Řídit popelářské auto je čistá práce, kolegové si mě hýčkají

Bez předchozí praxe a téměř bez rozmýšlení zamířila do české metropole, kde po několikaměsíčním výcviku usedla za volant popelářského vozu Pražských služeb. Téměř denně ji tak můžeme potkat v úzkých žižkovských uličkách.

Začátky trasy metra A připomene historická souprava

Pracovní směna vám obvykle začíná brzo, v pět ráno, a končíte v jednu hodinu odpoledne. Když si teď spolu povídáme, je deset. Neměla byste být v kabině popelářského vozu, nechybíte někde popelářům?

Ano, chybím. Dnes jezdíme vilky v Horních a Dolních Počernicích. Jezdí za mě kolega, který by byl normálně na garážích. Pokud je to nutné, tak střídá i jiné kolegy, kteří musí k lékaři nebo mají jinou neodkladnou záležitost.

Kolega garážmistr musel sednout do vašeho auta a zastoupit vás. Jak to? Nejsou řidiči?

Ano, je nás málo. Potřebovali bychom více řidičů nebo řidiček.

A jak se stalo vám, že jste se objevila za volantem popelářského auta brázdícího pražské ulice?

V Českých Budějovicích jsem vystudovala ekologii, ale studium mě nenaplňovalo, takže jsem skončila s titulem bakalářka a přemýšlela co dál. K těm odpadům mám tedy blízko, říkám si, že i teď dělám něco pro tuto Zemi. (směje se) Řídit kamion mě vždy bavilo, nebojím se velkých aut. Hledala jsem tedy zaměstnání v tomto oboru, akorát většina nabídek byla pro vnitrostátní a mezistátní přepravu. Jenže řidiči nikdy neví, kdy se budou vracet domů, jak dlouho budou pryč. Kolikrát jsou to cesty na tři dny mimo domov, a to jsem nechtěla. Hledala jsem tedy práci u menších firem.

Stane se Praha novým sídlem Evropského bankovního úřadu?

Uvažovala jsem, že bych jezdila i na betonárce s mixem. Jenže to jsou jen sezonní práce, navíc řidič tam musí být dlouho do večera. Pak se nabízelo zemědělství, ale to by opět byla sezonní záležitost. Nikdy předtím mě nenapadlo, že bych mohla řídit popelářské auto, ale přistěhovala jsem se za partnerem a hledala něco tady. Náhodou jsem narazila na inzerát Pražských služeb a hned jsem volala mému dnes už současnému nadřízenému. První měsíce jsem jezdila s druhým řidičem, který mě zaučoval. Začínala jsem na menších lokalitách, jako jsou Klánovice nebo Újezd nad Lesy.

Jak dlouho máte řidičák na takto velké auto? Byl to už dětský sen?

Už to bude asi rok. Do Pražských služeb jsem šla ihned po autoškole. Nikde jsem neměla žádný zácvik. Autoškolu jsem dělala v Táboře, kde byl v podstatě jeden okruh, který se dal s autem takovéto tonáže jet. Dá se říct, že jsem ani nevěděla, kam mě život zavane. Líbí se mi to. Jsem spokojená s pracovní dobou i s kolektivem.

Herna byla přepadena dvakrát během dvou týdnů. V obou případech spadla klec

A co na vaše povolání říká nejbližší okolí? Kamarádi, rodina?

Taťka se z počátku divil, to je pravda. Spousta lidí na tuto práci nahlíží skrz prsty, že to musí být něco špinavého a nevoňavého. To ale není pravda, je to absolutně čistá práce. My jako řidiči v podstatě nepřijdeme s odpadem do styku. To právě oceňuji u současného zaměstnavatele. Jsou tady čistě striktně rozdělené pozice řidičů a popelářů.

Jste jediná řidička v Pražských službách. Jak vás přijali mužští kolegové?

Nadřízení z toho měli nejdříve obavy. Řešili, jak to provedou se šatnami, jak zapadnu do kolektivu. Nastal přesný opak. Kolegové si mě hýčkají, je to moc příjemné. Určitě lepší než být v kolek-tivu samých žen. Uznávám, že by bylo příjemnější tam mít alespoň jednu spolupracovnici. Tak snad časem přijdou.

