Vitální dáma v nejlepších letech, jak sama sebe s trochou nadsázky a humorem popisuje babička téměř pohádkového vzhledu, už nechtěla sedět doma a jen čekat, kdy přijedou vnoučata na návštěvu. Chtěla, aby se jí například dcera ozývala častěji, ale zároveň nemusela platit drahé telefonické hovory. Rodinní přátelé jí doporučili internet. Popisovali jej skoro jako věc neomezených možností. Jana prý bude moci posílat dopisy a neplatit za známky, nebo telefonovat a neutrácet těžce získané peníze telefonním operátorům.

Čtěte také: Jak dlouho čekají senioři na místo v domově?

Seniorka nevěřila. Teď ale ví, že všechno, co jí kdysi o internetu přátelé pověděli, je pravda.

Právě pro seniory, kteří mají chuť a odvahu učit se něco nového, připravila speciální projekt Nadace České spořitelny spolu s Nadačním fondem manželů Livie a Václava Klausových. Letos se v rámci tohoto projektu konal již šestý ročník kurzů nazvaných „Senioři komunikují," v nichž se starší lidé učí ovládat a zejména používat osobní počítače, mobilní telefony a platební karty.

Kurzy jsou jedinečné zejména tím, že se při nich senioři dozvědí úplné základy. Tedy, co to vůbec počítač je. Také to, co se myslí pod základními pojmy, jako je hardware a software, jak používat textový editor a psát vlastní dokumenty, či jak se připojit k internetu, prohlížet webové stránky a vyhledávat informace. Samozřejmostí je pak založení e-mailové schránky, díky níž mohou posílat zdarma elektronické dopisy svým přátelům.

Jen ve středočeském kraji se od začátku letošního roku uskutečnilo 11 počítačových kurzů. Například v Neratovicích, Ratměřicích, Kolíně či Radovesnici. Cílem organizátorů tedy je, aby vzdělávání probíhalo co nejblíže žákům. Neomezují se tak jen na velká krajská města, ale jezdí i do malých vesnic. Často se tak senioři posadí k počítačům v komickém prostředí místní hospodě, tělocvičně nebo na obecním úřadě.

Do „školních lavic" za dobu trvání projektu zasedlo více než 6 tisíc studentů seniorů, které čekalo pětidenní školení konající se vždy od pondělí do pátku. Pod vedením odborných lektorů absolvovali účastníci 12 hodin výuky o užívání a ovládání osobního počítače, 1 hodinu výuky se věnovali tématu užívání platební karty a 1 hodinu se seznamovali s mobilním telefonem. Za zmínku určitě stojí, že školení v oblasti užívání platebních karet se dobrovolně ujali zaměstnanci České spořitelny.

Nejen tisíce úspěšných absolventů, ale i řada ohlasů svědčí o tom, že učit seniory práci s počítačem, má smysl. „Chodí nám kladné zprávy, krásné, často i zveršované dopisy. To vše nám dokazuje, že si senioři dokáží nový způsob komunikace užívat a dokládá nám to také fakt, že díky sílícímu zájmu seniorů o tento druh vzdělávání, bychom v současné době naplnili jednou tak velké množství kurzů," říká Dagmar Sladká, tajemnice Nadace České spořitelny. Již nyní je prý jisté, že kurzy budou pokračovat i v následujících letech. Těší se na to ostatně i učitelé a odborní instruktoři.

„Se seniory se mi pracuje velmi dobře. Vzhledem k tomu, že jsou kurzy dobrovolné, tak bývají jejich účastníci vysoce motivovaní, pozorní a učenliví. Taková výuka je pak radostí," shrnuje jeden z lektorů Miroslav Adamec v rozhovoru (viz níže), proč se na výuku důchodců těší i v budoucnu.

Internet mi pomáhá i paličkovat

Paní Maří Magdalena Milotová (66) ze Sedlčan miluje paličkování. Díky kurzu „Senioři komunikují" nyní dokáže vyhledávat na internetu inspiraci a novinky.

Proč jste se přihlásila na počítačový kurz ?

Mladí lidé okolo nemají moc čas mi to vysvětlovat a já se moc chtěla naučit pracovat na počítači. Trošku jsem se naučila sama, ale to opravdu nestačilo.

Jaký byl kurz a jak vám vyhovala vaše lektorka?

Kurz byl naprosto fantastický. Myslím si, že pro nás, začátečníky, to byl výborně strávený čas.

Lektorka byla velice trpělivá až jsme ji za to obdivovali. Dokázala nám vše vysvětlovat tak nějak „lidově", a když jsme něco nepochopili, svůj výklad druhý den zopakovala. Byli jsme jí za takový přístup moc vděční.

