Za jejím vznikem stojí britské podnikatelské duo bratří Thomasů, které továrnu založilo v roce 1832. Už o osmnáct let později ji převzal jejich krajan Joseph John Ruston, továrník a stavitel lodí. Právě po něm získala své lidové jméno.
Od parostroje k mostům
Vyráběly se tu lodě, parní stroje a kotle. Továren měl Ruston po světě více, ta pražská dodávala parníky do Německa, Rakouska, ale i Pražské paroplavební společnosti. Na přelomu století nabyla výroba takové intenzity, že byl majitel donucen továrnu neustále rozšiřovat. Kolem ústřední kotelny a komínu vyrostla strojovna, mostárna, truhlárna i dílny.
Také sortiment se rozrostl o nýtované ocelové konstrukce včetně mostních, halových a střešních. Střechu z Rustonky dostalo třeba Rudolfinum a také předchůdci Mánesova a Štefánikova mostu měli svůj původ právě v tomto karlínském podniku.
Nechyběli ani krejčí
Roku 1913 odkoupil areál Rustonky podnik Ústřední dílny elektrických drah hlavního města Prahy. Od té doby se tu opravovala vozidla veřejné dopravy – tramvaje, později autobusy či trolejbusy, soustředila se sem i výroba kolejnic a výhybek. Kvůli tomu přibyly nové specializované dílny včetně gumárny, karosárny či lakovny. Nechyběla ani krejčovská dílna, kde vznikaly uniformy řidičů dopravního podniku.
Neúspěšný boj o zachování továrny
Po sametové revoluci zůstala tradice alespoň zčásti zachována – společnost Pražská strojírna tu vyráběla koleje až do roku 2007. Po přesídlení firmy na Prahu 9 začala opuštěná Rustonka chátrat a budovy šly jedna po druhé k zemi. Nakonec zbyla jen nejstarší kotelna a komín z poloviny 19. století. Dlouho se plánovala jejich přeměna v obchodní a administrativní centrum, uvažovalo se i nad památkovou ochranou. Slovenský developer přesto v únoru 2014 objekt strhl, k velké nelibosti Pražanů i milovníků industriálních památek.
