Šéfka Galerie pro onkologické pacienty: Umění léčí, neboť naplňuje život krásou

Nejčastěji v ní vystavují svá díla ženy s diagnózou rakovina prsu, ale není to žádné dogma. Galerie občas prezentuje třeba tvorbu lidí s nervovým onemocněním, anebo zdravých umělců, kteří projekt podporují. „Naším mottem by mohlo být Spojme svět zdravých a nemocných. Umělecké cítění má každý z nás. To, že umění léčí duši, jsem si myslela už dávno. Tato teze se mi ale potvrdila až po založení galerie,“ představila své dítě Irena Kraftová.

KRÁTCE: Den otevřených dveří pro onkologické pacienty v Motole

Co vás přimělo k podpoře onkologicky nemocných? Byla tím prvním impulsem například nemoc blízkého člověka?
Pracovala jsem pro jednu organizaci a podporovala nemocniční i ambulantní psychoterapeuty. V nemocnici jsem si všimla přirozené tvořivosti pacientů. Jejich umělecké výpovědi ale většinou končily v koši nebo mezi nemocničními zdmi. A to jsem vnímala jako nevyužitý potenciál pro tak úžasná lidská díla. A ano, odešlo mi za život několik velmi blízkých lidí. Sama jsem prošla operací, nicméně zbyla mi snad síla k pomáhání a snad i touha naplnit život krásou nejen samotným autorům, ale také jejich okolí. Mnoho autorů, respektive autorek, převážně žen s rakovinou prsu, u nás vystavovalo svá díla vůbec poprvé v životě a posunulo je to k další tvorbě, která je v rámci léčebného procesu velmi důležitá. Je to výpověď jejich duše a zároveň motivace do života.

Dokázala byste zmínit nějakou výjimečnou výstavu z historie galerie? 
V paměti mám stále velmi živou vůbec první výstavu z roku 2012, kdy jsme představili tvorbu dětských pacientů z FN Motol a FN Brno. Mnoho lidí o existenci dětské onkologie ještě tehdy nevědělo. Bylo to stále tabu. Loni u nás vystavovala Evža Hanušová - dlouholetá přítelkyně, která se mi ztratila a zase ozvala po dvaceti letech. Našla si mě, zjistila, co dělám, sdělila mi svůj příběh. Malba jí velmi pomohla v nejtěžších chvílích. Úžasná a galerií představená umělkyně je třeba i Dana Živnůstková - vozíčkářka a diabetička, kterou osud postihl mnoha ztrátami. V Kladrubech se naučila plést z papíru krásné dekorativní předměty (pedig), vyrábět z ubrousků úžasné věci, které už našly místo v mnoha domácnostech. Mohla bych ale pokračovat výčtem mnoha dalších silných příběhů a krásných autorů.

Jaký typ publika chodí na vernisáže a jaký mimo ně během běžného provozu? Zavítají k vám do galerie i náhodní návštěvníci?
Převážně k nám váží cestu lidé, kteří projekt za ta léta znají. A samozřejmě samotní pacienti, respektive autoři. Ti se stále vracejí a s nimi přicházejí jejich přátelé. Ale zamířila k nám i celá řada náhodných kolemjdoucích. Z některých se stali i samotní vystavovatelé. Jsou to obrovské a krásné náhody, které vznikají zcela přirozeně.

OBRAZEM: Centrum Prahy ožilo Dnem dětské onkologie

Chápu to dobře, že je hlavním posláním galerie vedle aktivizace nemocných propojování lidí a různých sociálních světů?
Ano. Jde mi však zároveň o zviditelnění vnitřní krásy, o vzájemné obohacení, o projev lidskosti a úcty, protože ta nemoc je v každém z nás. Lze se jí bránit právě i tvorbou, ale nikdy nevíme, co přinese další den. Přeji si, aby se dalo díky umění alespoň trochu zapomenout na tu skutečnost, na častou bolest. Ve chvílích, kdy jsme nechtěně vyhoštěni do ústraní a ztrácíme smysl života, můžeme díky tvorbě a vzájemnému setkávání ten smysl zase znovu najít.

Jakým způsobem jste oslovovala sponzory a partnery galerie, mezi kterými je řada uznávaných osobností?
Mým hlavním úkolem bylo vysvětlit a vysvětlovat, o co jde. Že nechci nikoho obtěžovat, ale že je možné společnými silami pomoci lidem, kteří jsou nesmírně stateční. Že jim můžeme pomoci motivačně a lidsky. Bez sponzorů by galerie nemohla fungovat. Moji první dárci byli lidé, které jsem oslovovala během budování nového bezbariérového prostoru na Starém Městě přímo na ulici.
Nebylo to vůbec jednoduché, ale všichni podporovatelé jsou na webových stránkách. Dnes mi ovšem mnoho času zabere práce od stolu maily, telefony, vyhledávání kontaktů. Dnešní neziskový sektor je založený na několika velkých nadacích, které se dostávají do televize, a velké korporace podporují pouze je. Není to snadné, to mi věřte. Bohužel minulý pátek odešla jedna z nejkrásnějších osobností pan profesor Koutecký, který byl patronem naší galerie. A i na něj jsem kdysi narazila náhodou, na ulici. Byl to výjimečný odborník.

Zemřel zakladatel dětské onkologie Josef Koutecký. Bylo mu 88 let

Daří se vám teď financovat chod galerie bez problémů?
Jak už jsem zmínila, není to vůbec jednoduché, ale za šest let existence se mi zatím podařilo projekt udržet. Nemohu však v souvislosti s rozdělováním velkých částek od velkých partnerů do tzv. známých nadací plánovat výstavy třeba na rok dopředu. Vždy říkám, ano, velmi ráda vám udělám výstavu, ale nevím, jestli ekonomicky přežiji. Je to tanec na tenkém ledě, a přestože za mnou opravdu stojí fantastické osobnosti, ani ony nemohou strategii byznysu ovlivnit.

Jak mohou lidé galerii podpořit penězi, případně i jinými způsoby? 
Způsob financování je zcela transparentní a průkazný skrze náš účet. Pokud někdo zavítá do galerie a něco přidá do kasičky, je to také fajn, ale to je spíše symbolické. Velmi oceňuji i podporu médií. Naše vernisáže zaznamenaly ČT2, TV Praha, TV Prima, na webu je můj rozhovor pro Český rozhlas. Když se na to všechno někdo podívá a stane se třeba pravidelným přispěvatelem, můžeme tak společně pomoci i jinde. Chtěla bych například otevřít dveře malým organizacím, které se denně a mnohdy jen dobrovolně starají o těžce nemocné, ale skoro nikdo o nich neví. Ráda bych jim poskytla čas a prostor, zázemí, pochopení. To je přeci nejdůležitější pro každého z nás. Pokud byste snad chtěli přispět, číslo transparentního účtu Umění proti rakovině z.s. je:  2300911825/2010.

Krásné hasičky nafotily charitativní kalendář. Podívejte se