Zásadní úlohou agentury bude rozdělování „státních“ peněz sportovním klubům a spolkům. V Praze rozděluje podstatnou část dotací magistrát. Přinese tedy vznik agentury metropoli v tom směru nějakou změnu?
My už jsme deklarovali, že v investičních i neinvestičních programech navážeme v rámci udržení určité kontinuity na ty stávající. Jak kluby, tak územní samosprávy si pochopitelně musejí připravovat rozpočty na svou činnost. V prvopočátku proto nechceme dělat velké změny. Kontinuita bude i v investičním programu ministerstva školství pro obce, který se týká i Prahy. Tam se teprve začínáme bavit o nějakých změnách systému. U programu pro sportovní kluby a tělovýchovné jednoty by podle mě měla být v budoucnu menší spoluúčast než je dnes, kdy začíná na čtyřech milionech korun u jednotlivého projektu. Chceme, aby se dostalo i na menší spolky a menší investiční požadavky.

Co se ve financování změní, až tedy „dozraje“ doba?
Chceme zasáhnout některé oblasti, které dosud financovány nebyly. Vedle obcí do tří tisíc obyvatel jsou to například univerzity, což je téma důležité i pro Prahu. S univerzitami už komunikujeme. Cílem je vytvořit pro ně investiční program, který bude financovat vznik sportovišť, kterých je přímo v kampusech obecně málo.

Jaké větší investice se „rýsují“ v hlavním městě?
Na základě komunikace s kluby a svazy vidím v tuto chvíli potenciál nejméně ve dvou stavbách. Jednou z nich je cyklistický velodrom na Plzeňské. Byl jsem se tam podívat a to sportoviště je opravdu v tristním stavu, v nedůstojných podmínkách. Cyklistický svaz, který tam má také sídlo, už začal pracovat na projektu modernizace tohoto areálu. Na pořadu dne je nepochybně i areál vodních sportů v Troji. Také zde určitě vstoupíme do hry, aby se daly věci do pohybu.

Rozdělování sportovních grantů bývalou magistrátní komisí vyšetřuje policie a dnešní vedení Prahy právě kvůli riziku manipulací změnilo pravidla fungování této komise. Bude ambicí agentury také doporučování systémových změn?
Určitě nebudeme mít takovou ambici směrem k samosprávám, které jsou suverény. My se budeme starat o to, aby naše programy a jednání našich komisí probíhaly transparentně. Budeme muset vytvořit vlastní systém, což rozhodně nebude jednoduché, protože sport se obecně složitě oceňuje. Je to rozhodování, jestli dáte korunu na hokej, fotbal, atletiku nebo basketbal. Odráží se tam i filosofie daného státu nebo města. Tedy to, které oblasti preferují. Před agenturou jsou teď ale ještě jiné úkoly. Potřebujeme zjistit, kolik je v Česku přesně registrovaných sportovců. To je pro nás nesmírně důležité číslo. Nastavíme také digitální prostředí tak, abychom dokázali žádosti o dotace správně přijmout a včas vypořádat.

Bude mezi vašimi prioritami také otázka Strahovského stadionu?
To je téma samo pro sebe. A upřímně začínat Strahovem se mi úplně nechce. Je to dlouhodobý problém a nás spíš trápí menší sportoviště, která chybí v regionech. Praha má poměrně hodně peněz na účtu a v té souvislosti si myslím, že iniciativa v těchto velkých projektech musí přicházet i ze strany magistrátu a my na to můžeme nějak reagovat. Abych pravdu řekl, Strahov jsem ještě neřešil. Se šéfem fotbalové asociace Martinem Malíkem jsem diskutoval o národním fotbalovém stadiónu. Ani u tohoto záměru ale ještě nezazněly nějaké konkrétní požadavky. Z mého osobního pohledu tady potenciál pro vznik většího fotbalového stadiónu je. Beru přitom v potaz aktuální mezinárodní úspěchy Slavie i třeba případné využití pro akce typu Všesokolského sletu či koncerty. Není to dnes superpriorita, ale pokud to bude podložené dobrou ekonomickou studií, tak to podle mě smysl má.

Kdo je Milan Hnilička?
Narodil se v roce 1973 v Litoměřicích. V profesionálním hokeji debutoval v sezoně 1989-90. Hájil branku Kladna, Sparty, Liberce a chytal i v klubech NHL a krátce v Rusku. Se seniorskou reprezentací získal zlato na olympiádě v Naganu a sedm cenných kovů z mistrovství světa, včetně tří zlatých. Kariéru ukončil v roce 2010. Od roku 2017 je poslancem za hnutí ANO.

