Hlavnímu městu se podařilo dokončit jedno z opatření proti suchu. Práce na revitalizaci Lítožnického rybníka východně od Prahy mezi Dubčí a Běchovicemi zabraly více než tři roky. S vodní plochou 11 hektarů nyní patří mezi čtyři největší vodní plochy v Praze. Kromě rybníka mají vodu v krajině zadržet také nově vytvořené meandry Říčanského potoka pod ním. „Je to ukázka, že Praha dělá potřebná opatření, na rozdíl od státu,“ řekl náměstek pro životní prostředí Petr Hlubuček (STAN).

Nová nádrž vznikla na ploše někdejšího velkého rybníka, který byl vysušen a vypuštěn před více než sto lety. V polovině 20. století zde sice vznikly tři menší rybníky, jejich správci je však neudržovali.

V rámci boje se suchem se vedení Prahy před několika lety rozhodlo vodní plochy obnovit. Samotným pracím předcházelo vleklé vyřešení majetkových záležitostí, dva ze tří bývalých rybníků byly totiž soukromé, různé vlastníky měly také části dělících hrází.

Bahno poslouží jako ornice

Během stavby bylo vytěženo téměř 90 tisíc kubíků bahna. „To je čtvrtina objemu odpadu, jenž spálí spalovna Malešice. Při revitalizaci nádrže Hostivař jsme vyvezli asi dvakrát tolik, ta má ale čtyřikrát větší rozlohu,“ vysvětlil Dan Frantík, vedoucí magistrátního odboru péče o zeleň. Většina hmoty skončila na přilehlém poli jako ornice, čímž se výrazně ušetřilo za skládkování a dopravu.

Z původního rybníka se dochovala část hlavní hráze. Ta opravená se nyní táhne v délce 376 metrů, nechybí na ní bezpečnostní přeliv. „U výpustě jsme zřídili loviště, kádiště a schodiště do vody tak, aby rybník mohli využívat i rybáři,“ dodal Ondřej Palička, ředitel lesů hlavního města. Celkové náklady na stavbu se vyšplhaly na 45 milionů korun.

Nové vodní dílo láká také k trávení volného času. „Kromě krásné procházky se lidé mohou přijít i vykoupat. Jiný rybník v docházkové vzdálenosti od Běchovic není,“ sdělil starosta Běchovic Ondřej Martan (ODS). Podle něj se předtím do zanedbané oblasti nikdo koupat nechodil.

Meandry Říčanského potoka

Přímo pod hrází rybníka byla ještě před rokem nevyužitá podmáčená louka, kterou lemovalo rovné koryto Říčanského potoka. Lesy hlavního města ale 700 metrů dlouhé rovné koryto stočily do meandrů s tůněmi. Tím se objem vody v něm téměř ztrojnásobil. „Napravilo se tak to, co se preferovalo v 80. letech, kdy se budovaly meliorace a průtok vody se zrychloval. Dnes víme, že vodu v krajině musíme zadržet,“ řekl náměstek pro životní prostředí Petr Hlubuček (STAN).

„Koryto jsme upravovali co nejméně. Pokud si voda najde svoji cestu a za pár let posune koryto o několik metrů a vytvoří si nějaké rameno, tak to vůbec nevadí. Retenční objem je obrovský,“ vysvětlil Frantík. „Když přijde větší množství srážek, oblast se může zatopit a nedojde k větším povodňovým škodám,“ dodal šéf pražské zeleně. Jeden z největších přítoků Rokytky totiž při povodních v letech 2002 a 2013 dokázal natropit pořádnou neplechu.

Podobné meandry byly vybudovány před 5 lety na Rokytce v Hrdlořezích. „Stálo nás to poměrně málo peněz v porovnání s tím, kolik by stálo vytvoření umělého parku. Dnes má Rokytka po pěti letech charakter přírodního koryta s meandry,“ hodnotí s odstupem úspěch stavby Frantík.

Nejvíce vodních děl je v Praze 4

Praha celkově spravuje přes 300 km vodních toků a 165 vodních nádrží, přičemž nejvíce vodních děl zaujímá Praha 4. Mezi nejvýznamnější akce, které mají za cíl zadržet vodu v krajině, patřilo obnovení přirozeného koryta Svépravického potoka v Horních Počernicích s meandry a tůněmi, revitalizace Biologického a Milíčovského rybníka, vybudování tůní na Rokytce, vybudování nového zdroje vody pro vysychající Panský rybník v Jinonicích a celková revitalizace rybníka Šeberák včetně odbahnění.

V letošním roce Praha plánuje ještě například protipovodňové úpravy Rokytky v Kyjích, dokončit revitalizaci Xaverovského rybníka a Zličínského rybníka a nadále pokračovat v revitalizaci Lipanského potoka.