Výbor vznikl v reakci na vlnu zatýkání a věznění signatářů Charty 77. Dana Němcová patřila mezi nejaktivnější bojovnice za práva nespravedlivě zatýkaných, zadržovaných a vězněných už od roku 1974, kdy sepsala své svědectví o brutálním zásahu českobudějovických policistů proti vlasatým účastníkům undergroundového koncertu v Rudolfově.

 

Narodila se jako Dana Valtrová v roce 1934 v Mostě a během vysokoškolského studia psychologie na Univerzitě Karlově se seznámila s křesťanským katolickým aktivistou Jiřím Němcem z významné pražské intelektuální rodiny. Svatbu měli v létě 1955, o rok později se jim narodila dcera Markéta a v padesátém sedmém další dcera Jana. Při promoci čekala svou třetí dceru.

Roli matky by neměnila

„Studium jsem zvládla, aniž bych si odložila jedinou zkoušku, ale přesto jsem zklamala profesora Stavěla. U promoce mi řekl, že si myslel, že využiju svých schopností lépe, než jenom jako matka.“ Roli sedminásobné matky by neměnila. „Děti byly nádherné. Sice mě osmnáctkrát za noc vzbudily, ale nevyměnila bych mateřství za nic na světě.“

V roce 1969 se Němcovi přestěhovali z Košíř do bytu v Ječné 7, který se stal legendou. V „Jéčku“, jak se bytu Němcových říkalo, se odehrála řada přednášek, setkání intelektuálů a umělců a po spojení Němcových s vlasatými máničkami z undergroundu i místem koncertů a mejdanů.

Byli na jedné lodi

K setkání intelektuálního disentu a undergroundu došlo prostřednictvím Bohuslava Reynka. „Pan Reynek chtěl, aby se Jiří seznámil s Věrou Jirousovou, básnířkou a kunsthistoričkou, pak jsme se seznámili i s jejím manželem Martinem, zvaným Magorem. Věra pak představovala ty intelektuální tendence a Magor svobodu.“

Pro někoho těžko pochopitelné spojení křesťanských intelektuálů s nepoměrně divokými máničkami Dana Němcová vysvětlila tím, že „byli na jedné lodi a bylo jedno, jak kdo vypadá. Dali jsme se dohromady, protože jsme věděli, co je bezpráví a co svoboda, co je dobro a co zlo.“ Společně pak jezdili na koncerty, svatby, různá setkání, často se vídali i v bytě v Ječné, kde v letech 1971-78 žil i baskytarista skupiny The Plastic People of the Universe Mejla Hlavsa, který se oženil s Janou Němcovou.

 

Propojení s undergroundem zasáhlo i do soukromí manželů Němcových. Jiří Němec začal chodit s Magorovou manželkou Věrou Jirousovou a z jejich vztahu se narodil v roce 1972 syn Tobiáš, Dana Němcová chodila s básníkem a hudebníkem skupiny DG307 Pavlem Zajíčkem, který byl jedním z 25 zatčených undergroundových hudebníků při velkém zátahu v březnu 1976.

Podpis Charty 77 odstartoval ještě větší vlnu represí

Soudní proces, který do historie vešel jako proces s “Plastiky”, tedy členy skupiny The Plastic People of the Universe, spojil do té doby roztříštěnou opozici a vedl k prohlášení Charty 77 v lednu 1977. „Tehdy už vůbec nešlo o hudbu, ale o to, že bolševik vyjel po zárodcích svobody, po vlasatcích a muzikantech. To byl pro mě důvod, proč se za ně postavit.“

Podpis Němcových pod prohlášením Charty 77 odstartoval ještě větší vlnu represí: opakované výslechy, domovní prohlídky, sledovačky, vyhazovy z práce a policejní obtěžování. Přesto si Dana Němcová vybavuje z této doby spíš vzájemnou pomoc a solidaritu lidí v disentu.

Svět vždy viděla z lepší stránky

Dana Němcová se vůbec na věci dívá z jejich lepší stránky a o svém zatčení a několikatýdenní vazbě v roce 1979 v souvislosti s aktivitami Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných (VONS), u jehož zrodu stála, mluví jako o dobré zkušenosti. „Vazba byla ohromný poznatek, byla jsem vlastně ráda, že jsem trošičku zavřená. Když člověk pracuje pro nespravedlivě vězněné, je vlastní zkušenost důležitá.“

Ani na to, že jí komunisté zabránili vykonávat práci v oboru psychologie a musela se živit jako domovnice nebo uklízečka, si nestěžovala: „S lidmi člověk může pracovat i bezplatně, a to se mi dařilo.“

Mnohem hůř snášel tlak režimu a znemožnění smysluplné práce Jiří Němec. V roce 1983 emigroval do Rakouska. „Jiří chtěl ve Vídni podpořit vydávání spisů profesora Patočky. Chtěl, abychom šli spolu, ale tehdy jsem já měla tady rozdělané věci.“

Neodešla od rozdělané práce

Rozdělanou věcí byla především činnost ve VONS a v Chartě 77, jejíž mluvčí se v roce 1989 paní Dana Němcová stala. „Mými spolumluvčími byli Saša Vondra a Tomáš Hradílek. Společně s maďarskými disidenty jsme v létě vydali prohlášení, kde se psalo: ,Dny komunismu jsou sečteny.‘ Tehdy mne ani nenapadlo, že k tak blízkému datu.“

Po listopadu 1989 působila Dana Němcová jako poslankyně Federálního shromáždění, ve Výboru dobré vůle Olgy Havlové, práva ohrožených lidí hájila i jako jedna ze zakladatelek Poradny pro uprchlíky Českého helsinského výboru, uprchlíkům a migrantům věnovala 15 let svého života ve svobodě.

Za jednu z nejpodstatnějších věcí nejen v dnešní v době považuje Dana Němcová pozitivní myšlení, velmi si cení lidské svobody. „Lidé by měli mít možnost vzdělávat se, přemýšlet a nenechat sebou manipulovat.“

Vzpomínky Dany Němcové pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Podpořit ji můžete i Vy. Více na www.pametnaroda.cz. Děkujeme!

Autor: Markéta Reszczyńská