„Když jsem v osmnácti letech nahlédla do papírů od soudu, zjistila jsem, že jsme mámu nezajímali. A táta se o nás sám nezvládl postarat, proto jsme putovali do dětského domova,“ vrací se zpátky v čase dnes jednadvacetiletá Šárka Siváková.

O rocích strávených v dětském domově vypráví láskyplně. „Možná je to tím, že jsem se tam dostala opravdu hodně malinká, takže jako miminko jsem měla od tet opravdu hodně lásky a pozornosti. Když se dívám do alb na fotografie, vždy si připomenu, jak krásné dětství jsem tam měla.“

Jediné, co ji mrzí, jsou vztahy s bratry. „Jeden brácha odešel z domova, když mi bylo osm let. Byl to průserář. Kvůli škole jsem se pak přesunula do dětského domova v Sušici, takže jsem nakonec i s tím druhým ztratila kontakt. Můj život bratry nezajímal. A když jsem se jim ozvala, bylo to k ničemu. Nejsme si moc blízcí, vídáme se jen jednou ročně na tátově hrobě,“ říká.

Blízké jako sestry

V dětském domově měla nejen tety, které milovala, ale i partu kamarádů. „A nejradši jsem pak měla sestru.“
„Sestru?“
„No ona to není moje sestra, ale jsme si tak blízké, že jsem ji vždy brala, jako by to byla moje sestra,“ vysvětluje Šárka Siváková.

Jak se dostali do domova její vrstevníci, o některých věděla. „Pár osudů znám. A je pravda, že u některých příběhů jsem plakala…“ Za nejsmutnější považuje ty, kde se dopouštěli rodiče na svých dětech domácího násilí. „Řezali je, chovali se hrozně… Byly tam i příběhy, kdy se dítě dostávalo z jedné pěstounské rodiny do druhé, nebo jeden z rodičů byl psychicky nemocný.“

Když se s Šárkou bavíme o tetách, všechny chválí. Ale jak už to tak bývá, k jedné měla přece jen bližší vztah. „Nedávala jsem jí to najevo, že bych si o ní myslela, že je to moje maminka, ale tetu Jarku jsem měla ze všech nejradši,“ usmívá se Šárka.

Na léto na tábory i k tetám domů

Její běžný den se nelišil od vrstevníků. Do školy, ze školy domů, úkoly, svačina a poté společné vaření večeře. Ale co spolužáci ve škole? Jak ti ji brali?
„Tak ti mi to dávali dobře sežrat, že jsem z dětského domova. Nebylo to nic hezkého,“ říká Šárka. Nadávky, podkopávání nohou, shazování ze židle…
A řešilo se to? „Upřímně? Ani ne,“ krčí rameny Šárka, která už se křivdám z dětství v myšlenkách nevrací.

Někteří rodiče si brali své děti alespoň na prázdniny. To však nebyl případ těch Šárčiných. „Přesto na prázdniny doteď ráda vzpomínám. Jezdili jsme na tábory, výlety… A několikrát si mě vzaly tety i k sobě domů.“

Studium kriminalistiky

V Chanovicích vystudovala základní školu, v Sušici střední se zaměřením na cestovní ruch. A po maturitě zamířila do Prahy. Nejdříve pobývala na hotelu, pak se dostala do dětského domova v Dolních Počernicích. A odtud vedla její cesta na strahovské koleje.

„Tam to bylo ale šílené! Když pak zavolaly holky z Dejme dětem šanci, že bych mohla bydlet ve startovacím bytě, hned jsem se tam jela podívat.“
Díky výtěžku z koncertu skupiny Kabát se povedlo organizaci Dejme dětem šanci zařídit čtyřpokojový startovací byt v Libuši.

„Jak jsem ho uviděla, byla jsem nadšená! Zvolila jsem si pokoj nejblíže dveřím, na základě černé tapety, která mě uchvátila,“ usmívá se Šárka a dodává, že nejlepší na bytě bylo to, že při nastěhování byl kompletně vybavený.

Nechyběly spotřebiče ani takové věci jako prášky na praní. „Do konce života budu holkám z organizace vděčná za to, co pro nás udělaly. Ditta, Míša, Ivča… Máme spolu krásný vztah. Když máme potíže, můžeme jim zavolat. A každý půlrok máme víkendová setkání, kde se vidíme i s ostatními dětmi, kterým organizace pomáhá.“

V Praze studuje na Vysoké škole Ambis kriminalistiku. Inspirovala ji k tomu právě ‚ségra‘ z dětského domova. „Po roce studia odešla do armády. Věřím, že já školu dokončím. Je to i takový závazek vůči Dejme dětem šanci, které mi školu platí. Jsem ve třetím ročníku bakalářského studia. Mým snem je pracovat u Vojenské policie…“

Dejme dětem šanci ve zkratce:
V únoru nezisková organizace oslavila 11. narozeniny.
Pomáhá se začleňováním dětí z dětských domovů do společnosti.
Organizace spoří mladým lidem po dobu jejich pobytu v dětském domově s tím, že naspořené peníze jsou jim k dispozici, až budou dětský domov opouštět a je garantem účelného využití těchto peněz.
Podporuje mladé lidi při studiu, plní opodstatněná přání, dává jim startovací balíčky se základním vybavením domácnosti, nabízí možnost ubytování ve startovacích bytech.
V roce 2021 přesáhl obrat organizace 16 milionů korun.