Ředitel gymnázia v Libni: Učitel je nezastupitelný v procesu vzdělávání

Jde o zkušeného, ale příjemně vystupujícího muže, který většinu svého života strávil právě ve školním prostředí. Se studenty ovšem dle všeho nekomunikuje přehnaně autoritativně, jedná s nimi jako s dospělými.

Chtěl jste vždycky učit?

Na začátku mladých let spíše ne. Pocházím z venkovského prostředí, většina chlapců odcházela na zemědělské školy. Ovšem už na konci gymnázia mi bylo jasné, že se budu věnovat učitelskému povolání a jsem za to rád.

Jaké byly vaše učitelské začátky?

Jako elév jsem po absolvování vysoké školy nastoupil na gymnázium v Kladně. Nejprve jsem začínal učit matematiku, ale vždy chyběli učitelé fyziky a tak jsem začal vyučovat i ji.

Byli studenti tehdy hodnější, jak se občas říká?

Lidé a společnost se samozřejmě vyvíjí. Zásadní rozdíl je pro mě v tom, že jako mladý jsem měl ke studentům mnohem blíže. Ale jak člověku přibývají léta, tak některé věci stíhá pomaleji, bystrost už také není co bývala. Kuchařky si mě ve školní jídelně dokonce pletly se žáky, což už se v tuto chvíli říci nedá. Každá mladá generace má svoje problémy.

Jaké má ta dnešní?

Ta dnešní je zavalena spoustou informací a možností. Na druhou stranu je problém se v tom velkém množství orientovat a třídit informace.

Jste ředitelem podruhé. Jaká je to práce?

Tím, že jsem ředitelem podruhé a také jsem dlouho dobu působil jako zástupce ředitele, získal jsem spoustu zkušeností. Ta práce mi přináší jistou míru seberealizace, dokáže spojit mou učitelskou touhu, která ve mně vždy byla, s mými manažerskými předpoklady.

Není to hlavně profese plná legislativy?

Bohužel legislativy ve školství stále a stále přibývá. Je obtížné to vše zvládat, avšak ředitel má jako manažer lidi, kteří jsou mu v tomto nápomocní. On nese tu definitivní zodpovědnost. Záleží na zřizovateli jednotlivých škol jak tyto legislativní záležitosti uchopí. Mám možnost porovnat Středočeský kraj a Prahu, a tyto instituce se snaží tu administrativu nějak rozumně řešit. Takže to je podle mě ve snesitelné míře.

Jaký je váš osobní názor na současnou podobu maturit?

V tuto chvíli máme maturity rozdělené na profilovou a společnou část. Samozřejmě je určitá míra srovnání potřebná. Řada škol po srovnání volala, ať už při vstupu u přijímacích zkoušek či na výstupu maturitnímu zkouškami. Myšlenka je to správná. Ovšem způsob, jakým to bylo uchopeno a troufnu si říci zneužito, včetně drahoty a nesrovnalostí, si myslím, že v pořádku není.

Ve vaší škole byla teď otevřena třída s dotykovými tablety (více se dočtete ZDE). Jaký v tom vidíte největší prospěch?

Zásadní je, že je to další podpůrný prostředek výuky, nikoliv cíl výuky. Jde o možnost, jak zpestřit učivo, oživit výuku, motivovat studenty. Na druhou stranu se to v žádném případě nesmí stát cílem výuky. Učitel je nezastupitelný v procesu vzdělávání.

Jak se s touto novinkou vypořádávají učitelé?

Mají to těžší než žáci. Na tuto techniku většinou zvyklí nejsou, na rozdíl od mladých lidí. Pro vyučující to tedy znamená nové vzdělávání a přeji jim, aby ztratili ostych a vyrovnali se s tím.

Na co tuto učebnu budete konkrétně využívat?

Nabízí se hudební výchova, biologie, chemie, dějepis, společenské vědy. Nabídli jsme to všem učitelům, kteří učí v té jedné konkrétní třídě.

Učíte matematiku a fyziku, což nejsou příliš oblíbené předměty mezi studenty. Jakým způsobem se je studentům snažíte přiblížit vy?

Ano, je to jistý mýtus, ale naštěstí na naší škole je určité procento studentů, kteří mají logické myšlení a nepovažují tyto dva předměty za svoji překážku. Výuka samozřejmě musí být interaktivní, motivace je důležitá. Pokud chce student studovat medicínu, bez fyziky se neobejde, na ekonomické škole se zase nevyhne matematice. Důležité také je hledat nové formy výuky.

Jako ty tablety.

Přesně tak.

Jaký je podle vás největší problém současného českého školství?

Zažil jsem, že na některých školách byl přijímán každý desátý student. Přál jsem si, aby studenti měli větší možnost přijetí, aby byla uplatněna svoboda volby. Dnes se nám však svoboda přehoupla v živelnost. Žáci mohou být přijati téměř kamkoli. Navíc jde v první řadě o ekonomický ukazatel. Co žák, to jsou pro školy peníze. Chybí motivace k učení, pokora k výuce, děti už si školy neváží. Bude chvíli trvat, než zůstanou jen dobré školy a ten systém si sedne.

Máte na mysli, že je tu příliš mnoho škol?

Ano. Vidím to na naší škole. Dříve otvírala 4 až 5 tříd, v současnosti otevíráme tři třídy čtyřletého gymnázia. Za něco může systém, nějaké studenty nám odčerpají šestiletá a osmiletá gymnázia. Ale je tu i jasný pokles v počtu studentů a zvýšený počet gymnázií v Praze a ve Středočeském kraji.

Ze srovnávacích průzkumů občas zaslechneme, že děti umí méně, než tomu bylo dříve. Je to tak?

Některé průzkumy dopadly dobře a naši studenti obstáli, a to i v matematice. Nesouhlasím s názorem, že dnešní generace umí méně. Má prostě jiné znalosti. Určitě umí lépe cizí jazyky než starší generace, logicky rozumí více výpočetní technice, dokáže obecně lépe zpracovávat informace. Tomu se jednoduše musí přizpůsobit vyučovací metody.

Na úkor klasického vyučování?

Úplně bych nezavrhoval klasický výklad, při kterém učitel žáky zaujme krásným slovem a spisovnou češtinou. Trend však tíhne k modernizaci.

Jaká je úspěšnost vašich absolventů v dalším studiu?

My tato čísla pečlivě sledujeme. Dneska se však na vysokou školu nějakého typu dostane každý. Z naší školy pokračuje naprostá většina studentů, asi 99 procent, na vysokou školu, někteří i do zahraničí. Přáli bychom si, aby více studentů odcházelo na ty kamenné univerzity, včetně Univerzity Karlovy. Spíše teď sledujeme, kolik studentů úspěšně dokončilo studium na dané vysoké škole, ačkoli je to obtížnější zjišťovat.

V jakých číslech se pohybují tato sledovaná čísla?

Přibližně pětadevadesát procent našich absolventů úspěšně ukončí svá studia na vysokých školách.

Čtěte také: Žáci: Je to fajn, učitelé se víc snaží

Pavlína Kindlová