Zájemci se mohli v rámci této události seznámit s tradičními i moderními formami pohybových aktivit a mnohé z nich si rovnou vyzkoušet. „Společně s téměř čtyřmi desítkami vystavovatelů chceme Pražanům i turistům dokázat, že Praha je městem moderního pohybu a že ji lze poznávat také aktivně," uvedla Nora Dolanská, ředitelka Pražské informační služby Prague City Tourism.

Zatímco procházky po laně si mohli dovolit jen zkušení profesionálové, kupříkladu běžecké prohlídky města a nordic walkingové vycházky s výkladem se mohl zúčastnit kdokoli. Během neděle se na Staroměstském náměstí jako hosté akce představili i úspěšní čeští sportovci, například vodní slalomář Vavřinec Hradilek nebo reprezentant v alpském lyžování Kryštof Krýzl.

Provazochodci mají pořád strach, z výšek i velkého počtu diváků

Pod nohama prázdnota okolo deseti metrů a naproti smějící se kostlivec stojící u orloje. Takovou cestu si zažili, anebo spíš užili, moderní provazochodci v neděli odpoledne na Staroměstském náměstí. Vystoupili tam v rámci akce Praha v pohybu, během které se představovaly různé sportovní asociace a kluby.

Slacklineři, jak se těmto chodcům po 2,5 centimetru širokém popruhu říká, si za každý úspěšný přechod k orloji a zpět vysloužili mohutný potlesk. Mnohdy proto předvedli i určitý trik, aby tak poděkovali svým divákům. Na své uzounké cestě se stavěli na ruce či pérovali jako trampolína.

Aby však mohli takové parády předvádět, museli na ně dlouho trénovat. Alespoň několik roků. „Slacklině se věnuji téměř pět let. Ve výškách jsem začal chodit asi půl roku po tom, co jsem ji dostal a začal trénovat," líčí Jakub Uhlíř, který se prošel nad hlavami publika.

Půl kilometru nad zemí

S highline, popruhu nataženému ve výšce deset metrů a víc, má Uhlíř bohaté zkušenosti. „Byli jsme s kamarády v Alpách, kde jsme chodili ve výšce asi půl kilometru nad zemí," prozrazuje. Je to prý jeden ze zážitků, při kterém měl strach. I ostatní chodci po úzkém popruhu potvrzují, že obavy nikdy zcela nezmizí.

Podle Marka Smolky z České asociace slackline je obtížnější přesvědčit mozek, aby se nebál, než chodit ve výškách. „Strach pociťuji pořád. I přesto, že jsem jištěný. Člověk se těžko přemluví, že se má cítit bezpečně, když je okolo něj všude prázdno," přibližuje pocity slacklinerů.

Exhibičního chození po laně

I tak se pouští i do exhibičního chození po laně, při němž se dělají různé triky. Ať už stojky nebo různá skákání. Provádí se to asi metr nad zemí a člověk není jištěný. Ačkoli to není vysoko, jde o nebezpečnou aktivitu. Právě Jakub Uhlíř s tímto druhem provazochodectví skončil.

„Zlomil jsem si dvakrát ruku, vymkl jsem si kotník. Pak jsem si řekl, že mi to za to nestojí," říká Uhlíř. Rodina ani přátelé o něj strach prý nemají. Jejich nervy vycvičil už dříve, když se zranil při jiných sportech.

Sám má však někdy nervy doslova na pochodu. Třeba když musí přecházet před desítkami lidí u orloje. Na tolik diváků si prý nedá jen tak zvyknout a občas jsou chodci po slacklině vyváděni z koncentrace kvůli obavám z obavy z obecenstva. „Až tu dnes polezu poněkolikáté, tak už to bude v pohodě," věří Uhlíř.