Projekt pomůže radnicím lépe komunikovat s cizinci

Půlmilionovým grantem ho podpořilo i hlavní město. Úřady městských částí by měly v brzké době začít více spolupracovat s takzvanými interkulturními pracovníky. Tito pracovníci jsou většinou sami cizinci, ovšem se znalostí českého jazyka a kultury a zkušenostmi v jednání s úřady. Cizincům tak mohou poskytnout komplexnější péči než jenom pouhé tlumočení.

Velká část radnic už má s tímto druhem práce zkušenosti prostřednictvím Integračního centra Praha; integraci cizinců podporuje také program ministerstva vnitra. Nový projekt má přinést užší spolupráci mezi interkulturními pracovníky a úřady.

Podle Mariny Pojmanové z AIP se do projektu, který je v začátcích, zatím aktivně zapojila Praha 3, 11, 12, 13, 14 a Praha-Libuš. Další části o zapojení zatím pouze uvažují.

Pozitivní zkušenosti

Profese interkulturních pracovníků je v České republice poměrně nová. Zkušenosti s ní už mají například v Praze 3, kde půlroční projekt jejich zapojení do chodu úřadu se uskutečnil loni. Podle místostarosty trojky Davida Gregora byly zkušenosti s pracovníky pozitivní, a tak městská část bude ve spolupráci ráda pokračovat.

„Na Praze 3 žije skoro třináct tisíc cizinců a ročně se přihlašuje kolem šesti set nových. Počet cizinců nám roste, takže určitě uvítáme každou pomoc při jejich integraci do většinové společnosti," vysvětlil s tím, že městská část se snaží práci s cizinci věnovat dlouhodobě.

Právě množství cizinců, kteří se na dané městské části nachází, hraje podle ředitelky Poradny pro integraci Moniky Korábové velkou roli v tom, jak jsou na ně úřady připravené.

„Některá městská část je na cizince zvyklá, a tudíž funguje v této oblasti bezproblémově, některá je naopak velmi nevstřícná. Na úřadech často musíme tlumočit, a setkáváme se tak někdy s velkou nevolí vůči cizincům, hlavně z důvodu jazykové bariéry. Samozřejmě je to velmi individuální. Většinou mladí pracovníci jsou spíše vstřícnější než ti starší, ale opravdu je to člověk od člověka," vysvětila.

Výrazné ulehčení života

Projekt Asociace pro interkulturní práci (AIP), který umožní zapojeným městským částem využít zdarma služeb interkulturních pracovníků, tak může mnohým z nich výrazně ulehčit život. Úředníci však k němu musí přistupovat s otevřeností vůči novému, což může být někdy problém, protože zaměstnanci mají sklony držet při sobě a externistu mezi sebe nepouštět.

„Pracovníci úřadu by si měli být vědomi, že tato služba jim má práci usnadnit a nikoli ztížit," zhodnotila loni spolupráci s pracovníky Ivana Parobková z odboru sociálních věcí třetí městské části.

Podle Mariny Pojmanové z AIP, která sama pracuje jako interkulturní pracovnice, asociace současný projekt připravuje od loňského podzimu, kdy začala zjišťovat zájem ze strany městských částí.

„Aktivně se nám přihlásilo šest městských částí, což byly Praha 3, 11, 12, 13, 14 a Praha-Libuš," konstatovala s tím, že městské úřady měly z jazykového hlediska zájem hlavně o angličtinu, španělštinu, ruštinu, ukrajinštinu, vietnamštinu a čínštinu.

Komunitní překlady pro cizince

Na některých městských částech, například na dvanáctce, se podobně jako na Žižkově přihlásili do projektu z důvodu předchozí pozitivní zkušenosti s AIP a její prací. Jinde, jako třeba v Praze-Libuši, zatím čekají, co spolupráce přinese.

Podle Šárky Funcové z libušského úřadu městské části byl zatím úřad schopný zvládat komunikaci s cizinci s pomocí projektu financovaného ministerstvem vnitra.

