Kdo je Martin Svoboda?
Narodil se v roce 1943 v Praze.
Vystudoval elektrotechniku na ČVUT. Od konce 60. let pracoval jako programátor ve výzkumných ústavech a státních podnicích.
V roce 1997 se stal ředitelem Státní technické knihovny. Nástupnická instituce NTK se přestěhovala do nového sídla v Dejvicích v roce 2009.
Budova má dnes přes milion tištěných knih a stovky tisíc elektronických.
Nové sídlo NTK je od otevření chváleno odborníky i obyvateli Prahy. Turista ze zahraničí k ní ale většinou nezabloudí. Jaké renomé má knihovna v zahraničí?
Odborná veřejnost ve světě o NTK ví. Šířit povědomí o knihovně jsem se snažil i osobně jako člen pracovní skupiny pro architekturu při Mezinárodní asociaci výzkumných knihoven. V té je mix knihovníků a architektů, kteří se zabývají přípravou a stavbou knihoven. My jsme prezentovali NTK v roce 2010 v Madridu. A kdokoliv z těch odborníků přijel od té doby do Prahy, tak NTK velmi obdivoval. Viděl jsem opravdu hodně evropských knihoven a můžu svědomitě říct, že se můžeme srovnávat se špičkovými domy, jaké mají například Helsinky. Existuje ale samozřejmě ještě vyšší liga, v níž je třeba americký MIT v Michiganu.
Počet návštěvníků knihovny se blíží milionu ročně. Jsou jimi převážně studenti okolních vysokých škol?
Z velké většiny ano. Vědečtí pracovníci už do knihovny nechodí, protože mají vše online. Pokud k nám akademici přijdou, tak s motivací jako emeritní rektor VŠCHT pan Koubek. Ten do NTK chodí hlavně kvůli starým časopisům, které k nám jeho škola odložila. To je ale určité specifikum chemie. Jinak většina z toho, co dnes potřebuje k práci výzkumník zejména v technických oborech, už je v elektronické podobě. Studenti a speciálně bakaláři ale ještě dnes hodně čtou z tištěných knih. Podle několika japonských studií je papírová učebnice pro systematické učení se určitému předmětu vhodnější než počítač. Je to ergonomicky výhodnější než sledování obrazovky laptopu, protože zaměřujete pohled na rozložení textu. Vidíte celou stránku, můžete listovat a zapojovat víc smyslů. A platí to bez ohledu na obor. I matematické rovnice jsou v knize přehlednější.

Jaké typy studentů knihovnu využívají?
V relativních číslech určitě mnohem víc zahraničních než tuzemských studentů. Což je logické, protože ti podle mých představ často žijí ve stísněných prostorách. Ale obecně lidé, kteří mají nějakou zkušenost se studiem v zahraničí, berou knihovnu jako úplný základ vzdělávání. Hlavně v anglosaských zemích je knihovna jádrem univerzity. Tenhle model už ale působí i například na Uzbeky nebo Kazachy, kteří k nám také rádi chodí.
Hrozí NTK ve vzdálenější budoucnosti osud Národní knihovny v Klementinu, která je za hranou kapacity?
Nehrozí. Nejsme konzervační knihovna s povinností vše uchovávat. Navíc díky rychlejšímu zastarávání technicky zaměřené literatury „vyhazujeme“ skoro stejné množství publikací jako těch, které nakupujeme, což je zhruba pět tisíc ročně.
Architekt Roman Brychta uvedl, že když se knihovna stavěla, měl s kolegy obavy, jestli dvanáct stovek studijních míst nebude příliš mnoho. NTK je však dnes nad očekávání oblíbená. Co to pro vás znamená?
Samozřejmě mě netěší, že máme nedostatek míst, ale rozhodně mě těší, že k nám chodí hodně lidí. Když do NTK v létě 2010 dorazily dvě dámy z NKÚ, říkaly: nikde nikdo, a přitom tady máte takového prostoru! Já odpověděl: víte, o letních prázdninách tady skutečně nikdo není. Faktem ale je, že dnes už je to jinak, a to během všech ročních období. Zvláště během zkouškového období je v budově pokaždé narváno. Proto je v plánu rozšíření prostor.

