Cílem vedení metropole je tímto způsobem v blízké době přestěhovat do „sociálních bytů“ víc než stovku rodin a splnit tím předvolební slib, podle kterého by nemělo v ubytovnách žít jediné pražské dítě.

„Snažíme se zlepšit situaci nejzranitelnějších lidí, v první řadě rodin s dětmi a seniorů. Tyto cílové skupiny nepřebývají jen na ubytovnách, ale i v azylových domech či třeba 'přeplněných' domácnostech. Minulý rok jsme pracovali na tom, aby byl vůbec systém udržitelný,“ uvedl radní pro bytovou politiku Adam Zábranský (Piráti).

Důležité během loňské „přípravy“ podle něj bylo vyškolení terénních sociálních pracovníků, kteří budou pomáhat po příchodu do sociálního bydlení. Cílem je zejména to, aby se noví obyvatelé kvůli neplacení nájemného brzy neocitli „na dlažbě“.

Terénní pracovníci jsou lidé z neziskových organizací, na jejichž činnost sehnalo město peníze z fondů EU v rámci „doplňkové sítě sociálních služeb“.

Spolupráce s městskými částmi

„Magistrát ale nemá dostatek bytů pro nejohroženější skupiny, proto potřebujeme spolupracovat s městskými částmi,“ upozornil Zábranský. Ten před časem oslovil všechny „číslované“ městské části s výzvou, aby poskytly pro „sociálně slabé“ Pražany část jejich bytů. Do programu se zatím zapojily čtyři radnice. Některé další čtvrti mohly podle Zábranského odradit pověry o tom, že podpis příslušného memoranda automaticky zavazuje k přijetí lidí, které vybere magistrát.

„S městskými částmi už dnes podrobně konzultujeme každý jednotlivý případ, i když poskytujeme uvolněný magistrátní byt. V rámci spolupráce navíc nabízíme finanční i metodickou podporu,“ dodal Zábranský.

Možnosti hlavního města rozvíjet sociální bydlení se zvýhodněným nájmem jsou omezené vzhledem k celkové velikosti bytového fondu. Metropole i její části mají dohromady kolem 32 tisíc bytů. Z nich je asi čtrnáct stovek vyčleněných pro „klíčové profese“. Jejich podíl Praha pomalu navyšuje, přičemž prioritu mají učitelé.

„Sociálních bytů“ jsou necelé čtyři stovky a počet žádostí o ně se podle Zábranského po loňské úpravě pravidel zvýšil čtyřikrát, aktuálně je podaných přes osm set žádostí. Základním kritériem, které musí splňovat každý úspěšný uchazeč, je přitom příjem do 2,25násobku životního minima po zaplacení nákladů na bydlení.

Alternativní cesty

Vzhledem k délce přípravy výstavby nových domů jsou omezené i cesty, jak rychle zvětšovat kapacity sociálního bydlení. Desítky městských bytů se ročně uvolní například úmrtím nájemníka se smlouvou na dobu neurčitou. V městském fondu je také přes dva tisíce neobydlených bytů a magistrát slibuje opravit do konce roku všechny volné byty, které to potřebují.

Alternativou může být podle Zábranského třeba i spolupráce se „sociálními“ realitními kancelářemi. Praha bude navíc podporovat jednotlivé projekty v městských částech, které povedou například k odkupu a přestavbě ubytovny na dostupné nájemní bydlení. Jeden takový záměr existuje v Praze 22. „Takové plány dávají smysl. Po přesídlení konkrétní rodiny z ubytovny totiž samozřejmě hrozí, že její místo zaplní jiná,“ zdůraznil Zábranský, který zároveň tvrdí, že současná politika směřuje k rovnoměrnějšímu rozmístění „sociálních bytů“ po Praze, aby se neprohlubovaly problémy v jedné lokalitě.

Byty pro lidi z ulice zatím nejsou

Ztráta bydlení podle magistrátu akutně hrozí několika stovkám lidí. Tisíce až desítky tisíc dalších čelí bytové nouzi v tom smyslu, že náklady na bydlení pohltí většinu nebo téměř většinu jejich příjmů. Samostatnou kategorií jsou pak tisíce lidí, kteří už jsou bez domova delší dobu. Jim zatím Praha trvalou střechu nad hlavou nenabízí na rozdíl od Brna, které loni jako první v Česku převedlo do praxe skandinávskou politiku „housing first“. Ta spočívá v poskytnutí levného bydlení a sociální pomoci regulérním bezdomovcům. „Žila jsem normálně s rodinou, studovala jsem. Na ulici jsem skončila kvůli obrovské smůle na muže,“ řekla v propagačním spotu brněnského pilotního programu Jana, jedna z jeho prvních úspěšných účastnic.