Je to ponuré prostředí, stačí se tu na chvíli zastavit a rozhlédnout se a hned to každý vidí. Několik stánků s tiskem a rychlým občerstvením, které po sobě v okolí zanechává odér přepáleného tuku. V koutcích postávající lidé bez domova, popíjející krabicové víno. Všudypřítomné bednění, které podpírá sloupy, aby vůbec budova dokázala stát.

To je reálná podoba nejstaršího nádraží v Praze, Masarykova nádraží. I přes všechnu šeď a špínu však v sobě stále skrývá to nezapomenutelné kouzlo z dob, kdy železnice byla tou nejmodernější vymožeností tehdejší společnosti. A právě díky tomu, že skrývá tento potenciál, by se mohla za několik let budova opět lesknout a lákat cestující ke každodenním cestám vlakem.

První práce k tomu, aby se tak stalo, už začaly. Dál bude záležet hlavně na postupu při schvalování nového územního plánu Prahy. Kromě samotného nádraží by se totiž měly měnit i obrovské plochy kolem, které už běžný cestující nezaznamená.

Oprava dvorany běží

Společnost Masaryk Station Development ve spolupráci s Českými drahami začala na konci loňského roku s přípravou na opravy dvorany nádraží. Cestující tak dnes mohou procházet jen bočními východy.

V úvodní fázi proběhne rozsáhlý historicko-technický průzkum a pasportizace jednotlivých konstrukčních prvků historické dřevěné dvorany, která je v České republice zcela unikátní.

Podrobnou prohlídkou projde každý díl a bude rozhodnuto o způsobu jeho opravy, respektive náhrady tak, aby byla zachována historická hodnota budovy. Po tomto úvodním průzkumu budou zahájeny samotné stavební práce, které se dotknou nejen střešních konstrukcí a samotné střechy, ale také sloupů, jejich základů a celého kanalizačního systému ve dvoraně.

Historie Masarykova nádraží

V r. 1842 přechází podnikání v oblasti železniční dopravy do státních rukou a budování dráhy do Olomouce a Drážďan vyžaduje železniční stanici. Praha byla v té době ještě obehnána hradbami. Zvítězil návrh vrchního inženýra Jana Pernera, který umístil veřejné části osobního a nákladního nádraží ve městě v prostoru mezi Špitálskou a Novou bránou, zatímco provozní části byly soustředěny před hradbami směrem k vrchu Žižkovu. K tomu bylo nutno prorazit v městských hradbách šest uzamykatelných bran, pro každou kolej jednu. Samotná výstavba nádraží byla zahájena na podzim 1844 a už v létě roku 1845 při slavnostním zahájení provozu olomoucko-pražské dráhy byla stavba prakticky dokončena. Od 1. září téhož roku pak nádraží nepřetržitě slouží až do současnosti.

V r. 1982 byly staniční budovy nádraží prohlášeny za kulturní památku a v r. 2000 k nim přibyly i některé objekty bývalého Depa kolejových vozidel.

Čtěte také: Další pražská nádraží na opravy zatím čekají