VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ředitel Arcidiecézní charity Praha začínal jako pošťák, má kořeny v Kosově Hoře

Kosova Hora – Rodina Němcova je s Kosovou Horou spjata historicky a hlásí se k ní několik generací. „Pocházíme z osady Janov," upřesňuje kořeny sahající na Sedlčansko Jaroslav Němec, dlouholetý ředitel Arcidiecézní charity Praha. 

28.8.2016
SDÍLEJ:

Jaroslav Němec, dlouholetý ředitel Arcidiecézní charity Praha.Foto: Marie Břeňová

Dodává, že nejznámějším z rodu byl Matěj Němec, který zakládal Sokol v Kosově Hoře. „Jako vybraný sokol odešel do Ruska. Byl účastníkem české legionářské družiny, tam bojoval a dotáhl to až na generála," dělá malou exkurzi do historie.

Na chalupu do Kosovy Hory jezdí s rodinou i široký okruh jeho příbuzných. A ve chvílích volna tady pobývá rád i jeho bratr Igor a další příbuzní. „Generál Němec tady vlastnil pozemky a nějaké daroval mému tátovi, který měl pět dětí," poznamenává k domku blízko nádraží, který otec Jaroslava Němce postavil.

Jízdy vlakem s cihlami

S úsměvem Jaroslav Němec vzpomíná, jak pomáhal chalupu stavět a jak to budování vypadalo před čtyřiceti lety v praxi. „Jezdili jsme do Kosovy Hory vlakem a s sebou jsme vozili cihly nebo další právě potřebný materiál, hlavně o prázdninách. V té době mi bylo kolem deseti let." Ochuzen o radovánky, které k létu patří, prý ale nikterak nebyl. „My, děti jsme se chodily koupat do rybníka. Do lomu jsme si ještě netroufaly. V lese Kolihovy blízko Hadí studánky jsme s rodiči sbíraly borůvky," vzpomíná. V dospělosti nepřestalo mít Sedlčansko v jeho životě významné místo. „Zvlášť, když jsem měl malé děti, tak jsme z Prahy vyjížděli na venkov, jak to jen šlo a chalupu jsme využívali maximálně," dodává.

Potvrzuje, že kolem chalupy je pořád práce dost. Nikdy není hotovo. „Na zahradě máme záhonky s bramborami, mrkví, rajčaty, pažitkou, libečkem… Snažíme se trošku zahradničit, ale problém bývá se zaléváním. V tomto ohledu se především angažuje manželka, já jsem hodně pracovně zaneprázdněn," podotýká. „Když mi to časově vyjde, rád se účastním alespoň některých akcí v obci. Užíváme si například posvícení. Děti už jsou dospělé a rozlítané ve světě. Najít nějaký společný termín k setkání bývá vždycky složité," připouští. Pro člověka, k jehož životu patří hluk a smog hlavního města, je o to cennější ptačí zpěv nebo poklidné večery v přírodě.

Pošťák s vysokoškolským diplomem

Jaroslav Němec vystudoval vysokou školu ekonomickou, přednost před zahraničním obchodem dal zaměření na vnitřní obchod. Po získání inženýrského diplomu si představoval, že by mohl pracovat v cestovní kanceláři. „Naše rodina ale neměla za komunistů moc dobrý profil a tak mě tam nepřijali. Šel jsem dělat pošťáka. Práce poštovního doručovatele mě ale bavila a znal jsem ji už ze studentských brigád. S brašnou na krku jsem obcházel svůj obvod v Praze 7, který mi byl přidělen, rád jsem komunikoval s lidmi," hovoří s láskou o práci, kterou dělal tři roky. „Těch let nelituji, hodně mi to dalo do života. Těsně před listopadovou revolucí v roce 1989 si někdo z vedení všiml, že jim diplomovaný člověk běhá v terénu s dopisy a složenkami. Přijeli za mnou a nabídli mi místo na ředitelství pošt v provozní laboratoři. Ten název pracoviště mě natolik zaujal, že jsem nabídku přijal," říká k dalšímu profesnímu působení. Upřesňuje, co měl v poštovní laboratoři vlastně na práci: „Bylo to v podstatě vývojové středisko. Já konkrétně jsem zaváděl výpočetní techniku k poštovním přepážkám. V té době běžně počítače nebyly a i pošta se snažila automatizovat."

