Procestovala všechny státy EU kromě těch skandinávských, naučila se pět jazyků, potkala stovky nových přátel. A svou výpravu za poznáním začala takřka „za humny". Její první kroky z domovské Vídně vedly do České republiky.
První rok strávila Julia v Plzni jako dobrovolnice v rámci Evropské dobrovolné služby v české kanceláři Tandemu, která fungovala jako česko-německé centrum výměny mládeže. Zde spravovala internetový portál, poskytovala mladým lidem informace o studiu a dobrovolnictví v Evropské unii, organizovala semináře.
V České republice se Julii natolik zalíbilo, že si pobyt prodloužila. Na dalších šest měsíců zakotvila v Praze, kde studovala v rámci programu Erasmus češtinu. „Díky tomu jsem poznala spoustu lidí z celého světa, kteří se jako já chtěli naučit tento těžký jazyk. Ale pokořili jsme ho!" usmívá se Julia. Ani během studia nezahálela a pracovala na rakouském velvyslanectví, kde pomáhala organizovat kulturní program či překládala texty do němčiny.
Praha má neuvěřitelné množství turistů!
Čím Praha Julii překvapila? S odpovědí neváhá ani minutu. „Máte tu neuvěřitelné množství turistů! Znám to sice také z Vídně, ale tady jich máte daleko víc." Jedním dechem ale dodává, že si za těch půl roku našla spoustu klidných, tajemných míst na Starém Městě, takže si matičku Prahu mohla vychutnat i jinak, než běžný turista.
S úsměvem také vzpomíná na to, když ještě neuměla moc česky a kamarádka ji pozvala na zabíjačku. „Kývla jsem, ani jsem pořádně nevěděla, na co. Byla jsem tam snad jediná vegetariánka! Asi vás tedy nepřekvapí, že jsem z toho místa velmi rychle prchala." Podobný jazykový handicap pocítila i v Portugalsku, když šla ke kadeřnici. „Komunikace s ní byla velmi vtipná. Ona na mě mluvila portugalsky, já na ni anglicky. Naštěstí jsme se ale nakonec přeci jen domluvily. Sice rukama nohama, ale domluvily."
Julia při svých studijních pobytech, pracovních stážích či obyčejných toulkách ve svém volném čase navštívila přes padesát evropských měst. V Irsku pracovala v obchodním oddělení rakouského velvyslanectví, ve Francii navštěvovala přes prázdniny letní univerzitu, v Německu byla na stáži v sekretariátu Rámcové dohody OSN o změně klimatu. A v současné době pracuje v Bonnu v německé komisi pro UNESCO.
Evropa křížem krážem Julii obohatila nejen po jazykové a pracovní stránce. Neméně důležitou byla i ta kulturní. „V Rumunsku bylo zajímavé sledovat, jak velké mohou být v rámci Evropské unie rozdíly. Ve městech mají lidé ty nejmodernější telefony a elegantní oblečení, v některých regionech používají k dopravě ještě kočáry tažené koňmi…"
Vysoká nezaměstnanost mladých ve Španělsku pak může být zase dána mimo jiné i tím, že tito lidé, ač mají možnost nabrat v Evropě zkušenosti, setrvávají dlouho pod jednou střechou s rodiči. „V Rakousku je naproti tomu normální odstěhovat se hned po maturitě."
Potvrdila si pravdivost stereotypů
Během svých toulek Evropou se Julie často setkávala i se stereotypy. „U některých jsem si ale potvrdila jejich pravdivost. Třeba v jižní Evropě mají opravdu jinou časovou orientaci než my. Sraz v pět neznamená, že tam všichni budou v pět. Ve Francii je pak jídlo vážně důležité. Francouzi rádi jedí a rozhodně tráví více času u jídelního stolu než průměrný Evropan. A Irsko? Tam se bez nepromokavé bundy a dobrých bot nevydávejte," radí Julia a dodává, že si naopak upravila mínění o pověstné německé preciznosti.
„Německé vlaky, které jedou vždy včas? Zdaleka ne! Naopak mívají často zpoždění," směje se Julia, která vzhledem k tomu, že vystudovala slavistiku, ekonomii a mezinárodní vztahy, svou budoucnost vidí ve Spojených národech v oblasti udržitelného rozvoje nebo životního prostředí.