Pomohly vám naučené vědomosti ve vašem životě?

Určitě ano. Například já mám koníček, paličkování, a teď si můžu najít na internetu všechny potřebné informace a nacházím tam i inspiraci. Taky si každý den přečtu zprávy a vím, co je ve světě nového. Někdy si na internetu vyhledávám i informace o lécích. Používám i e-mail dopisuji si jak s vrstevníky, tak se členy rodiny.

Cítíte se po absolvování kurzu lépe?

Určitě se mi zvedlo sebevědomí. Cítím se taková jistější. Konečně mám přehled, co se děje a nejraději bych se učila ještě dál.

Našla jste si mezi kolegy na kurzu nové přátele?

Samozřejmě, že našla! Se dvěma z nich si dokonce mailujeme.

Překvapil vás internet něčím?

Zaujala mě možnost najít si na internetu informace o různých lidech.

Já jsem díky tomu navázala kontakt například s lidmi, které jsem již třeba 50 let neviděla. Dozvěděla jsem se, jak žijí, co dělají, s některými jsem se zkontaktovala. To bylo pro mě moc zajímavé.

Zníte opravdu spokojeně…

Kdyby byla ta možnost, klidně bych šla na kurz znovu nebo na kurz pro mírně pokročilé. A myslím si, že nejsem sama.

Senioři jsou pozorní a učenliví

Zpočátku se mnozí účastníci počítačových kurzů bojí, ale později si postupně výpočetní techniku zamilovávají. Internet pak senioři berou jako zdroj radosti, říká lektor počítačových kurzů Miroslav Adamec (33).

V čem se liší výuka počítačových základů u mladých lidí a seniorů?

U seniorů je více než kde jinde vhodné zvolit správné tempo, přizpůsobit se průměrné úrovni skupiny, látku často opakovat, být trpělivý a chápavý. Vhodná pozitivní motivace, zejména u pomalejších účastníků, je pak nepsaným pravidlem.

Co se senioři v kurzech naučí?

Kurzy jsou zaměřeny hlavně na úplné začátečníky a tomu samozřejmě odpovídá organizace výuky. Na začátku je probíráno něco málo z teorie a historie počítačů, poté následuje kapitola týkající se základního zvládnutí operačního systému Windows a též práce se soubory a složkami. Celé dva vyučovací dny jsou věnovány práci s internetem, účastníci se naučí vyhledávat informace i obrázky, zvládnou orientaci v jízdních řádech, telefonním seznamu a mapách a v neposlední řadě je náležitá pozornost věnována práci s e-mailovou schránkou. Poslední den výuky potom patří textovému editoru, kde účelem je osvojení si základů psaní textu.

Co seniorům jde, a s čím naopak většinou mají problémy?

Nejoblíbenější částí celého kurzu je práce na internetu. Většina účastníků tuto část zvládá téměř okamžitě a dalo by se říci, že jim přináší nejvíce radosti. Již se těší, jak budou komunikovat s vnoučaty či známými. Pokud by snad šlo nějakou problematiku označit za pro seniory obecně náročnější na pochopení, mohla by to být snad práce se soubory a složkami, neboť tato oblast vyžaduje od člověka bez zkušeností velkou trpělivost a soustředění.

Jaké míváte bezprostřední ohlasy od seniorů během kurzů?

Neříkal bych pravdu, kdybych tvrdil, že zejména první den občas necítím od některých účastníků jistou opatrnost či snad dokonce náznak nedůvěry. Není se co divit, pro některé se jedná o zcela novou zkušenost a jejich obavy, jak obstojí, navíc pomyslné konkurenci svých vrstevníků a známých, lze považovat za oprávněné. Avšak zejména díky uvolněné atmosféře, kterou se v naprosté většině kurzů podaří záhy navodit, tato počáteční nedůvěra mizí a velmi záhy ji střídá zdravá zvědavost a radost z objevování nového či dosud nepoznaného. Po celou dobu trvání kurzu pak zpravidla panuje pohodová atmosféra a většina účastníků poslední den upřímně lituje, že kurz již končí. Nebývá výjimkou, že poslední den účastníci přinesou drobné občerstvení, tu domácí koláč, onde zase košík ovoce ze zahrádky, a závěr výuky má v takových případech téměř slavnostní atmosféru.

Co osobně bylo přínosem při práci se seniory pro Vás?

Pro mě osobně bylo samozřejmě největším přínosem to, že jsem měl možnost důkladně se seznámit s touto cílovou skupinou. Se seniory se mi pracuje velmi dobře. Vzhledem k tomu, že jsou kurzy dobrovolné, tak bývají účastníci motivovaní, pozorní a učenliví. Taková výuka je pak radostí a mně i studentům jde vše příjemně od ruky.