Rozhodlo setkání s biskupem Malým

Další etapou Jaroslava Němce bylo po roce 1989 působení na majetkovém odboru ministerstva financí. Osudové pro něj ale bylo setkání s biskupem Václavem Malým, který také jezdíval na Sedlčansko a s nímž se proto osobně znal. Pan biskup Malý byl původně farářem v místě jeho bydliště a řekl mu, že Arcidiecézní charita Praha shání ředitele. „Vybídl mě, že bych se já jako katolík mohl do výběrového řízení také přihlásit. Tak jsem to zkusil a vyšlo to. Skončil jsem sice u komise jako druhý, ale vítězný uchazeč nakonec práci odmítl," vysvětluje. „A od té doby už uplyne brzy téměř dvacet let," bilancuje.

Charita není akcí na jeden den

K systému Arcidiecézní charity říká: „Katolická církev zřizuje Charitu České republiky. Ta má pod sebou osm diecézních charit – v Praze, Olomouci a dalších velkých městech. Já jako ředitel pražské arcidiecézní charity jsem tedy její jednou osminou. Projekty děláme buď vlastní nebo prostřednictvím jednotlivých charit, které pod námi působí. V pražské arcidiecézi je jich asi čtyřicet." Upozorňuje, že členění nekopíruje úplně přesně církevní území. „Patří pod nás Praha, Středočeský kraj, ale například Kutná Hora už je začleněna jinam a naopak v Ústeckém kraji působíme v Roudnici nad Labem," poznamenává.

„Spektrum projektů je velmi široké. Církev si zvolila charitu k sociálním službám, pomoci bližním s tím, že nerozlišujeme rasu, vyznání.. pomáháme těm potřebným. Některou konkrétní pomoc nám určí zřizovatel a jsme pochopitelně zapojeni v síti klasických sociálních služeb, ke kterým patří domovy pro seniory, azylové domy pro matky s dětmi… Do naší činnosti spadá i problematika migrace, bezdomovců." Jaroslav Němec zdůrazňuje, že se farní charita nespecializuje na to, aby o ní bylo slyšet jednou ročně o Vánocích při vaření polévky pro bezdomovce. „Největší potřeba je starat se o klienty celoročně," potvrzuje, že není příznivcem „hurá akcí", o kterých se hodně píše, protože jsou vidět. „Jednu nebo tři akce do roka zvládne každý, ale o někoho pečovat po dlouhá léta je mnohem potřebnější. To ví například každý, kdo dlouhodobě pečuje o své nemocné rodiče," poznamenává.

Adopce na dálku

Adopce na dálku je významným projektem arcidiecézní charity. „Všeobecně se ví, že lze dítě v rozvojových zemích na dálku adoptovat a pravidelnými částkami přispívat na jeho vzdělání. Pomáháme tak v Ugandě, Indii v Kongu, v Zambii… V tuto chvíli máme v evidenci asi dvanáct tisíc dětí. Stavíme a provozujeme školy. Postavit školu by totiž bylo málo, důležité je ji udržet, aby po celé té snaze z ní za čas nezbyla jen polorozbořená budova. V zemích jako je Afrika nebo Indie je právě důležitá udržitelnost projektu čili další fungování. Protože tyto země znám, vůbec mě o dobrém počinu nepřesvědčí ten, kdo postaví jen budovu a víc se nestará. Je to málo. Udržet provoz je tím nejdůležitějším, to mohu za arcidiecézní charitu z pozice člověka, který tam působí dvacet let, podepsat." Zmiňuje technickou školu v Ugandě, kde opravila charita budovy „stavěné po africku". „Na této škole máme studenty, které čeští dárci podporují. Když některé dítě technickou školu, kterou bych přirovnal k naší střední odborné, dokončí, je to velká radost. Takový mladý člověk má velkou šanci sehnat si práci. Vzdělání je předaná hodnota, kterou může uplatnit ve svém okolí dál. Velký význam má v těchto zemích i základní školství. Navíc školáci docházkou získají dětství, protože jinak by museli odmala tvrdě pracovat. Důležité pro dítě bývá také komunikace s kolektivem a na rozdíl od svých rodičů umí číst a psát, což je do života obrovský vklad," vysvětluje.

Poznamenává, že provozují nejen školy, ale i nemocnice. „Bohužel lidé v těchto zemích mají takové kulturní zvyky, že často vyhledají nemocnici až v posledním stádiu. Při komplikovaných porodech nebo malárii a podobných problémech pak bývá pozdě. Proto je důležitá informovanost předem. Jezdíme do vesnic a vysvětlujeme důležitost lékařské péče. Když potom pomůžeme člověku operací nebo jiným zákrokem zachránit život, je to pro nás ta největší radost," říká.

