Projevuje se v psychiatrii stále určité stigma z duševních nemocí?
Lidé mají i v dnešní době stále strach z psychických nemocí. Bojí se nálepky, že mají psychiatrickou diagnózu. Myslím si, že je to škoda. Není to žádný strašák. Na duševní nemoc se můžeme podívat jako na nerovnováhu v psychice a následně v tělesné složce.
Dají se psychické nemoci přirovnat k fyzickým?
Určitě dají. Jako lidé však nejsme zvyklí přijímat duševní nemoci jako něco běžného, co patří k životu. Člověk má špatnou náladu stejně tak, jako ho bolí břicho. Pokud nemá vybudovanou strukturu osobnosti, nezvládá určité situace, které způsobují stres, třeba rozchody, úmrtí v rodině, neúspěch v kariéře, člověk může pociťovat, že má málo dobrých vztahů.
Můžeme říci, že lidé s duševní nemocí se často ani nedostaví k lékaři?
Přesně tak. Lidé z toho mají strach. Což je na škodu věci. My jim můžeme pomoci. Na psychické nemoci jsou farmaka, existuje léčba. Velmi důležitá je ale také psychoterapie. Člověk se může vypovídat, najít cestu a řešení. Naučí se sebereflexi, uvědomí si, co cítí a jak z nemoci ven.
Jak se pozná psychická nemoc? Kdo už by měl lékaře vyhledat?
Je důležité si uvědomit, že pokud mě problém zatěžuje v běžných činnostech, je potřeba vyhledat pomoc. Například se mi hůř vstává z postele, nejsem motivovaný dělat běžné činnosti, nemám radost, hůř se mi spí, nemám chuť k jídlu, nezajímám se o okolí. Nebo cítím, že mě něco vnitřně ruší, zatěžuje a znemožňuje mi fungovat.
Stává se, že lidé odmítají pomoc?
Ano, stává se to. Někteří lidé dokonce nevěří na psychické nemoci. Tvrdí, že je to nesmysl.
Jak takovou situaci coby lékařka řešíte?
Edukací. Snažím se lidem vysvětlit, jaký je obsah jejich diagnózy a jaké jsou možné příčiny. To vede k destigmatizaci. Vezměme například depresi. Nemoc, která se dá léčit. Jsou na ni léky i psychoterapie. Člověk může často najít příčinu. Souvisí to i s postojem k životu.
Čím to je, že lidé mají k psychickým nemocem tak odmítavý vztah?
Chybí vzdělání. Běžně se u nás o tomto problému nemluví. Je divné chodit na psychoterapii. Na Západě a ve Spojených státech je to naprosto běžné. Lidé si tu myslí, že by měli zvládat vlastní psychiku a vztahy. Jenže toto neumíme. Chybí nám vzdělání, jak se chovat ve vztazích, jak se naučit sebereflexi, psychohygieně, práci s emocemi.
Jak časté jsou psychické nemoci?
Velmi časté. Jejich počty rostou. Rostou i počty ambulantních pacientů s depresemi a úzkostmi. Doba je náročnější. Důraz je kladen na výkon a individualitu. Lidé drží méně pohromadě. Nemají tak pevné vztahy jako v minulosti.
Čtěte také: Na osmičce otevřou inovativní centrum duševního zdraví