Je Praha saturovaná v množství sportovišť pro nejširší veřejnost? Tedy pro lidi, kteří sportují hlavně pro zábavu a zdraví.
Myslím si, že jich má Praha poměrně dost. Kdysi jsem k tomu viděl nějakou studii. Jinou otázkou je ale pochopitelně možnost přístupu na tato sportoviště. Byl jsem i na jednání magistrátní sportovní komise, kde se toto řešilo. Většina pražských škol už zpřístupňuje své haly, které bývají plné. Venkovní sportoviště jsou možná využívaná méně, než by mohla být. Cestu tedy vidím spíš v efektivnějším využívání stávajících kapacit. V místech, jako je Stromovka, jsou dobré podmínky pro sport úplně zadarmo. V zastavěném městě to bude vždy složitější a každý si musí najít své sportoviště. Nemyslím si ale, že by Praha měla v tom ohledu špatné podmínky. Konkrétní deficit je například v množství bazénů, což je ale problém celé země. Řada z nich navíc byla postavena v podobné době a teď jich proto mnoho potřebuje opravit. Plavecký svaz mi už poslal určitý návrh toho, kde by potřeboval nové bazény. Chtěl bych to zahrnout do národního investičního plánu. Aby i starostové dotyčných obcí viděli, že to lze jednak ufinancovat a že mohou být i součástí širší vize, která ale není politická, nýbrž sportovní. A která vychází z potřeb svazu i z místních potřeb.

V roce 2017 přispěla Praha na pořádání tehdy exhibičního tenisového turnaje hvězd Laver Cup. Ozvaly se kvůli tomu kritické hlasy, podle kterých by se z veřejných peněz měl podporovat hlavně mládežnický a masový sport. Co o tom soudíte?
Jednoduše řečeno je Česko ze sedmdesáti procent ve světě známé skrze sport. Laver Cup je fantastická akce, kterou sledovala zhruba miliarda lidí. Skutečnosti, že byla pořadatelem Praha a měla tak možnost se ve světě prezentovat, bychom se měli chopit a být na to hrdí. Mnohem větší než sportovní dopad je v těchto případech v šíření povědomí a připomínání nejen Prahy, ale celé země. My se budeme snažit minimálně doporučovat takové akce s potenciálem zviditelnění subjektům, které to mají v gesci. Například tedy ministerstvu pro místní rozvoj nebo agentuře Czech Tourism. Češi se osvědčili i jako výborní organizátoři evropských a světových mistrovství. O2 arena hostila skvělý šampionát ve florbale a chystá se na basketbal. Praha je z hlediska pořadatelství zajímavá a lákavá. Abychom ale všechno nemuseli pořádat jen v metropoli, tak bychom potřebovali multifunkční arény i v dalších městech.

Uvidíme i v ulicích Prahy nějaké kampaně, které budou propagovat sportovní akce či sport jako takový?
Právě z toho důvodu jsme se do zákona snažili prosadit i propagaci sportu. Moc rádi bychom to dělali ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví, protože jich se prevence skrze sport týká velmi. Hledáme teď cestu, jak společně pořádat akce a propagaci i pro „neorganizované“ sportovce. V rámci takové propagace sportu by se podle mě třeba mohlo vysvětlovat rodičům, proč je dobré děti zbytečně neomlouvat z tělocviku nebo proč je lepší dřina než cukrovka. Vedle toho samozřejmě potřebujeme zajistit, aby s dětmi pracovali trenéři, kteří vědí, co dělají. To jsou nesnadné úkoly a nějakou dobu to potrvá. Vizi ale máme.

Máte jako bývalý hokejista tři tituly mistra světa. A také zlato z olympiády v Naganu. Vnímáte právě Nagano jako vrcholný zážitek kariéry, přestože jste tam do zápasu nenastoupil?
To nepochybně ano. Měl jsem možnost být členem týmu, který byl nesmírně silný a stal se legendou. Myslím si, že nikdo tehdy neměl potřebu zviditelnit se víc než ostatní. Byla tam spousta výborných hráčů, kteří prostě makali a povedlo se jim to. Dominik Hašek byl neskutečný. Měl jsem štěstí, že jsem byl v generaci, která pak vyhrála ještě další turnaje. Je fajn, že někteří kluci z téhle generace pokračují v misi a předávají zkušenosti dál. Měli jsme tehdy nejen výjimečné hokejisty, ale i trenéry. Ivan Hlinka je pro hokej legenda na pořád. On je pro mě velkou inspirací. V tom, co dělám, i v tom, jak přistupuji k lidem a ke sportu. Každý jsme si z toho něco vzali a každého z nás to někam zaválo.