Byl jste jedním ze zakládajících členů Balobklubu Praha. Jak nápad vznikl?

Klub založil Ivo Vodseďálek. Sešla se příjemná parta lidí. Museli jsme si ušít a postavit balon. Bylo to velmi pracné. Měli jsme dokumentaci z Polska. Tam se balonové létání po válce nezastavilo jako u nás. O balonech nikdo nevěděl, až Vodseďálek.

Jak dlouho stavba trvala?

Zhruba rok a půl. Na začátku bylo v klubu kolem dvaceti členů, kteří pomáhali. Neměli jsme žádného pilota. Museli s námi létat instruktoři. Státní letecká inspekce povolila, že nás budou školit Poláci. Museli jsme dělat letové zkoušky. V 68. roce byl balon hotový. Konal se první vzlet a křest.

Jaký byl první let?

Můj první let byl nádherný. Lety byly tenkrát krátké, konaly se pod vedením instruktora. Všechny potom byly stejné. Létali jsme za dobrého počasí a dobrodružné příhody z výcviku jsme neměli. Akorát první let, ten byl trochu katastrofický.

Co se stalo?

Postavili jsme balon. Byl připravený ke zkouškám, ale ještě byla potřeba dokončit spodek. Hlavní věci fungovaly. Přijela za námi západoněmecká produkce, že potřebují balon do filmu. Řekli jsme, že ho můžeme pouze nafouknout. To jsme už zkoušeli. Nemohli jsme s ním ale létat. Neměli jsme zkoušky, ani pilota. Jeli jsme do Příbrami, balon jsme nafoukli. Oni si ho chtěli natočit jen na zemi. Bohužel se ale změnil vítr a vypadalo to, že se utrhne. Dělali jsme to na takovém nešikovném místě. Pro nafouknutí bylo vhodné, ale pro start ne. Vedle byly vysoké topoly a vítr foukal směrem k nim. Balon se začal zvedat. Věděli jsme, že pokud dojede až k topolům, roztrhá se.

Jak jste to řešili?

Měli jsme za sebou už několik školení, tak jsme si řekli, že musíme odstartovat, nebo o všechnu práci přijdeme. Stálo to i hodně peněz. Řekli jsme si, že ty stromy přeletíme. Teoreticky jsme létání ovládali, mysleli jsme si, že to bude snadné. Jeden z nás už dokonce balonem letěl. Já tedy ne.

Takže jste odstartovali?

Opravdu jsme odstartovali, letěli jsme asi pět kilometrů. Celou domu jsme se snažili o přistání. Jenže to jsme neovládali. Balon byl odlehčený, aby letěl. Odlehčili jsme ho moc. Nastoupal do výšky asi 500 metrů, tam se zastavil. Bylo krásné počasí. Problém byl jen na startu, jinak by to byl krásný bezpečný let. Třikrát jsme se pokusili přiblížit k zemi, ale vždycky to šlo moc prudce. Museli jsme odhazovat přítěž. Nakonec jsme nešťastně přistáli na sloupu vysokého elektrického napětí - dvaadvacet tisíc voltů.

Stalo se někomu něco?

Nikomu se nic nestalo. Košovým kruhem jsme vyhodili proud. Zkratovalo to. Slezli jsme dolu. První přijeli opraváři elektřiny. Koš vysel na sloupu. My stáli dole. Rychle to sundali a ptali se, co o tom víme. Tak jsme jim řekli, že jsme tím přiletěli. A oni se divili, že jsme byli v koši na sloupu. Tak jsme jim řekl, že jsme tam byli tři a slezli jsme dolu. Oni kroutili hlavami a nemohli pochopit, že jsme to přežili.

Takže toto byl první let balonu ještě před oficiálním letem…

Ano, pak jsem ještě asi rok podstupoval výcvik. Neměli jsme na lety peníze, střídalo se nás víc, měli jsme instruktora z Polska. Rok a půl trvalo, než jsme získali pilotní papíry.

