Organizací ochránců přírody je dnes hodně, kdy vlastně vznikla ta vaše?
ČSOP je jednou z největších a nejstarších organizací tohoto druhu. Nejsme nejstarší, Brontosauři jsou o deset let starší. My jsme vznikli v roce 1979 a do tří čtyř let jsme nabrali asi 30 tisíc členů. Byla to jedna z mála organizací, kde ochranářsky myslící lidé mohli existovat. Nebyli jsme v Národní frontě, tak nemáme pošramocenou pověst. Hned poté, co přišla revoluce, se někteří ochránci od nás odtrhli – například, ti, co byli zaměřeni na psy a kočky, si udělali Pražský spolek ochránců zvířat, vznikly z nás Děti Země, Hnutí duha a další. Tou dobou jsme prošli velkou krizí a na začátku devadesátých let nás byly asi dva tisíce. Pak jsme svou systematickou prací zase začali nabírat členy a dostali jsme se asi až na 10 tisíc členů, momentálně máme zase o trochu méně.

Pojem ochránce přírody je velmi široký. Co je tedy hlavní náplní vaší práce?
Je to především terén, snažíme se chránit území, tedy biotopy, pěkné koutky naší přírody a krajiny. Chránit třeba i území nechráněná státem, ale nějak zajímavá, k nimž mají lidé nějaký srdeční vztah. Všechny naše organizace, jichž je asi 400, mají právní subjektivitu. Většina z nich působí lokálně, třeba někde na vsi, ale u jiných je aktivita mnohem širší – například vlašimská základní organizace působí v půlce Středočeského kraje. Ty organizace jsou různě velké a zabývají se různou činností, někoho zajímá jen ochrana dřevin, někoho druhová ochrana, někdo má stanici pro hendikepované živočichy, někde to kombinují. Tady v Praze většina našich základních organizací hlavně dělá s dětmi, má dětské oddíly, klubovny, jezdí se na víkendy, na tábory. Ale máme i ryze ochranářské organizace.

V Praze je možnost angažovat se v malých i velkých záležitostech. Jednou z těch velkých je například oblast Trojmezí. Angažovali jste se tam nějak?
Angažovali se tam naši členové. Aktivně se tam nezapojila žádná naše organizace, ale naši členové bývají členy i jiných organizací, jiných sdružení. Například na Toulcově dvoře v Hostivaři je polovina lidí našimi členy, my jsme Toulcův dvůr dokonce spoluzakládali. Angažujeme se prostě tam, kde máme své lidi. Rozhodně to není tak, že bychom chtěli z Prahy chránit třeba nějakou chomutovskou výsypku, když v tom Chomutově nebudeme mít lidi. Vždy to závisí na lidech. Když za námi někdo přijde s požadavkem, abychom zastavili výstavbu hypermarketu na Praze 5, tak ho pošleme za našimi organizacemi na Praze 5, anebo mu doporučíme založit si organizaci vlastní, základní organizaci ČSOP a my mu pak budeme pomáhat, informačně nebo třeba i právníky. Rozhodně to ale nebudeme dělat na dálku.

close zoom_in Jaký je výš vztah k pomoci ohroženým zvířatům?
V roce 1998 jsme založili síť záchranných stanic s cílem spojit se se všemi subjekty, které zahraňují hendikepované živočichy, stanovit jim jasná pravidla a povinnosti, jasná území, na nichž jsou povinni se starat o zvířata, povinni ve smyslu, že mají s námi smlouvu. A centrálně jim shánět a dávat peníze. Podařilo se nám během dvou let pokrýt celou republiku – na každém kousku země je zodpovědný subjekt, který musí zachraňovat ohrožená zvířata, protože má na to s námi smlouvu. V Praze jsme dlouho spolupracovali s jinonickou záchrannou stanicí, nicméně hromadily se tam problémy, neplnila se ta smlouva a došlo to tak daleko, že jsme je nejdříve podmínečné vyloučili ze svazu, pak jsme je vzali na chvíli zpět, pak se objevily ještě větší hříchy, takže jsme je vyloučili úplně. A od té doby – protože chceme mít pokrytí celé republiky – jsme začali zachraňovat zvířata přímo odtud. Máme tu vůz, jímž ta zvířata vozíme. Podařilo se nám získat grant magistrátu, aspoň na pár měsíců. Bereme péči o ohrožená zvířata jako svou morální povinnost, když jsme měli ten grant, tak to byla i smluvně daná povinnost. Když už působíme všude, tak musíme i v Praze. Ovšem působí tu i další organizace, soukromé, například Pet-Medic, které poskytuji své služby za úplatu. My tuto pomoc poskytujeme z vlastních prostředků. Samozřejmě, že když oni jsou někde dříve, tak už se jim do práce nepleteme.

Kolik máte vlastně placených profesionálů?
No, teď budu muset dva propustit, takže nás bude na ústředí osm. Právě v těchto dnech totiž magistrát rozhodl, že nám již nedá peníze na záchranu zvířat. A ono to dost stojí: v sezoně dva platy, auto, telefon atd. Magistrát nám ovšem řekl, že peníze dá do Jinonic, jako je dával dříve, a sokolníkům ze sdružení Merlin. Jinonice se stanou součástí Lesů hl. města Prahy a placeny budou z jejich rozpočtu. A my jsme tím vlastně ze hry, končíme.

Čtěte také: Ochránci přírody otevřeli v Michli živou zahradu