do zahraničí, hlavně na Balkán a do Španělska. Inwald ale neměl jen podnikatelské, nýbrž i politické ambice. Stal se pražským radním a později poslancem Českého zemského sněmu. Po jeho smrti v roce 1906 podnik převzali synové Oskar a Rudolf. A právě za jejich “vlády”, v roce 1914, si firma zaregistrovala ochrannou známku na nerozbitné sklo Durit, z něhož se vyráběly skleničky všech možných velikostí a druhů. Největší slávě se dostalo výrobku s žebrováním, kterému se familiérně začalo přezdívat duritka.

Z továrny zbylo jen málo

Podniku se dařilo až do ekonomické krize, která přišla roku 1932. Výroba se tehdy přesunula do Teplic a továrnu koupila akciová společnost Sklárny a rafinerie. Avšak už v roce 1945 připadl areál v rámci poválečných konfiskací ministerstvu zemědělství a posléze Jednotnému svazu českých zemědělců. Duritky se v Teplicích vyráběly, byť z méně kvalitního skla, až do roku 1996. To již v Praze budovy bývalé sklárny pomalu mizely v souvislosti s budováním Městského okruhu. Do současnosti se dochovala jediná, dnes používaná společností Meetfactory a patřící do katastru Smíchova.