Kliknutím zvětšíteCelá iniciativa má přitom kořeny už v roce 2014, kdy desítky dobrovolníků začaly šít maskovací sítě pro ukrajinské vojáky, bojující s proruskými ozbrojenci v Donbasu.
Maskovací sítě
„24. února se nám přihlásilo k okamžitému nástupu kolem padesátky lidí z různých kruhů, kteří už v minulosti sítě po kratší či delší dobu šili. Další desítky dobrovolníků se brzy přidaly. Dnes šije cca dvacet lidí každý den po práci a o víkendech celý den. Dodali jsme na Ukrajinu už 5 kilometrů čtverečních sítí o rozměrech 6x10 metrů,“ vysvětlila Halina Vasilenko.
Podle koordinátorky pomoci, kterou zaštiťuje spolek Team4Ukraine, šití sítí všechny zúčastněné velmi sblížilo. Aktivita, která se odehrává v jiném prostoru na území Prahy, má prý ale zcela zásadní praktický význam ve válečné zóně. „Sítě zakryjí, co je třeba. Ať už vojenskou techniku, obytný dům nebo prázdný objekt. Musí se co nejvíce podobat přirozenému terénu. Jsou proto trochu jiné na západě a východě Ukrajiny. Naši soukmenovci tam šijí ve velkém. Existuje internetový chat, kde se vyměňují zkušenosti s touto činností,“ pokračovala Halina, která prý tušila, že z ruského napadení bude plnohodnotný konflikt a dnes si je jistá, že ruský prezident nemá po počátečním neúspěchu žádný plán b.
Oblek z třásní
Pod hlavičkou Team4Ukraine, který se před válkou podílel na reformě ukrajinské policie, se v žižkovském suterénu kupí materiál, jehož mají vojáci i civilisté na Ukrajině nedostatek – vysílačky profesionální i „dětské“, helmy, neprůstřelné vesty, „turnikety“ na okamžité stažení rány i další pomůcky pro rychlé zastavení krvácení, rukavice, hasičské masky, ale i takové speciality, jakou je maskovací oblek z třásní pro ostřelovače. Členové „štábu“ jsou vděční i za dary, které mohou někde ležet roky ladem. Příkladem budiž už nepoužívané kovové nemocniční „fixátory“ na zlomené končetiny. Zlomenin je totiž teď na Ukrajině hodně.
Přímá a rychlá pomoc
„Lidé nám donesli i čtyři drony. Rozjelo se to takovým tempem, že nastal problém s koordinací. Někdo mi třeba v prvních dnech nabídl užitečný zdravotnický materiál. Já jsem ale papírek s tou nabídkou někde založila a nemohla najít,“ komentovala hektické období Halina, která v logistice působí i profesně. Přímá pomoc, kterou organizuje pro Ukrajinu, má podle ní specifika i přednosti oproti velkým logistickým operacím. „Víme například to, že v Kramatorsku chybí chlapům vysílačky. Tak jim jich tam třicet pošleme a oni je mají za dva až tři dny v ruce. Přes velkou organizaci by to zboží šlo nejméně týden. Do Kyjeva posíláme vojenský oblek pro známého, který je hodně vysoký. S tím by se velká organizace neobtěžovala. My reagujeme na konkrétní poptávky, naše logistika je přímější a většinou i rychlejší,“ zdůraznila Halina s dovětkem, že „když velké organizace spouštěly pomoc Ukrajině, náš kolega Pavel byl už v Kyjevě s prvním materiálem“.
Pavel Zatulin, který osobně vozí vzácný materiál autem do obleženého Kyjeva, se ve čtvrtek večer přihlásil s aktuálními informacemi z ukrajinské metropole. „Skoro všechny obchody jsou zavřené. Zoufale málo je ve městě umělé kojenecké výživy, přičemž více ženám v této situaci ubývá mateřské mléko. Velká poptávka je též po plenách. V uprchlických centrech na západě Ukrajiny zase postrádají spací pytle a karimatky,“ konstatoval.
Dalším „hostem“, kterému jsme zavolali z žižkovského sklepa, byl velitel teritoriální obrany v Černomorsku Petr Kanarian. V přímořském městě nedaleko Oděsy byl před válkou šéfem strážníků, dnes vede v boji proti ruské armádě pět stovek mužů. „Ruské lodě se přibližují k pobřeží a střílejí na břeh. Rusové se snaží vyprovokovat odvetnou palbu, aby zjistili naše pozice. Zatím ale loď zasáhla jen prázdný sklad. Když by teď podnikli letecký úder a následný výsadek z moře, byla by to pro ně sebevražda. Morálka je v našich řadách opravdu vysoko. Každý den postupujeme odhodlaně pomalu k vítězství,“ ujistil Petr v exkluzivním videohovoru pro Pražský deník.
Velitel považuje za zásadní úkol pro následující dny, aby ukrajinské síly udržely pod svou kontrolou město Mykolajiv a okolí. To se zatím daří. V opačném případě by se Rusům otevřel prostor pro útok na Oděsu ze tří stran – z východu, od moře i z Podněstří. „Naše nálada je opravdu dobrá. Skoro už se nám nechce vyčkávat a máme chuť vyrazit na tu jejich flotilu do protiútoku. Začíná lovecká sezóna na Kadyrovce. Všichni se už těšíme, až se budeme moct vymočit na stěny Kremlu,“ utrousil velitel za doprovodu mohutného smíchu. Jeden z příjemců materiální pomoci ze Žižkova potvrdil, že na frontě nejsou nejvíc nedostatkovým zbožím zbraně, ale už zmíněné vysílačky, helmy, vesty, chrániče kolen nebo potřeby pro první pomoc.
Spolu s námi shlížela na displej počítače s Petrovým obličejem jeho žena Světlana, která přijela do pražského bezpečí se dvěma malými dětmi před pár dny. „Když odjel z domova po vypuknutí války, tak jsem se hrozně bála. Teď už jsem klidnější a má nálada je úměrná té jeho. Což se dá zjednodušeně popsat jako optimismus. Nepochybuji o tom, že naše rozdělení je dočasné,“ prohlásila Světlana.
„Psychicky nad vodou mě drží samozřejmě každodenní starost o děti. Neméně ale také obrovská vlna mezinárodní solidarity s Ukrajinou, jakož i obrovská jednota a semknutí mého národa. Představte si, že když to začalo, lidé z Černomorsku vyšli na pláž nabírat písek do pytlů. Díky tomu vznikly vojenské ‚blockposty‘ během několika hodin. Prakticky každý Ukrajinec je dnes dobrovolník,“ dodala Světlana s tím, že právě pytle na písek dnes rovněž patří mezi vzácné zboží.
Jak polní velitel u Černého moře, tak jeho manželka i ostatní soukmenovci v žižkovském sklepě se shodnou na tom, že sjednocení nedávno ještě „rozhádaných“ Ukrajinců proti společnému nepříteli dosáhlo takové míry, kterou nikdo nečekal.
„V mé domovské vesnici na západě země žije přes tisíc lidí. A doslova každý se nějak podílí na obraně vlasti. Výjimkou byl jeden chlap, který se ‚zašil‘ doma u televize. Sousedé mu to poměrně rázně rozmluvili. Úměrně s touto energií neustále roste víra v konečné vítězství,“ uzavřela Halina.
6
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
