Příběhy legendárního skautského klubu Rychlé šípy letos slaví 80. narozeniny. Proto připravila Skautská nadace několik akcí. Jednou z nich bylo i odhalení pamětní desky. „Přijde nám symbolické, odhalením desky odstartovat oslavu narozenin nejslavnějších Foglarových příběhů,“ uvedl Tomáš Šídlo ze Skautské nadace.

Přesně 17. prosince 1938 v časopisu Mladý hlasatel otiskli první díl komiksu Rychlé šípy. „Chtěli bychom toto jubileum nejen oslavit, ale jde nám především o to přiblížit příběhy Jaroslava Foglara dnešní generaci mladých čtenářů,“ doplnil Šídlo.

Poté, co došlo k odhalení pamětní desky Jaroslava Foglara, se mohli zájemci zúčastnit i prohlídky bytu spisovatele a nahlédnout tak do části jeho soukromí. V malém bytě v posledním patře domu v Křišťánové ulici bydlel autor Rychlých šípů od roku 1979. Přestěhoval se sem z bytu v Korunní ulici. Do svého domova ale nerad nikoho vodil. Mohla ho navštěvovat jen rodina a pár nejbližších přátel ze skautského oddílu.

Jestřáb, jak se spisovateli mezi skauty říkalo, byl opravdový puntičkář. Třeba na budík si pokaždé psal, kdy vyměnil baterky. „Byl opravdu ‚pünktlich‘. Chtěl vědět, jak dlouho mu baterky vydrží. Jestli třeba tři roky nebo čtyři,“ vysvětlil Menhart ze Skautské nadace. Kromě autentické nálepky na budíku měl Jaroslav Foglar v bytě i telefon. Ale ne jeden. Nýbrž rovnou pět. A to pro případ, kdyby se jeden z nich rozbil.

Spisovatel si také na památku zanechal skříň s oblečením své maminky. Na záclony dokonce napsal lísteček, kdy přesně je naposledy pral. Na spodek zarámovaných motýlů si zase autor několika komiksů poznamenal, od koho dárek dostal a v jakém roce. V bytě dokonce zůstala i krabička plná sladkostí.

„Foglar rád mlsal, proto tu zbyly různé bonbóny a lízátka. Kuchyň je taková klasická staromládenecká,“ dodal Menhart. „To vypadá jak u mě doma,“ poznamenal vtipně jeden ze seniorů, který se přišel na byt podívat.

Ve spisovatelově domově ale nezůstalo všechno. Část krabic s knihami si odvezli památkáři, druhou pak skauti. Přesto ale byt vypadá téměř tak, jak ho Jaroslav Foglar zanechal. „Támhle visí třeba župan a u dveří zase kabáty. Je to jako, kdyby si Jestřáb jen někam odskočil,“ uzavřel Menhart ze Skautské nadace.