„Minulý týden jsme poprvé zajišťovali soudní překlad pro příslušníka vietnamské menšiny, zatím jsme vždy dělali komunitní překlad pro cizince žijící v městské části. Standardně to opravdu potřebujeme první měsíc školní docházky hlavně v mateřských školách, při třídních schůzkách a konzultacích s rodiči," řekla Šárka Funcová.

„Komunikaci řešíme už několik let z peněz projektu ministerstva vnitra na integraci cizinců. Snahu udělat síť pracovníků i v rámci Prahy ale vítáme. Zatím je to v začátcích, takže uvidíme, nakolik se spolupráce mezi městskými částmi a neziskovkou vydaří," vysvětlila.

Více než tlumočníci

Většina úřadů je v případě potřeby schopna zajistit služby tlumočníků, spolupráce s externími organizacemi je běžná.

„Poměrně často se stává, že cizinec, který neumí anglicky, ba ani česky nebo slovensky, sám přijde s nějakým svým známým, který mu z onoho méně častého jazyka tlumočí," doplnil k tomu Jiří Houdek z radnice Prahy 9. Ta o zapojení do projektu uvažuje, i když už nyní má k dispozici pracovníka, jehož náplní práce je pomoci integraci cizinců.

Některé radnice naopak o zapojení neuvažují, což je případ třeba Prahy 2 nebo 4. „Komunikace s cizinci pro nás nepředstavuje problém, jednotlivá pracoviště jsou schopna ji řešit vlastními silami, případně prostřednictvím pomáhajících organizací. Běžně používaným dorozumívacím jazykem je angličtina," uvedla mluvčí dvojky Lenka Prokopová.

Širší škála služeb

Podle Pojmanové je práce interkulturního pracovníka něco trochu komplexnějšího než „pouhé" tlumočení. Pracovníci musí také cizinci pomoci s organizací a znát české úřady. „V Česku jsou i komunitní tlumočníci, kteří se zaměřují na tlumočení, i když samozřejmě také vysvětlují kontext. Ale interkulturní pracovníci musí poskytovat širší škálu služeb, k čemuž je potřeba určitých znalostí a zkušeností," vysvětlila.

Tuto profesi obvykle vykonávají lidé, kteří jsou sami migranti a mají zkušenosti s životem ve více kulturách. Musí přirozeně ovládat svůj rodný jazyk a poté češtinu na dostatečné úrovni, aby byli svým klientům co platní.

„Většina pracovníků jsou sami cizinci. Ale vím i o jedné kolegyni, která je Češka, ale dlouhodobě žila ve Španělsku," potvrdila Pojmanová s tím, že AIP uspořádala také kvalifikační kurz pro pracovníky, který však zatím proběhl pouze jednou.

Přístup úředníků k migrantům

Nejčastější agendou práce interkulturního pracovníka je podle ní pomoc při vyřizování různých úředních záležitostí.

„Kromě úřadů jsou to často také školy a školky, teď třeba probíhá zápis do mateřinek, takže já s kolegyněmi jsme byly často při zápisu. Ojedinělé nejsou ani návštěvy zdravotnických zařízení," doplnila s tím, že součástí služeb je i základní sociální poradenství, ale nutná je spolupráce s odbornými sociálními pracovníky, právníky a podobně.

„Celek služeb může být velice komplexní, na nás je hlavně organizace a pomoc při komunikaci s úřady," popsala. A jaký je podle zkušeností Pojmanové přístup českých úředníků k cizincům? Možná trochu překvapivě je k nim shovívavá.

„Myslím si, že se přístup úředníků k migrantům a k českým občanům až tak moc neliší. Můžete mít špatnou nebo dobrou zkušenost, ale když narazíte na špatnou, není to podle mě dáno tím, že jde o migranta," uvedla s tím, že součástí její práce je i vysvětlit klientům, že když je k nim někdo nepříjemný, tak to nutně nemusí znamenat, že je xenofobní. Může mít jenom špatnou náladu.

Čtěte také: Základní školy nabízejí dětem cizinců lekce českého jazyka