V balonu jste pokořil několik rekordů.

Ty už jsou ale dávno překonané. Uletěl jsem sto kilometrů na vzdálenost a pět tisíc metrů na výšku.

Baví vás bořit limity?

Řekli jsme si, že to zkusíme. Co jiného v tom balonu můžete dělat? Letíte tam, zpátky se letět nedá. Vymýšleli jsme různé lety. V pěti tisících metrech je méně kyslíku. Plamen horkovzdušného balonu potřebuje kyslík. Já bych klidně letěl výš, měl jsem dýchací přístroj. Balon byl ale plný ohně. Plamen má normálně necelé dva metry. V té výšce ale plamen potřeboval kyslík, který tam nebyl. Všechno palivo shořelo. A já potřeboval stoupat. Výš už to nešlo, to bych si ten balón zapálil. Přemýšlel jsem, jestli ještě přitopím, nebo ne. Měl jsem padák, to by nebyl takový problém.

Létal jste běžně s padákem?

Ne, jenom v začátcích jsme je měli předepsané. Ve světě se s padákem v balonu nelétalo nikdy. Dalo nám velkou námahu přesvědčit místní úřady, abychom mohli létat bez nich. Padáky jsou veliké. Jednomu kamarádovi se ten padák podařilo v koši otevřít. To je spousta tkaniny. Koš byl malý a letěli jsme v něm čtyři. Najednou byl plný látky. Dělali jsme si srandu, že jestli spadneme, tak my to přežijeme a on ne.

Údajně jste létal až do nedávna. Prý jste pilotoval ještě před třemi lety?

To jsem naposledy letěl, ale nepilotoval, už jsem neměl pilotní papíry. Průkaz jsem si neprodlužoval. Balony jsem prodal. Na udržení pilotního průkazu musí člověk aktivně létat. Pilot, který rok neletí, musí žádat znovu o zkoušky.

Plánujete se ještě proletět?

Neplánuji. Já nalétal 1400 hodin. Nevím, co bych v tom koši ještě dělal. Pokud nejde o létání v Alpách, nebo na soutěžích… To je, jako by vám někdo nabízel vycházku po schodech do třetího patra, jestli nechcete zažít dobrodružství.

Vedl jste k létání i vaše dcery?

Nevedl. Je potřeba vydělávat peníze. Balonáři poskytují vyhlídkové lety. To mi přijde jako dělat taxikáře. Časově je to náročné. Počasí není vždy ideální. Mě už létání neláká.

Létala s vámi rodina balonem?

To ano. Dokonce jedna dcera letěla balonem ještě před narozením. Její matka letěla v devátém měsíci těhotenství, těsně před porodem.

Vystudoval jste uměleckoprůmyslovou školu, pracoval jste jako výtvarník. Co vás bavilo více - umění, nebo létání?

To se nedá říci. Obojí. Těžko bych si vybíral. Profese byla samozřejmě důležitější. Létání je zábava. To zažijete a už to dál nepokračuje, kdežto moje povolání nekončí nikdy.

Prý jste během studií tancoval v dívčích šatech rokenrol a podpálil mávátko při prvomájovém průvodu? Neměl jste kvůli tomu problémy ve škole?

To je pravda. Když někdo provedl něco špatného, dostal na rok podmínečné vyloučení. To jsem dostal třikrát. Když někdo na UMPRUM zlobil, dali mu podmínku a měli jistotu, že od něj budou mít na rok pokoj. Kdybych něco provedl, tak by mě vyhodili. Proti lidem, jako jsem já, se to používalo často. Myslím, že to pomohlo, opravdu jsme si pak dávali pozor. Jednou jsem dostal podmínku společně s Janem Kaplickým.

Vratislav HlavatýNarodil se 18. září 1934. V roce 1953 nastoupil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, specializoval se na karikaturu a kreslený film. Je jedním z prvních pilotů plynových balonů a v roce 1978 se stal prvním českým pilotem horkovzdušného balonu.