Jak může lékař pomoci pacientovi zvládnout počáteční fáze nemoci?

Tyto fáze jsou vědecky popsané. Nejdříve je to revolta, boj, potom postupné smiřování se skutečností i odvaha jít a bojovat s tím. Ale každý jsme jiný. Proto i každý pacient různě přistupovat ke svému onemocnění. Někdo je spíše optimista, někdo pesimista. Jeden bojuje, druhý se lituje. Nikdo z nás neví, jak by se v takové situaci zachoval. Lékař je průvodcem, který se snaží pacientovi pomoci a dát mu naději. Provázet ho chorobou tak, aby vše snášel co nejlépe. Úplně ale nedokážeme zamezit tomu, aby zůstala mezi pacienty malá skupina těch, kteří to vzdají.

Je hodně případů, kdy lidé svůj život najednou přehodnotí a začnou žít naplno?

Optimistů je hodně. Tito lidé přiznávají, že jejich hodnoty se od základů změnily. Začnou říkat, že na prvním místě je zdraví a rodina. Váží si pak každého všedního dne. I takových maličkostí, na které předtím nadávali. Jako je například každodenní vstávání do práce. Jsou zkrátka rádi, že mohou žít svůj běžný život. To, co si předtím neuvědomovali, že má nějakou hodnotu, toho si najednou začnou vážit.

Kdy musí lékař ustoupit a nechat pacienta být, pokud si chce jen užít čas, který mu zbývá?

To je těžké. Musíme pacientovi říci, jaké možnosti léčby existují, včetně těch, za kterými by dojížděl. Vše mu vyjmenovat, popsat, vylíčit, jak léčba bude vypadat, jaké má výsledky, a pak je na člověku, aby se rozhodl. Ale musí být dobře informovaný.

Co se týká toho dojíždění, už dříve jste hovořila o takzvaných bílých místech, kde je špatná takzvaná proléčenost. Kde je najdeme?

Většinou se jedná o malé lokality, kde není dobrá vazba na centrum. Pacienti se tak nedostanou ke správné terapii. Lidé tam zůstávají, nejsou delegováni na správnou léčbu, ke správnému lékaři. Na nás je proto i to, abychom tato místa našli, vytipovali a rozšířili povědomí o léčbě do všech koutů republiky. Aby se všichni měli možnost léčit. Rozdíl je mnohdy markantní. Roli hraje ale i to, že se lidé někdy léčit ani nechtějí nebo nemají vůli dojíždět.

Často se také zmiňuje nová léčba spojená s imunitou, která je tělu vlastní …

Imunoterapie je imunologická léčba, který svým principem podpoří imunitu dotyčného člověka. Vyburcuje tedy imunitní systém pacienta a on se potom dokáže vypořádat s chorobou sám na základě podnětu léčby. Už nám přicházejí preparáty, které můžeme u některých diagnóz používat. Navíc má léčba dlouhodobý efekt a je dobře tolerovaná. Moc se těšíme, jaké klinické výsledky nám to ukáže, abychom je mohli prezentovat dál.

Nelze také nezmínit váš názor na propojení zdravotnictví a politických kampaní. Podle vás politici používají zdravotnictví ve svém volebním programu, ale přitom ho později nedodrží. Jaký máte názor na nová opatření, která se nyní zavádí?

Myslím si, že je ideální doba na vytvoření nových představ o koncepci českého zdravotnictví, protože je před volbami. Jsem hodně zvědavá, s čím novým politici přijdou a jaké nové nápady budou mít.

Jak se z onkologického hlediska díváte na snahu, odnaučit český národ kouřit?

U celé řady onkologických onemocnění je kouření udáváno jako jedna z příčin. Není to ale příčina jediná. Ví se, že některá onemocnění jsou u kuřáků četnější. Ať už karcinom plic, karcinomy v oblasti krku, karcinomy žaludku, slinivky břišní a podobně. Víme-li tedy objektivně o tom, že máme jednu možnost, kterou jaksi lze vyrušit ze svého životního algoritmu dobrovolně, a můžeme to sami udělat, tak by asi bylo dobré, kdybychom to udělali. Protože máme celou řadu jiných příčin, se kterými nelze udělat nic. Jsou to ty, které si přineseme do života geneticky, a i kontakt s různými nežádoucími vlivy okolního prostředí, které nelze vyrušit.

Je tedy podle vás tento zásah státu do věci oprávněný?

Jako onkolog musím říci, že zdravější je samozřejmě nekouřit. Na druhou stranu musím říci, že si úplně neumím představit, jak se budou chovat kuřáci v areálu nemocnic, kde bude zákaz kouření, když mají pracovní dobu dvanáct hodin. Nevím, jestli je to opravdu přiměje k tomu, aby přestali kouřit. Potom také chroničtí kuřáci jako pacienti uzavření v nemocničním prostředí, kteří mají před sebou i velmi krátký úsek života, si nebudou moci cigaretu dát. To mi nepřipadá příliš etické.

Čtěte také:

Onkologický ústav má nejspokojenější pacienty. Postaví jim i rampy na skateboard
Pětiletá Eliška prodělala dvě onkologické léčby. V Plzni si splní svůj sen
Onkologičtí pacienti z Kladna musí jezdit jinam