Dříve zde stála ohromná novogotická budova Eliščiných lázní z druhé poloviny 19. století. V roce 1940 ji však nechali zničit nacisté, aby mohli s tanky a další vojenskou technikou lépe najíždět na most. Z Letné byl tak nově vidět novorenesanční dům rovněž z 19. století, který je menší než ostatní budovy v řadě a jehož fasáda slouží po léta jako reklamní plocha.

S nápadem, aby na místě vznikla moderní budova, přišel v roce 2010 právě majitel zmíněného domu. Projekt pro něj tehdy vypracoval ateliér DaM. Podle návrhu měl mít nový dům fasádu z plechu a uvnitř zrealizovány kanceláře. Získal i povolení památkářů k demolici domu a postavení nové budovy, ministerstvo kultury v odvolacím řízení rozhodlo, že by se sousední dům bourat neměl.

Mezitím se změnil investor, kterým se stala společnost RSJ. Původní návrh zavrhla a před dvěma lety oslovila významnou architektu Evu Jiřičnou, aby navrhla podobu plánované budovy. „Už od počátku byla naše ambice postavit v Praze významnou budovu a zároveň oživit celý roh této ulice," vysvětlil Libor Winkler, předseda představenstva RSJ.

Výrazné využití skla

Na rozdíl od původního záměru má mít dům více funkcí. Kromě kanceláří by v něm měly být i byty, kavárna, restaurace, kinosál a galerie. Budova pak má podle současného návrhu výrazně využívat skla, a to zvenčí i zevnitř, neboť Jiřičná navrhuje i interiér. „V této době je technologie skla na výši a dá se z něj vytvořit něco zajímavého," řekla architektka.

Hlavní budova podle plánů výškově končí na úrovni římsy sousedního domu v Revoluční ulici. Nad touto úrovní by pak měla být ještě tři patra, která ustupují. Na nároží má být podle návrhu věžička. Od historické vodárenské věže, která je v blízkosti místa, by měla novou architekturu oddělit fasáda pokrytá zelení.

Na začátku příštího roku chce investor požádat o územní rozhodnutí. Architekt Petr Vágner, který s Jiřičnou pracuje ve studiu Ai-design a věnuje se návrhu, v úterý prozradil, že k demolici i novostavbě se kladně vyjádřil Institut plánování a rozvoje hlavního města i sbor expertů pro památkovou péči na magistrátu. Pro povolení ke stavbě je však důležité závazné stanovisko odboru památkové péče.

„V současné chvíli pečlivě vážíme sesbírané podklady pro naše rozhodování. Výsledek by měl být znám v řádu dvou tří týdnů, ale v tuto chvíli ho nemohu předjímat," uvedl ředitel magistrátního odboru památkové péče Jiří Skalický.

První demolice v kariéře

K zásadním projektům v hlavním městě, jako je tento, se také vyjadřuje Národní památkový ústav (NPÚ), přestože jeho stanovisko není závazné. Všechny dosud podané návrhy na zástavbu této nárožní parcely byly ústavem zamítnuty, a to včetně posledního projektu z roku 2014 ateliéru Ai-design pod vedením Evy Jiřičné.

„I když je možno tento poslední předložený architektonický návrh považovat za pozitivní posun oproti všem až dosud projednávaným variantám. Jedním z důvodů je architektonicky klidnější podoba fasád reagující citlivěji na okolní prostředí," prozradila Andrea Holasová z NPÚ.

Přesto však NPÚ návrh odmítá, a to právě kvůli demolici staré budovy, jež se nachází v Pražské památkové rezervaci, byť sama není památkově chráněná. Za daných okolností je tak krok z pohledu památkové péče nepřijatelný. „Je to řešení krajní, které připadá v úvahu až v případě, že se prokáže neřešitelnost úlohy jiným způsobem," popsala Holasová rozhodnutí z loňského roku.

Novorenesanční dům z roku 1869 na rohu ulic Revoluční a Nové mlýny v centru Prahy zřejmě čeká demolice. Má ustoupit plánované novostavbě.

Podle Winklera za tím může být i obava, aby se z demolice nestal precedent a nehrozilo tak zbourání i dalších pražských domů. Pro samotnou Jiřičnou je případná demolice také něčím novým. „V celé své kariéře jsem nezbourala žádný dům. V tomto případě je to jiné. Vnitřek nemá nic původního, dům byl totiž několikrát přestavěn. Možná je tam kus cenné fasády, ale je na malých místech," míní architektka.

Že je demolice logickým krokem si myslí i architekt Petr Kučera, který se historií pražských budov zabývá. „Návrh svou hmotou a minimalistickým pojetím fasád navazuje na protější funkcionalistický palác Merkur, postavený architektem Jaroslavem Fragnerem v letech 1934 - 1936. Respektuje původní záměr, který předpokládal stavbu identické budovy na protější straně, která měla spolu s Merkurem vytvořit reprezentativní vstupní bránu do Revoluční třídy," tvrdil.

Bez demolice domu pak není možné vyústění Revoluční smysluplně dořešit. Prostor, na kterém stály Eliščiny lázně, se totiž zmenšil kvůli vybudování Štefánikova mostu. Na parcele, která zbývá, tak podle Kučery nelze bez demolice domu prakticky nic postavit.

Stavba zacelí jizvu

„Odkrytá štítová zeď, která dnes tvoří protipól paláci Merkur, je z hlediska celkového vyznění nejhorším řešením. Pokud bude novostavba svou hmotou a ztvárněním adekvátní paláci Merkur, pak je hodnota urbanistického dotvoření předpolí Štefánikova mostu nadřazena hodnotě domu, který by musel být zbourán," míní Kučera.

Dodal, že dům sám o sobě je kvalitní, avšak jde o běžnou činžovní stavbou 19. století. Novostavba by pak podle něj byla jakýmsi zacelením jizvy v zástavbě.

K budově Novomlýnská, jak se stavba jmenuje, je možné se dozvědět více v rámci výstavy, která se až do středy nachází na náměstí Republiky. Následně se přesune na Příkopy, kde si lze prohlédnout panely představující plánovaný projekt.