Myslíte tím přesunutí části knihovního fondu v 6. nadzemním podlaží? Co konkrétně se plánuje a na kdy?
Změny se nedotknou jen šestého patra, ale všech čtyř. Zredukujeme regály – málo používané knihy poputují do skladu, svazky bez využití půjdou pryč. Nepůjde samozřejmě jen o knihy, ale i o staré časopisy, které jsou psány v jiných jazycích, než se tady běžně čtou. Nastřádali jsme například spoustu věcí ze zemí socialistického bloku, knihy v jazycích, které tady nikdo nečeká – rumunštině nebo polštině. Přitom kolik je tady polských studentů? V podstatě žádní. Budou to velká škatulata.
Vedle víc než milionu svazků papírových knih máte statisíce elektronických. Jakým způsobem je pořizujete?
Často se to dělá tak, že nějaká firma přijde s nabídkou z prakticky všech oborů, které nás mohou zajímat. Jsou to určitě tisíce titulů, možná i desítky tisíc. Rok vás nechají, aby si v tom lidé „hrabali“. Pak se vyhodnotí nejčtenější texty a dohodne se cena. Objednávka se tedy nepořizuje předem, ale až na základě nějakého užšího výběru.

NTK je od začátku také kulturním centrem. Má mimo jiné vlastní uměleckou galerii. Chystáte v tom směru další expanzi?
Nedávno jsme dohodli založení spolku Kampus Dejvice, což je zatím neformální spojenectví tří rektorů, Akademie věd, Prahy 6 a NTK. Společně už pořádáme všemožné vědecko-popularizační a společenské akce jako festivaly nebo běh Cross Campus. S radnicí Prahy 6 jsme se zrovna dohodli, že budeme dělat seriál konferencí o životním prostředí, vodě, klimatu apod. Zároveň je naším cílem zkultivovat fyzický veřejný prostor v okolí NTK. V dejvickém kampusu patří některé nemovitosti městu, některé školám. A celé to moc nedrží pohromadě, na rozdíl od knihovny. Chtěl bych, aby se to změnilo. Architektka Pavla Milková vytvořila koncept, jak plánovat rozvoj celé lokality. Brzy by z toho mělo být určité vodítko pro všechny budoucí zásahy v tomto prostoru. Zmínil jste Galerii NTK. Její role je pro mě velmi důležitá. Zvlášť studenti technických oborů jsou často vedeni k pravoúhlému myšlení a galerie může přispět k tomu, aby byli trochu rozevlátí.
Jak to vypadá s tahanicemi ohledně skleněné fasády a dřevěných ochranných přístřešků, které už přes dva roky obepínají knihovnu kvůli zřícení několika skleněných tvárnic?
Je třeba vzít a převěsit čtyři tisíce tvárnic, momentálně se testují vzorky. Zavěšení ale bude trvat nejspíš šest měsíců. Metrostav nicméně slíbil, že se bude snažit práci urychlit.

Bude to knihovnu stát něco navíc?
Jde o vadu provedení, která nezakládá z naší strany žádnou povinnost. S ředitelem Metrostavu jsem se domluvil, že nám předloží návrh, jak nám vyměněný způsob zavěšení sníží provozní náklady. O nějaké náhradě za to můžeme jednat.
Obligátní otázka na závěr – jak vycházíte jako státní příspěvková organizace s financemi?
Rozpočet nás nějak neomezuje v tom, co chceme dělat. Máme peníze na nákup knih, na provoz domu. Nešťastný je ale pochopitelně systém příspěvkových organizací z hlediska zaplacení zaměstnanců. Mám stanovený jejich limit a peníze v hlavní „tarifní“ složce na ně dostávám podle let praxe a platového zařazení. Platy u nás ale obecně nemohou být vysoké. Přes celostátní průměr se dostane kolem deseti procent našich zaměstnanců, kterých je asi sto padesát. V podstatě celou dobu ve funkci opakuji – nechte mi mzdový fond, který mám, a dovolte mi mít zaměstnanců méně, protože s nimi budu dělat totéž a lépe. To ale nejde.
