Je špičkou ve sběratelském oboru. Specializuje se na telefonní karty, které má v podstatě z celého světa, ale sbíral například i žiletky. To je František Bartůněk.

Proč jste si vybral pro sbírání právě telefonní karty, nebo jste již předtím sbíral něco jiného?
Sbírám prakticky od dětství, takže jsem sbíral leccos: obaly od žiletky, zápalkové nálepky, měl jsem jednu
z největších sbírek čs. pivních etiket, kterou jsem před lety prodal. Zůstaly mi ale sbírky některých zahraničních, například mimoevropských států a také bývalého Sovětského svazu.

Ale sběratelství jste neopustil?
Ne, nesbírat nejde, když je člověk sběratel. Tak jsem začal sbírat telefonní karty, což ze začátku vypadalo na nadějně se rozvíjející obor. Ale
s tím, jak postupně přišly mobilní telefony, tak spousta zemí přestala vyrábět telefonní karty s čipem. Zůstaly karty s PIN číslem, ale ty se sbírají jen v Americe. Mezi zeměmi, které stále vyrábějí karty do telefonních automatů, tak hraje prim Rusko. Pokrytí signálem mobilních operátorů je tam totiž dost problematické. Ovšem i tam je značný pokles v nákladu karet ve velkých městech. Například Moskva dříve vydávala karty v nákladu i sto tisíc kusů a dnes je to pět až šest tisíc. Takové karty se pak obtížně shánějí.

Vycházejí ovšem na nich velmi zajímavé a někdy moc hezké motivy.
Například v Moskvě vydali nedávno sérii karet s planetami nebo s fotbalisty nového moskevského klubu. Poměrně málo se vydávají motivy památek. Ale vyšla například k 850 letům Moskvy – ta je z roku 1997. Nebo série historických zbraní a také velmi pěkná sada řády a vyznamenání.

Jak se dostanete třeba pr close zoom_in ávě k těmto ruských kartám?
Mám partnery v Rusku as nimi si to korespondenčně vyřídíme. Například mám karty z jiných ruských regionů, ale sběratel v Moskvě je nemá, tak si je rád vymění.

A když to jinak nejde, tak se některé musejí koupit.

Mají zájem o naše české karty?
Ne, nemají. Náklady u našich karet byly vysoké, třeba sto i tři sta tisíc – to potom taková karta není žádná vzácnost. Samozřejmě je rozdíl, když vyjde karta v nákladech sto tisíc v Čechách, anebo ve Španělsku či ve Francii. Vzhledem k počtu obyvatel
u nás bylo těch karet vlastně hodně. Někteří emitenti náklady uvádějí, například tady vidíte 5 000, 10 000, tady výjimečně 45 000.

Odkdy se vlastně sbírají telefonní karty?
Od doby, kdy bylo jejich vydávání na vrcholu, řekl bych tak rok 1990 či 1991. Tehdy vyšly i první naše a tak se začaly sbírat. Ovšem ve světě se sbíraly daleko dřív, první karty se objevily v Itálii. Dnes se dá říci, že tento sběratelský obor je na ústupu, v Čechách se vyrábějí již jen nějaké tzv. triky (s nimiž se dá telefonovat, posílat SMS nebo i email), ale o ty na západě nikdo nestojí. U nás si to někdo pořídí snad z nostalgie, aby měl sbírku se všemi čísly, se všemi daty. Vydávají se i v Rusku, ale sběratelsky nejsou zajímavé – na lícové straně je vždy ruská vlajka a na rubové logo operátora.

Jen pro informaci, řekněte, tam mají na pevnou síť více operátorů?
Hodně, prakticky v každém velkém městě jednoho, nebo více. Ale postupně se sjednocují a měly by vzniknout snad jen dvě velké celoruské společnosti, jejichž základem je asi sedm firem. Jejich karty mají v podstatě stejný design a nejsou tedy zvlášť zajímavé. Pro uživatele je ale rozhodující, že je dnes lze užívat téměř po celém Rusku, dřív musel mít pro každé město jinou kartu.

Ale podle bohatosti vaší sbírky ještě stále je, co sbírat.
Jistě, zůstaly jakési relikty. Například Baškírie, ta si vydávají vlastní karty a velmi pěkné. Třeba série živá planeta s mnoha druhy zvířat – to je nádhera, to se jen tak nevidí. Nebo série nositelů Nobelovy ceny. Zajímavá je také série historických budov – karty mají dva obrázky zobrazující dřívější a dnešní stav památky. Půvabné jsou lidové zvyky Baškírie nebo historie církví. Baškírie je malá autonomní republiky a možná proto si tolik zakládá na těch kartách. Samozřejmě, že i tam to může do roka dvou skončit.

close zoom_in Jakou nejcennější kartu máte ve své sbírce?
Je to karta K+B s obrázkem Hradčan a je na ní logo – takový blýskavý znáček. Všechny ostatní jsou známy bez toho loga, s ním je tato jediná, kterou vlastním já.

Říkáte, že obor telefonních karet je na ústupu. Když třeba skončí úplně jejich vydávání, nebudou potom třeba přeci jen vzácnější?
Může se to stát. Už to tak bylo v jiných oborech, typickým příkladem jsou obaly od žiletek. Ty se přestaly vyrábět, ale sběratelé zůstali. A dnes je mezi nimi několik špičkových, o jejichž sbírky je stále zájem. S těmi kartami je tomu podobně. Jestliže před deseti lety jich byly stovky, tak dnes to jsou desítky, ale samí specialisté – třeba si doplňují sbírky z karet Andory nebo Vatikánu. Těžko bude někdo sbírat karty z Německa, jichž se vydávaly vysoké náklady. Ale i tam existují výjimky: Jsou to karty bez čipu, s holografickým proužkem, které mají jen jednoduché logo. Ty se dřív nesbíraly a dnes jsou poměrně vzácné. Kdo tam jezdil, má třeba nějakou doma.