Ředitel má celkem jedenáct dětí

Jaroslav Němec upozorňuje, že při adopci na dálku v Indii nebo Africe nemá dárce obvykle možnost k přímému setkání s dítětem, které podporuje. „Máme ale projekt v Bělorusku, kde pomáháme chudým rodinám a tam je osobní kontakt možný. V současné době je naší charitou adoptovaných asi 250 dětí. Je to super. Pořádáme pro tyto děti několikadenní zájezdy do Čech. I když je to administrativně složitý proces, tak se to daří. Novým rozměrem je, že se mohou setkat s českými rodinami a svými adoptivními rodiči. My s manželkou máme například adoptovaná čtyři děvčata v Bělorusku a máme možnost je každý rok vidět. Tři dny bývají děti v rodinách dárce a šest dnů mají zajištěn v Praze a okolí program." Ředitel Arcidiecézní charity potvrzuje, že k sedmi svým biologickým dětem tak spontánně připočetl i ty čtyři v Bělorusku.

Největším koníčkem jsou šachy

O odpovědi na otázku, jaké má záliby, nemusí Jaroslav Němec dlouho uvažovat. „Vždycky jsem rád hrál šachy. „Šachy to není jen hra, to je život. Šachy jsem naučil hrát všechny své děti. Když se člověk naučí vždycky vybírat tu lepší variantu v určitém čase a umí varianty dopředu propočíst, dá mu to moc. Nemusí se přitom hrát šachy na nejvyšší úrovni," říká a jedním dechem dodává. „Dcera Kateřina je ale v šachu vynikající – získala titul mistryně Evropy. Je jí 26 let a v současné době hraje za americký tým, protože v USA studuje a pobírá šachové stipendium." Šachy do škol je podle Němce současný projekt, kterému osobně moc fandí. „Na šachovnici děti vidí, jak se partie vyvíjí a jak dopadne, když útočí a jak dopadne, když se jen pořád brání nebo udělá špatné rozhodnutí. Myslím si, že je to hra, která každou osobnost rozvíjí již odmalička. Šachy jsou podle mého přesvědčení kopie života," tvrdí.

Obce spolupracují s charitou

Podle ředitele Němce si podnikatelé i obce stále víc nacházejí k farním charitám cestu. Na Příbramsku to dokládá příklady Farní charity Nový Knín nebo Příbram. „Sociální činností se ale zabývají i jednotlivé farnosti," dodává. Ukazuje to na příkladu Kosovy Hory. „Arcidiecézní charita společně s Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR připravuje formou balíčku pomoc osobám v nouzi. V balíčku budou trvanlivé potraviny a hygienické potřeby. Pro matky s dětmi budou balíčky obsahovat ještě například plenky," představil telegraficky nový celorepublikový projekt. Jedním z prvních míst na Příbramsku, kde se začne naplňovat, má být právě Kosova Hora. Marie Břeňová

Autor: Redakce

28.8.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Muži kradli vánoční stromek

VIDEO: Zloději stromků dostali pokutu ve výši jeho ceny

Soudkyně Helena Králová.
AKTUALIZOVÁNO
1 10

Ministr Pelikán dočasně zprostil výkonu funkce soudkyni Královou

AKTUALIZOVÁNO

Zbytky Trojské lávky vyzvedávaly z vody vyprošťovací tanky

/VIDEO/ K torzu Trojské lávky dorazily ve čtvrtek dva vyprošťovací tanky. Z vody vyzvedávaly zbytky lávky. Ke slovu se dostaly po 17 hodině. 

Videosouhrn SPECIÁL: Česko zpívalo koledy. Podívejte se

Ve stejnou chvíli zpívalo neuvěřitelných 125 tisíc lidí po celé zemi stejné vánoční koledy. Přinášíme vám speciální vydání videosouhrnu, díky kterému budete moci nasát vánoční atmosféru z mnoha míst najednou.

Příčinou pádu trojské lávky nejspíš byla systémová konstrukční chyba

Kvůli předběžnému závěru vyšetřování zavírá lávku stejné konstrukce i Nymburk. Chybějící spojení břehů mezi Trojou a Císařským ostrovem vyřeší přívoz nejspíš ještě před Vánocemi. 

EXKLUZIVNĚ

O osudu fotbalového Ďolíčku nejspíš rozhodne už zítřejší zastupitelstvo

Zastupitelé budou hlasovat o změně usnesení, která má odblokovat odkup areálu stadionu od realitní společnosti. Pokud by změna hlasováním neprošla, fotbal by na legendárním místě skončil nejspíš po konci ligové sezony. Návrh na změnu kupní smlouvy provázejí pochybnosti.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT