Žádné rušení nebo „optimalizace“ nejsou na pořadu dne. Přesto úplně spokojená být nemůže. „Platy učitelů jsou až urážlivé,“ přiznává.

Potkáváme se na začátku školního roku. Co se vám v těchto chvílích vybaví při vzpomínkách na vaše učitelská léta?

Vybaví se mi dvojí vzpomínky. Jedny z období totality, kdy jsme k 1. září museli mít vždy připravené nástěnky, dělaly se věci jako den tisku, rozhlasu a televize 
a poslouchali jsme, co nám říká strana a vláda, co a jak máme v novém školním roce učit. To po převratu odpadlo. Ale porady či přípravy tříd zůstaly dál. A pak jsou tu příjemné vzpomínky na setkání s kolegy. A chvíle překvapení, kdy si pročtete jména dětí, které budete učit, spočítáte holky a kluky, třídu si nějak představíte… A pak ji máte před sebou.

Kdy pro vás začínaly přípravy na nový školní rok?

Jakožto češtinář, historik 
a učitel občanky jsem se připravovala prakticky denně. Když se tak neděje, děti vás okamžitě odchytí. Musí vás to bavit. Takže je těžké říct, co je volný čas a co práce. Každý den jsem se dívala na zprávy, četla knížky a vybírala, co zajímavého studentům říct. O prázdninách jsem běžně dělala powerpointové prezentace, na které během školního roku tolik času není. A vím, že řada učitelů to tak dělá taky. Aktualizujete učivo a děláte mnoho věcí, které jsou většině lidí skryty.

Ale nějaké prázdniny jste si přece udělala.

Samozřejmě, že nějaké volno máte. Přípravou na další školní rok jsem zpravidla strávila alespoň polovinu letních prázdnin, zbytek byl volný čas.

Pražští zastupitelé na konci letošního května schválili 300 milionů korun na zvýšení platů všech zaměstnanců ve školách 
a školských zařízeních zřizovaných hlavním městem Praha nebo městskými částmi. Co to reálně znamená?

Učitelé jsou po platové stránce velmi podhodnoceni. Obecně panuje představa, že učitel si odučí svých několik hodin denně, pak jde domů 
a má klid. Ale ono to tak není. Ve škole máte normální 8,5hodinovou pracovní dobu a záleží na vůli ředitele, jak se rozhodne s tím naložit. Plat vysokoškolsky vzdělaného učitele, který má za sebou léta praxe a tabulkově už se nemůže dostat výš, vychází na méně než 200 korun na hodinu. Kolik vysokoškolsky vzdělaných profesionálů 
s dvaceti lety praxe ve svém oboru dělá za takové peníze? Nebojím se to označit za urážlivé. Když si to všechno analyzujete a víte, že na kraji tyto tarifní tabulky ministerstva školství nepřekročíte, můžete založit ruce, nebo přesvědčit kolegy, že učitelé mají nárok, aby dostali aspoň trochu přilepšení. Což se povedlo. A mohli jsme dát 300 milionů korun na zvýšení nenárokových složek platu. Tedy odměny.

Kolik je to pro jednoho učitele?

Vychází to v průměru na odměnu zhruba 4500 korun na osobu. Bohužel ne měsíčně. První část odměn dostali lidé ve školách – týká se to všech zaměstnanců, včetně nepedagogických pracovníků – v červenci, další přijde 
v říjnu. 200 milionů korun jde školám zřizovaným hlavním městem, 100 milionů jsme pak poslali na městské části, aby je předaly jejich základním 
a mateřským školám.

Průměrný plat v Praze je přes 34 tisíc korun, mohli bychom se bavit o tom, kolik lidí takové peníze skutečně bere, ale učitelé mají jasno: i kdyby třikrát vyhráli Zlatého Ámose, takové peníze, nestanou-li se řediteli, jednoduše neuvidí. Pět set nebo tisíc korun odměny je možná potěší, ale pořád budou hluboko pod pražským průměrem…

Vím, že je to málo. Ale víc to nejde. Pan ministr teď například slibuje navýšení platu o 3,5 procenta všem příspěvkovým organizacím. Vážně pochybuji, že se to do konce roku stihne. Bohužel, každá vláda má jiné priority než školství. Každá.

Kdybyste měla syna a přišel za vámi s tím, že chce být učitelem, co byste mu na to řekla?

Mám dceru, která si vedle svého oboru udělala pro jistotu i pedagogické minimum. Říkala jsem jí, že se s tím nikdy neztratí, protože učitelů, kteří kvůli nízkému platu opouštějí školství, je stále hodně. Zejména u odborných předmětů, které by ona učila, si myslím, že by se neztratila. Pravda je, že kdybych měla syna, který by chtěl jít do školství, jemně bych zvedla oči k nebi a začala šponovat. Ale nerada bych to takto rozdělovala na ženy a muže. Stává se totiž pak často, že spousta ředitelů, se slovy – vždyť on živí rodinu – dává větší odměny mužům než ženám. Bavila jsem se nedávno s jedním profesorem z filozofické fakulty, který říkal, že genderové rozdělení nejen ve školství je nespravedlivě nastavené. Přestože to komunisté nikdy nechtěli přiznávat, náš systém – ať už šlo 
o rodinu nebo cokoli – byl založen na ryze patriarchálním způsobu.

Sama jste říkala, že kdyby šlo 
o syna, jemně byste zvedla oči…

To je ta síla zvyku. Ale rozhodně bych dítěti nebránila, aby šlo učit. Je to krásná práce, má úžasnou zpětnou vazbu. Dodnes se mi vracejí děti z mé první maturitní třídy. A protože jsem ve školství strávila 25 let, dokážete si asi představit, kolik jich je.

Na magistrátu máte na starosti také projekt, který se týká nejmenších žáčků mateřských škol: bezpečnostní průpravu dětí předškolního věku. Kolik jste jich za poslední školní rok proškolili?

Za poslední rok to bylo kolem osmi tisíc dětí. Letos poprvé se ale zaměříme i na prvňáčky.

V čem to bude jiné?

Dál samozřejmě budeme navštěvovat mateřské školy. Tento projekt by měl na průpravu ve školkách navázat, bude ale přizpůsoben jiné věkové kategorii. Na dítě v základní škole se musíte obracet už trochu jinak, třeba 
s ukazováním základů první pomoci, po kterých učitelé hodně volají. Posléze chceme začlenit celý první stupeň, tedy od první do páté třídy.

Lidé, kteří dětem v Praze vymýšlejí různé volnočasové aktivity, mohou zažádat o grant na podporu využití volného času dětí a mládeže. Loni jste takto rozdělili 25 milionů korun. Ke komu tyto peníze směřují?

Letos se rozděluje 100 milionů korun. Částka je primárně určena organizacím, domům dětí a mládeže, organizátorům dětských táborů – většinou o tyto prostředky žádají zkušení lidé, kteří 
s dětmi léta pracují, ale zkusit to samozřejmě může každý, kdo má dobrý nápad na využití volného času. Mladí lidé nad 15 let, kteří třeba zatím nemají zkušenosti s většími projekty a chtějí vyzkoušet něco nového, mohou zažádat o jinou podporu 
– v zatím pilotním programu nazvaném Můj nápad.

O co jde?

Spousta mladých lidí má instinktivní odpor k nějakým organizacím, do kterých by se museli začlenit, aby mohli svoje nápady realizovat. 
V rámci Mého nápadu to není třeba. Důležitý je nápad, jde o čistě kreativní záležitost. Mohou se dát tři, čtyři děti dohromady a říct si 
o nějaký peníz.

Takže například, kdybych chtěl ve svých studentských letech s pár kamarády založit malý divadelní soubor, měl bych možnost o tyto prostředky zažádat?

Přesně tak. Nechcete-li být registrováni na ministerstvu kultury a starat se o všechny oficiality, lze to využít. Stačí, aby se domluvili minimálně tři lidé ve věku nad 15 let, nastínili na papíře, jak by to mělo fungovat, zda budou mít nějaké zázemí, provozovat to doma nebo jinde, a od toho se pak vyvíjí, kolik na realizaci dostanou peněz.

O kolik peněz lze takto žádat?

Jde o částku od čtyř do 30 tisíc korun. Není to moc, předpokládáme, že letos ani těch projektů asi nebude mnoho, ale je to pilotní ročník, když se uchytí, rádi ho samozřejmě rozvineme.

Čas od času se objeví zpráva 
o tom, že někde má být zrušena škola. Před časem proti tomu protestovali třeba studenti Gymnázia Evropská. Hrozí někde v současné době zánik?

Když se podíváte kolem sebe, vidíte, že tady nemáme problémy 
s tím, že by nám někde chátraly školy, protože by měly nedostatek žáků 
a studentů. Ředitelé škol mají občas ostré lokty, ale zařízení, za která tady bojují, fungují. Navíc nám teď do škol začíná nastupovat vlna Husákových vnuků. Už jsme se odrazili ode dna. Předpokládám, že během roku, dvou se školy naplní zcela samovolně. Proto jsme letos neplánovali žádné scelování nebo optimalizaci školství 
a trvám na tom, aby se tak nedělo. Doufám, že nikoho nenapadne, že by se v tomto 
v Praze měly dělat nějaké radikální změny.

Máte tím něco konkrétního na mysli?

V popisu práce máme například dědictví dřívější paní radní Kousalíkové – podporu odborného vzdělávání. Aby bylo jasno, považuji to za velmi dobrý projekt. Ale když ministerstvo nezávisle na tom nastavuje, že bude podporovat odborné vzdělání, trochu v tom cítím, že to bude na úkor jiného výukového programu, gymnázií nebo jiných škol. V Praze těžko můžeme podpořit, aniž bych se někoho chtěla dotknout, například střední zemědělské školy, protože tady pole jednoduše nemáme. Pokud chtějí někteří naši obyvatelé studovat střední zemědělku, je to pravděpodobně proto, že se chtějí usadit někde na statku. Takového člověka podpořím v tom, aby šel studovat do Budějovic nebo na Vysočinu, kde se to naučí i prakticky. Stejně tak tady nikdy nevytvoříme ideální podmínky pro horníky. Je to o sociodemografickém složení obyvatelstva. Tvrdím, že Praha může vychovávat mozky 
a služby, protože to je to, co tady potřebujeme. Sehnat kvalitního řemeslníka, automechanika nebo malíře je pořád problém, přitom školy pro ně tady fungují na výborné úrovni.

Čtěte také: Učitelům začal nový školní rok. Avšak za stejné peníze