Od studia učitelství Jana neodradil ani fakt, že tahle profese dnes nepatří mezi společensky ceněné. „ Být učitelem dnes opravdu nemá vysokou prestiž. Bohužel. Ale já pořád věřím, že když člověk dělá věci pořádně, lidé to nakonec ocení."

O místo byl boj

Budoucí učitelskou dráhu začal na Pedagogické fakultě v Hradci Králové. Teprve po absolvování zjistil, že jeho cesta k vytouženému povolání nebude snadná.

„Rozeslal jsem snad stovku dopisů do různých škol. I přesto, že mám aprobaci na třetí stupeň, musel jsem slevit a hledal jsem místa i pro druhý stupeň. Na pohovor mě však pozvaly jen dvě školy." Z východních Čech, kde žil i studoval, se proto chtě nechtě kvůli příležitosti přesunul do hlavního města.

„Tím, že mám práci vlastně patřím mezi ty šťastnější absolventy. Mám například spolužáka, který obeslal snad všechny základní a střední školy po celé republice. Místo ale doteď nemá."

V Praze se Janovi, po úspěšném pohovoru, podařilo zakotvit na čtyřletém gymnáziu v Karlíně, které je navíc humanitně zaměřené. „To byl jeden z důvodů, proč jsem si sem dal žádost. Vystudoval jsem učitelství dějepisu a společenských věd, což se mi tady víc než hodí."

O tom, že si zvolil správně, se přesvědčil hned první vyučovací den. „Na studentech je vidět, že mají o předměty, které vyučuji zájem. Možná je to právě tím, že jsme škola zaměřená na humanitní obory."

Věkový rozdíl

Svůj první den v roli učitele podle svého názoru zvládl dobře. „Večer jsem šel spát brzy a přípravu jsem si udělal o víkendu. Před první hodinou jsem se trochu bál, ale o něco víc jsem se těšil."

Při svém nástupu se nezalekl ani toho, že mezi ním a studenty nejvyšších ročníků není příliš velký věkový rozdíl. „U prváků to snad ještě půjde, ti budou alespoň ze začátku stejně vykulení jako já. U vyšších ročníků budu muset být od začátku o něco razantnější, abych si získal autoritu. Časem si snad získám i tu neformální,"doufá.

Po prvním dni za katedrou se přesvědčil, že by práci učitele chtěl dělat dalších třicet nebo čtyřicet let. „Možná je moje nadšení předčasné, ale poprvé jsem učil bez dohledu profesorů, poprvé to bylo na vlastní triko. Ale už na škole byla praxe to, na co jsem se vždycky těšil. A teď si praxe užívám dostatek."

Opravdová učitelská zkušenost přinesl spoustu dojmů a zážitků, takže je těžké určit jeden zásadní. „Asi nejvíc mě překvapila jedna slečna, která mi při úvodním pětiminutovém představení vypověděla i věci, na které jsem se neptal. Po maximálně dvou větách od ostatních studentů to bylo výživné."

Do budoucna Jan Salamon doufá, že jeho první odhad byl správný a studenty jeho předměty opravdu zajímají.

„Snad budou studenti aktivní a bude se mi s nimi příjemně spolupracovat i dál," přeje si Jan.

Jan Salamon

- Pochází z Chrudimi, ale kvůli práci se přestěhoval do Prahy

- Ve volném čase fotografuje, plave a jezdí na kole

- Jako humanitně zaměřený člověk se zajímá o kulturu, baví ho film a divadlo

- Je mu 26 let a učitelské profesi by se rád věnoval co nejdéle

Autor: Monika Zezulová