Svůj hlas uplatnilo v pražském Ruském středisku vědy a kultury celkem 2835 Rusů s trvalým nebo dlouhodobým pobytem v Česku. Přes 82 procent z nich se přitom vyslovilo proti změně, která umožňuje současnému ruskému prezidentovi zůstat v čele země až do roku 2036 a která podle očekávání celonárodním hlasováním hladce prošla.

Případná euforie z „protiputinovské“ Prahy ovšem slábne při pohledu na údaje o velikosti zdejší komunity. Podle Českého statistického úřadu mělo ke konci loňského roku povolení k pobytu v metropoli téměř 24 tisíc ruských občanů. Jejich národnostní komunita je tak v Praze třetí největší a za posledních patnáct let se rozrostla víc než trojnásobně. Centry ruské diaspory jsou pak Praha 13, obývaná hlavně nižší střední třídou, a Praha 6, kde žijí zejména bohatší Rusové. Také firem s ruskými majiteli je v hlavním městě registrovaných tisíce.

I Putinovi odpůrci přitom uznávají, že „pražský“ výsledek referenda neodráží úplně realitu. „Obdivovatelů prezidenta je v komunitě podle mého odhadu nejméně sedmdesát procent. V referendu ale hlasovali zejména mladí lidé – do třiceti let. Starší generace obecně považují volby za méně důležité, protože jsou zvyklé, jak dopadají. A to zřejmě platí pro oba tábory,“ řekl Pražskému deníku Anton Litvin, umělec a kurátor, který vede spolek Kulturus a je jedním z neoficiálních mluvčí ruské protikremelské diaspory v Praze. Velký nezájem o referendum podle něj vyplývá i z pocitu, že výsledek nijak neovlivní život v emigraci. „Já sám jsem nehlasoval. Nehlasuji v žádných volbách, protože jde o frašku. Bojkotuji je,“ pokračoval Litvin.

Obdivovatelé velkoruského šovinismu

Rusista, překladatel a novinář Libor Dvořák hledá možné vysvětlení i v oblasti psychologie. „O zdejší ruskou komunitu se popravdě příliš nezajímám. Myslím si ale, že v ní pořád převažují obdivovatelé ruské vlády a velkoruského šovinismu. Často jde o podnikatele, kteří odešli za lepším a bezpečnějším životem. Je možné, že podvědomě sami cítí nelogičnost svého obdivu, ale odmítají si to přiznat,“ poznamenal Dvořák, který zmínil i příklad ze života. „Když se má žena zeptala své ruské pedikérky, proč tolik fandí Putinovi, nebyla jí schopná na to nic říct,“ dodal Dvořák, podle něhož je zdejší komunita Rusů „velmi uzavřená, stejně jako kdekoliv jinde“.

Překvapený z výsledku byl i vůči Kremlu loajální pražský podnikatel a vydavatel časopisu Artěk Alexandr Barabanov. „Zřejmě všichni uvažují tak, že vše dopadne dobře a proto není třeba jít hlasovat. Vůbec ale nechápou, že pak vzniknou takové výsledky, kterými bude opozice manipulovat,“ uvedl Barabanov, který předpokládá, že když je někdo proti, tak je „agresivnější“ a více odhodlaný jít hlasovat. „Na druhou stranu to lze brát i tak, že všichni, kdo jsou proti pozitivním změnám pro stát, v referendu hlasovali. A tím pádem neexistují skryté opoziční rezervy – máme přesně daný maximální počet těch, kteří chtějí v Rusku nestabilitu,“ napsal Pražskému deníku Barabanov, který však zjevně pomíjí občany, jako je právě Anton Litvin.

Jak podle Dvořáka, tak podle Litvina se každopádně díky příchodu až tisíců studentů v posledních letech významně rozrůstá i zdejší základna demokratické opozice. „V 90. letech do Česka mířili Rusové čistě z ekonomických důvodů. V minulé dekádě se tu usadilo mnoho ruských boháčů, kteří nakupovali nemovitosti. V posledních deseti letech přibývá i politických imigrantů,“ zdůraznil Litvin.

Pražské Rusy nelze paušalizovat

Redaktor Deníku Luboš Palata v nedávném rozhlasovém komentáři vyzval, aby nebyli mladí Rusové na českých univerzitách považováni za „vyslance režimu“, protože často bývají „jejich opakem“. Podle Palaty nelze pražské Rusy paušalizovat jako sympatizanty autoritářské vlády a Praha má prý „našlápnuto“ stát se znovu „ostrovem svobodné ruské kultury, vědy, novinařiny či politiky“. Takovým ostrovem byla díky podpoře prezidenta T. G. Masaryka už během první republiky.

Mezi důležité aktivity v tomto směru dnes patří předloni otevřené Akademické centrum Borise Němcova pro výzkum Ruska při Filozofické fakultě UK. Centrum si klade za cíl být „interdisciplinární platformou pro spolupráci širokého spektra odborníků na současné Rusko s úkolem seznamovat struktury Evropské unie, evropskou veřejnost i evropské sdělovací prostředky s novou generací ruských badatelů a představitelů různých oblastí společenského života…“