Vyplývá to z tvrzení pražských sociologů, kteří reagovali na aktuální studii Příjmová chudoba a materiální deprivace v České republice, kterou zveřejnil Výzkumný ústav práce a sociálních věcí.

K nejchudším městským částem patří Libeň, Karlín, Holešovice a část Žižkova.

Obecně nejhůře se daří rodinám, kde je zaměstnán pouze jeden z rodičů. Podle socioložky Jiřiny Šiklové se podobné průzkumy provádějí na základě součtu příjmů celé rodiny. Pokud je příjem na hlavu v dané domácnosti pod šedesáti procenty průměrného měsíčního příjmu, pak lze považovat rodinu za chudou.

V Praze je tak za hranici chudoby považována částka necelých deset tisíc korun. „V Praze jsou sice vyšší příjmy, ale nesmíme zapomínat, že jsou zde i mnohem vyšší náklady, především na bydlení, elektřinu a na nákup potravin,“ upozorňuje Šiklová.

Manželé jim dluží desetitisíce

Co to je boj o přežití, ví i maminka pětiletých dvojčat Andrea Malá z Prahy-západ, kterou manžel opustil, když byl jejím dětem rok. „Od té doby jsem od manžela neviděla ani korunu, na alimentech mi dluží desetitisíce a já sama s dětmi mám co dělat, abych to utáhla. V práci si musím brát služby navíc, zatímco děti hlídá babička. I tak ale můžeme zapomenout na to, abychom jezdili každý rok k moři a na hory, jsem ráda, když dětem alespoň ve školce zaplatím výlet a kroužky,“ popisuje situaci.

O nic lépe na tom není ani šestatřicetiletá Naďa z Prahy 5, která musela manžela opustit poté, co fyzicky napadal ji i její dceru. Ani ona od bývalého manžela dosud nespatřila ani korunu. Otevřeně přiznává, že bez pomoci a podpory svých rodičů by situaci nikdy nezvládla.

„Mám dvě zaměstnání a mí rodiče mi každý měsíc finančně přispívají. Dcera má už od narození vážné zdravotní problémy, proto se snažíme každý rok jet aspoň na čtrnáct dní k moři. Nedovedu si ale představit, jak bych celou situaci zvládala bez finanční podpory svých rodičů. Někdy je to ale velmi ponižující,“ dodává Naďa.

Boj proti sociálním rozdílům

S dětmi, jejichž rodiče nemají dostatek finančních prostředků, se často setkává i pedagožka Jitka Šulcová. „Ze své dlouholeté praxe vím, že v Praze jsou na některých školách sociální rozdíly skutečně markantní, ať už se to týká školních pomůcek nebo oblečení, a děti k sobě často bývají kruté. Na svých hodinách jsem se vždy snažila, aby děti, jejichž rodiče nemají dostatek finančních prostředků, nebyly zesměšňovány před druhými a při doporučování pomůcek jsem se třeba snažila zadávat takové, aby jejich zakoupení bylo finančně únosné pro všechny,“ uvedla Šulcová.

Podobný přístup zvolil i ředitel Základní školy Kuncova v Praze 13 Pavel Petroušek. „Ano, setkali jsme se s tím, že někteří rodiče měli problém zaplatit školu v přírodě, tak jsme tento problém vyřešili tak, že polovinu pobytu uhradila sama škola,“ říká. Vstříc rodičům ale škola vychází i výukou angličtiny nebo hry na kytaru zdarma. „Rodiče sociálně slabších dětí, kteří si nevědí se svou situací rady, navíc posíláme na sociální odbor, kde mohou požádat o finanční příspěvek,“ dodává ředitel.

Praha je na tom ale oproti zbytku republiky přeci jen lépe. Podle aktuálních výzkumů je chudobou v Česku ohroženo až osmnáct procent všech dětí.