A jak na vás reagovali popeláři? Najednou pro ně přijela žena za volantem…

Ze začátku to může být složité na komunikaci. Zvlášť když trasu jedete poprvé. Já mám ale skvělou partu, nemůžu si stěžovat. Spíš mi pomáhají, radí mi. Klidně i vystoupí z auta, ukazují mi kudy jet, když je to natěsno. Já se zase snažím jim zastavovat co nejblíže k popelni-cím, zpomalím, když je hrbolatý úsek. Je to takové pomáhání si navzájem.

OBRAZEM: Botanická v americkém stylu

Máte svoje vlastní auto, se kterým jezdíte jenom vy?

To je moc fajn, jak je to tu zařízené. Naši garážmistři se snaží, aby každý řidič měl svoje auto. Ti řidiči se k tomu pak chovají líp, je to osobní. Je to takový ten jejich mazlík. (směje se)

V jaké části Prahy se přesně pohybujete? Jak jste si zvykala na pražský provoz?

Pohybujeme se převážně na Žižkově, kde jsou kostky a kopce, dejme tomu takové ty horší vedlejší silnice. Máme tedy i hlavní, jako je Seifertova, kde jezdí i tramvaje. S tramvajáky máme ale super vztah. Třeba jakmile uvidím tramvaj, přejedu na druhou stranu, ať ji neblokuju, pak si nacouvám zpátky. Snažíme si vzájemně nekomplikovat práci.

Oni i poděkují, zamávají, jsou takoví zdvořilí. (směje se) Samozřejmě uličky na Žižkově jsou někdy komplikované. Někdy si říkáme, že jsou asi skvrny na Slunci a lidé parkují špatně. Je tam hodně úzkých průjezdů. Některé dny, třeba jako teď přes prázdniny, je hodně znát, že je Praha vylidněná. Navíc se přes prázdniny nesváží školy, přes rok jich je hodně, teď to je velká úleva. Navíc se snažíme svážet ráno, abychom neblokovali provoz. Odpoledne by to bylo horší.

A co netolerantní řidiči, už jste na ně narazila?

Stává se, že na nás troubí, ale někdy je to z neznalosti konkrétní situace. Nedávno se stalo, že jsme projížděli úzký profil, jeli jsme velmi pomalu a auto za námi začalo troubit. A stalo se, že ten řidič pak vystoupil a šel se mi omluvit, protože přes nás neviděl, jak úzký průjezd to byl.

Policejní vůz na Václavském náměstí nebyl ve službě. Šlo o filmovou rekvizitu

A jak reagoval, když vás uviděl?

Díval se nevěřícně a ptal se, jestli to není skrytá kamera nebo něco podobného. Obecně se trochu podivují, ale většina do auta ani nekouká. Musím ale říct, že mi lidé tady přijdou ohleduplnější než v Táboře. Jsou tady více vycvičení. Nemají problém nás objet, hledají možnosti, jak tu překážku zdolat. Řidičky vídám v kamionech, taxi nebo v MHD. Proč právě svozová společnost a popelářské auto? Proč ne třeba městský autobus?

Na autobus nemám papíry. Musela bych si je dodělat, což by problém nebyl. Říkám si, je to více riziková práce. Slyšela jsem o případech, že řidiči musí na konečných zastávkách vyhazovat bezdomovce, a to jsem nechtěla. Obecně je to větší zodpovědnost. Prý se ale říká, že autobusáci necouvají. (směje se)

Nehoda nevypadala nijak zle, řidič ale na místě zemřel

Jaký je váš názor na ženy jako řidičky ve srovnání s muži?

Řekla bych, že když se ženská dostane na kamion, tak už to musí mít v malíčku. Ženy nemají navíc tendenci se předvádět, jsou více ohleduplné.

Kdybyste měla vyjmenovat tři pozitiva a tři negativa vaší profese, co by to bylo?

Pracovní doba je krásná. Pracuji v čistém prostředí, což lidi ani nenapadne. A samozřejmě vztah k velkým autům. Spíš než negativum to je někdy únava, například když projíždíte několikrát za den mezi dvěma auty, kde je mezera na krabičku zápalek. Vysloveně nic negativního nevidím.

Oceňujete, že po práci máte „celý den volný“, jak tedy s tím volnem nakládáte?

Mám tři koně, takže po práci jdu rovnou ke zvířatům. A tam si vystačím celé odpoledne. 

Strany volají po zrychlení soudů a po alternativních trestech