Jaký je dnes zájem o studium chemie na vaší škole?
Srovnám-li to se zájmem o některé fakulty na našich velkých univerzitách, ať již pražské či brněnské, je nižší. Různými průzkumy se snažíme zjistit příčiny tohoto stavu a zdá se, že je v několika věcech jasno. Studium chemie, obzvláště technické, je náročné a vyžaduje dobrou přípravu již před příchodem na školu.
O to pečujeme tak, že pořádáme letní školu středoškolských profesorů, kde se mimo jiné o těchto věcech bavíme. Druhým faktem je, že chemie nemá to postavení ve společnosti, jaké měla, když jsem já byl mladý chlapec.
Tehdy jsme věděli, že největší objevy se dají udělat právě v chemii, protože ta stojí například za farmaceutickým výzkumem. Platí to dodnes, ale kromě toho dostala chemie nálepku vědy, která znečišťuje životní prostředí.
Tomu se s kolegy snažíme čelit tím, že na aplikacích studentům ukazujeme, že právě chemie je jediná věda, která může životní prostředí zachránit. Samozřejmě, že lepší je, když se neznečišťuje vůbec.
Co děláte pro to, aby se zájem o studium u vás zvýšil? Mají ohlas takové akce, jako byl květnový Den alternativních paliv?
Ano, máme tu partu šikovných mladých asistentů, kteří jezdí po středních školách, dělají tam pokusy a zvou studenty k nám na školu. Jde však o to, vybrat vždy něco, co je nejen atraktivní, ale i pravdivé. Třeba to, že může být etanol vyráběn nějakými mikroorganismy a ne pouze při kvašení cukru. A že tak lze levněji získat surovinu pro alternativní paliva.
K tomu však musím připomenout, že naše školství je financováno podle počtu studentů a ne personálu. Přitom zejména v prvních ročnících vyžaduje práce v laboratořích daleko větší a kvalitnější dohled než jinde. To není jako přednášky v posluchárně, kde je najednou tři sta i více posluchačů.
Dovolte mi citovat jednoho pána, kterého bohužel nemohu jmenovat: Na dnešním trhu vysokoškolského vzdělávání není zájem o vzdělání, ale o tituly. Nicméně zájem našich studentů o studium je vysoký, a to i přes to, že mnozí z nich už pracují u nějaké firmy, aby si vydělali na studium, protože rodiče to nezvládají, anebo si prostě chtějí trochu zvýšit životní úroveň. Oni to zvládají, ale není potom možné to, co tato země potřebuje: Aby se ti skutečně vynikající pustili spolu s námi do řešení náročných úkolů, jež by státu přinesly něco zpátky.
Před časem se objevila zpráva o možném budoucím spojení VŠCHT a ČVUT. Byla to jen pokusná bublinka, nebo tyto záměry postoupily dále?
Ty první úvahy pocházejí již z počátku devadesátých let. ČVUT nemá chemickou fakultu, byť má některé chemické obory na jaderné fyzice a je v nich výborné. Ale celou šíři chemie pokrývá pouze VŠCHT, která byla až do roku 1952 součástí ČVUT.
První jednání probíhala v duchu motta: Ano, budeme spolupracovat, ale spojovat se nebudeme. Dnes je situace velmi podobná. Názor některých kolegů je, že ta naše početní malost – máme asi 4000 studentů, Karlova univerzita desetkrát tolik – nám skýtá i určité výhody. Například máme tady mezi sebou jednoduchou komunikaci, což je u univerzity problém – ta má fakulty rozptýlené a kontakt mezi nimi není jednoduchý.
Mezitím začalo samo ministerstvo školství hovořit o tom, že by se měly vysoké školy spojovat. Například se tím začaly zabývat Ostravská univerzita a někdejší Vysoká škola báňská, dnes Technická univerzita Ostrava.
Ale má to problémy, kromě finančních i technické. Máme tu dnes určitý majetek, budovy atd., a to nelze jednoduše řešit, na to se musí udělat zákon. Kdybych tedy měl říci, jak jsme daleko, řekl bych, že máme dobré vztahy, technikálie analyzujeme, ale horizont fúze bych nerad odhadoval.
Dvě zlaté, jednu stříbrnou a jednu bronzovou medaili získalo družstvo českých středoškoláků na Mezinárodní chemické olympiádě v turecké Ankaře. Družstvo obstálo v konkurenci 273 studentů ze 70 zemí. Ondřej Hák a František Petrouš získali zlaté, Petr Louša stříbrnou a Aneta Pospíšilová bronzovou medaili. Hák a Petrouš mají zlaté medaile i z loňské olympiády v Tokiu.
Čtěte také: Chemie jako zábavný obor lákala středoškoláky i laiky