Vodárenská věž, zvaná též Hořejší, byla postavena ze dřeva roku 1489, ale již v roce 1501 zcela vyhořela. Její roubená nástupkyně vyhořela roku 1588 také, i s přilehlými Šítkovskými mlýny, které se nazývaly podle jednoho z majitelů a které daly jméno i věži.

Požáry věže byly časté díky tomu, že se v nich v tuhé zimě udržovala stálá teplota nad bodem mrazu otevřeným ohněm, aby voda v nádržích nezamrzala.

Nová báň

Stavba nové kamenné věže probíhala v letech 1588 až 1591. V roce 1648 byla vodárna poškozena střelbou Švédů obléhajících Prahu. Podle záznamů dostala věž přes 90 zásahů. Oprava pak trvala do roku 1651, na což upozorňují tři pamětní desky. Při této opravě dostala vodárna charakteristickou báň.

Věž rozváděla vodu do kašen Nového Města, svému účelu sloužila do roku 1847. V roce 1881 byla z provozu vyřazena a voda byla čerpána do nově vybudovaného pozemního vodojemu na Karlově. Již v roce 1882 byly rozebrány vodárenské stroje a věž měla být zbourána. Zachránil ji zásah Umělecké besedy.

Umění i špiclové

V roce 1926 věž a přilehlé mlýny zakoupil umělecký spolek Mánes. Mlýny byly zbořeny, věž se stala součástí nového sídla spolku Mánes. Při jeho stavbě byla věž zpevněna v základech betonovým věncem proti dalšímu naklánění. Od roku 2003 věž spravuje Nadace českého fondu umění.

V 80. letech minulého století měla v báni věže svoji pozorovatelnu Státní bezpečnost, která z ní hlídala blízký byt Václava Havla a vedla si záznamy o jeho návštěvách.

Osm pater, zvenku pět

Šítkovská vodárenská věž má čtvercový půdorys 10krát 10 metrů, síla zdí je v přízemí 2,1 metru a v posledním patře 1,15 metru. Uvnitř má osm pater, i když jich je zevně horizontálními římsami přiznáno pouze pět. Její zdivo z lomového kamene je vysoké 35 metrů, výška báně 12 metrů, celková výška tedy činí 47 metrů. Zajímavé je, že její odchylka od svislice činí 1,15 metru k jihovýchodu, je tedy mírně nakloněna.

Na konci loňského roku byla věž slavnostně odhalena po čtyřleté rekonstrukci. V rámci ní se na věži učilo restaurátorství mnoho českých i zahraničních studentů pod vedením Petra Siegela, vedoucího katedry restaurátorství Akademie výtvarných umění. „V průběhu rekonstrukce se zrestaurovalo jen opláštění věže, vnitřek na opravu stále čeká,“ říká Dagmar Baběradová, ředitelka Nadace českého fondu umění.