„Pryč s komunistickými kolonizátory! Ať žije svobodná Ukrajina! Pryč s okupanty Československa!“ křičel podle historiků Makuch, než se ve 41 letech rozhodl stát další živou pochodní, jako to udělala jen hrstka občanů komunistického bloku. Také Ukrajinec zvolil dobrovolnou smrt v plamenech, kterou protestoval proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, soudruhy z Moskvy označené za bratrskou pomoc při potírání kontrarevoluce.

„Komunistická moc se snažila ze všech sil, aby jméno Vasyla Makucha upadlo v zapomnění. Měli z něj děsivý strach, protože Makuch stejně jako Jan Palach věřili, že jimi zažehnuté živé pochodně probudí společnost,“ uvedl podle webu České noviny ukrajinský velvyslanec Jevhen Perebyjnis při pondělním ceremoniálu. „Mnoho Ukrajinců vyjadřovalo svou podporu českému a slovenskému národu. Dnes, kdy zlé časy zažívá Ukrajina, cítí Ukrajinci podporu od řady Čechů. Proto chci českému národu, vládě a parlamentu poděkovat za oporu, kterou v nich Ukrajina má,“ řekl diplomat k aktuální politické situaci.

O pojmenování lávky přes Botič, která spojuje Přípotoční a Ukrajinskou ulici, rozhodla rada města letos v květnu. Pondělního slavnostního otevření se zúčastnila také Renata Chmelová, senátorka (zvolená za KDU-ČSL) a hlavní postava hnutí Vlasta, které v Praze 10 ovládlo říjnové komunální volby. Budoucí starostku podpořila na místě také její koaliční partnerka Jana Komrsková z České pirátské strany, ta by měla na radnici vykonávat funkci místostarostky.

Poselství není jen věcí minulosti

„Poselství Makucha a Palacha není jen věcí minulosti. V současném světě je potlačování občanských svobod na denním pořádku. V únoru příštího roku to bude pět let, co Rusko hybridním způsobem obsadilo poloostrov Krym. Porušování suverenity sousedního státu je mimořádným varováním pro všechny země střední Evropy, na prvním místě pro ty, jež byly Ruskem okupovány v minulém století,“ citovaly České noviny političku Chmelovou.

Web agentury ČTK však upozorňuje, že Vasyl Omeljanovyč Makuch byl v rámci ukrajinských dějin kontroverzní postavou. Během druhé světové války totiž patřil k Ukrajinské povstalecké armádě Stepana Bandery, která z dnešní západní Ukrajiny vyháněla Poláky, podílela se na vyvražďování Židů a pak bojovala i proti Rudé armádě. Makuch kvůli tomu strávil téměř deset let v táborech nucených prací na Sibiři. Po propuštění z vyhnanství Makuchova rodina zažívala šikanu kvůli své ukrajinské národnosti a kvůli používání ukrajinštiny. Ukrajinský disident z dob Sovětského svazu i jeho nejbližší pak byli pod neustálým dohledem tajné komunistické policie.

Makuch zemřel den po protestu proti rusifikaci Ukrajiny sovětským režimem a proti okupaci Československa v roce 1968 – tedy 6. listopadu. Média pochopitelně jeho čin zamlčela, KGB vyslýchala pozůstalé, vláda se snažila za sebevraždou objevit organizovanou odbojovou skupinu. Přesto se našlo pár lidí, kteří se snažili v Makuchově odkazu pokračovat. Ukrajinské úřady se však ani nyní o „svého Palacha“ moc nezajímají. Makuchova lávka tak vznikla alespoň v Praze.