Skvělý dojem z havraní barvy vlasů by nezrušil ani přilepený obal od žvýkačky, jak tomu při nocování v parcích občas bývá. Byli to flamendři, kteří mu v bufetu nevědomky dodali informaci o krásné svobodné zpěvačce, která se líbí snad všem chlapům v Praze.

Franta Půlpán měl v těchto případech svou strategii vrátil zpěvačce pohled nikoliv okem vyhladovělého lovce, ale muže, který si zasluhuje nejen životní partnerku, ale i ochranitelku.

A když ke svému cíli vypálí pohled z očí hnědých, jak dva koláče s medem, každá zpěvačka by pak měla co dělat, aby se při pohledu na fešáka v obleku na jevišti vůbec udržela na nohou. O svůj oblek Půlpán dobře pečoval. Používal jej pouze v době nouze, když docházely peníze. Co na tom, že ho nevrátil barrandovskému studiu, kde občas utržil nějakou tu korunu coby komparsista.

Trocha kulturního vyžití neuškodí

Průvodní fotografie k seriálu Pražského deníku Sňatkoví podvodníci.„Tváříte se, jako by vám měli zavolat záchranku," uslyšel neočekávaně za sebou. Kráska se uculovala a Franta Půlpán se poplašeně díval kolem sebe. „Jak jste poznala, že mám co dělat s nemocnicí?" zdvihl významně obočí. „Prostě se to pozná," špitla zpěvačka a sama sebe udivila, že se vůbec zmohla na odpověď. „Dejte pokoj, bílého pláště mám někdy plné zuby. Jsem rád, že právě dnes jsem ho na pár dní mohl odložit do skříně," vzdychl si Půlpán a sklopil unaveně oči. „Jste asi lékař, že ano?" přeměřila si ho kráska pohledem, který se zastavil kdesi u pasu.

„Jsem Siegler, doktor Jiří Siegler. Trochu kulturního vyžití snad ani chirurgovi neuškodí," uklonil se obřadně a náznakem krásce políbil ruku. „Myslela jsem, že doktoři navštěvují fajnovější podniky," prohodila kráska. „Když tam budou takové umělkyně jako vy, rád ten lokál změním," usmál se teď už doktor Siegler. Vzápětí se zamyslel a jeho tvář prozrazovala starosti. „Stalo se něco?" pípla kráska překvapeně. „Jen se ještě musím připravit na přednášku ve Stockholmu. Lékařský pokoj mi k tomu zatím musí stačit," odtušil, aniž by mu chmury zmizely z tváře.

Hodinky se zlatým páskem

Jedním dechem si i posteskl, že přidělení vládní vily na Hanspaulce se trochu protahuje. „Snad se ještě aspoň chvilku zdržíte. Musím totiž odzpívat zbytek programu," podívala se na Půlpána prosebně. Ten se jen mrkl na hodinky. Sice už dva roky nefungovaly, ale falešně zlatý široký pásek žádné pochybnosti nevyvolával. „Dobře, snad ještě tu chvilku. Jsem totiž proklatě, až trestuhodně plachá povaha," pokýval nerozhodně hlavou.

Kráska ho ani nenechala domluvit. „Výborně! Pak vás zvu na panáka!" vyjekla nadšeně a odběhla k již nervóznímu orchestru. Těch panáků poté bylo požehnaně a kráska mumlala nesmysly o nespravedlnosti života a vážně nemocné sestře. „Musíš tam nahoře mít plno známostí. Vždyť koukáš ministrům do zadku!" máchla opile rukou, než tvář ukryla do dlaní. „Co pro tebe mohu udělat?" pronesl Půlpán starostlivě.

Měl tak trochu obavy, aby si pak v parku takříkajíc neustlali oba. „Stačí, když mě doprovodíš domů. Vidíš snad, jak jsem přebrala," vysoukala postupně ze sebe. „Spolehni se," usmál se Půlpán a už se těšil, jak po několika týdnech horizontálního sledování oblohy zase uslyší rachocení klíče v zámku a snad i vrzání poskytnuté postele.

Ráno kafíčko

Ráno pro krásku kruté nebylo. Zjistila, že spala sama a ve váze byly čerstvé květiny. Na stole voněla káva a loupáky. Za stolem seděl navoněný Půlpán alias doktor Siegler a četl noviny. Jen on věděl proč. Chtěl si být jistý, zda se k hochům od jihočeské kriminálky nepřidali další. Trochu peněz od paní Marty mu ještě zbylo, stopy po Půlpánovi za vyrabování cizí vkladní knížky skoro žádné. Těch kafíček po ránu byla ještě celá řada. Vždyť to byl hezký pohled nejen na krásku, ale i na její šperkovnici. Musí ještě zjistit, kde má své úspory.

Náhoda tomu nahrála kráska chtěla po „chirurgovi" nedostatkové léky pro svou nemocnou sestru. Tisícovka, kterou krásce ukázal, prý nestačí. V pohnutí mysli před ním odkryla svou tajnou skrýš. Z balíčku bankovek odpočítala několik dalších. Pak za sestrou odjela, aby ji potěšila dobrou zprávou. Bude mít léky a ona manžela. Doktor Siegler ji právě požádal o ruku. Po návratu kráska zjistila, že doma nemá ani šperky, natož úspory. Jenom jakéhosi cizího chlapa. Franta Půlpán její byt totiž prodal. Vyřízení nutných papírů prý klidně počká, tvrdil šťastnému kupci.

Nikdy by ho nechytili

Kriminálka Frantu Půlpána konečně dopadla. Šest podvedených žen prý už stačilo. Kriminalistům tvrdil, že kdyby po svém bohatém úlovku hned bezhlavě neutrácel, nelapili by ho nikdy. Malé povyražení, malá naděje pro vás, říkal vyšetřovatelům. Mohl o tom pak přemýšlet na vězeňské posteli, z níž se na vytouženou svobodu dostal za pět let.

Příště čtěte: Šarmantní ctitel Olda Pytel