Překvapil vás výsledek?

Asi ne. Sídliště se vyvíjí směrem dopředu, došlo tam ke zlepšení občanské vybavenosti i infrastruktury. Zároveň je tam dostatek zeleně. Na druhou stranu je ale třeba dodat, že Hájím dodnes chybí centrum, kde by se místní lidé scházeli.

A co Praha 1?

Tam jsem čekala, že výsledky dopadnou ještě o něco hůře. Negativa jsou tam samozřejmě citelná. Zrušily se tam obchody, kam si místní lidé zvykli chodit nakupovat a nahradily je krámky spíš pro turisty a bohatou klientelu. Přesto, když jsme se seniorů ptali, zda zvažují odchod, většina z nich odpověděla, že ne.

Ti, kteří chtěli a mohli, už asi odešli v době, kdy k proměně centra došlo…

Jistě. Ti v našem výzkumu samozřejmě chybějí.

Proč jste si jako třetí z variant vybrali Anděl?

Je to jedno z území, kde došlo ke změnám teprve nedávno. Zajímalo nás proto, jak tyto změny na seniory působí a jak se s nimi vyrovnávají. Díky revitalizaci vzniklo v tom místě mnoho služeb, které senioři využívají. Změny v tomto smyslu hodnotí kladně.

Co jim nejčastěji vadilo?

Necítí se tam bezpečně. Vnímají to hlavně v těch místech, kde se pohybují, vlastně nejčastěji kolem nákupních center a na jiných frekventovaných místech, kde vznikají anonymní prostory. Podobné to bylo i v Praze 1. Když jsme se seniorů v centru ptali na místa, kde se bojí, tak nejčastější odpovědí byla Národní třída. Stěžovali si, že tam potkávají vysedávající bezdomovce nebo drogové dealery. Vadila jim ale i velká koncentrace cizinců.

Tento výzkum jste dělali v roce 2010. Na jakou měnící se městskou část byste se zaměřili dnes?

Asi na Karlín. To je lokalita, která se v posledních letech stala velmi oblíbená pro mladé lidi a manažery. Přineslo to i velké změny v nabídce služeb. Otázkou je, zda jsou zajímavé i pro seniory, a především, zda jsou pro ně dostupné.

Dotýkají se jich změny ještě v jiných ohledech?

Ve vztazích. Ptali jsme se jich třeba na to, jak hodnotí sousedské vztahy a zda jsou jim sousedé ochotni vypomáhat. Překvapilo nás, s kolika kladnými reakcemi jsme se setkali například na Andělu. V Praze 1 to bylo opačné. Lidé nejčastěji odpovídali, že v domě vlastně nikoho neznají.

Setkala jste se i s nějakým místem, kde jsou ještě tradiční vztahy fungující hlavně na bázi výpomoci?

Uvnitř Prahy ne, ale dělali jsme výzkum i na periferních územích, kde musejí lidé za službami dojíždět. Seniorům tam často obstarávali nákupy potravin a další věci sousedé nebo rodina.

Dá se říct, kde se v Praze žije seniorům nejlépe?

Nedá. Senioři jsou zvyklí na své prostředí. Když je někam přesídlíte, tak je to pro ně nové místo, které musejí znova poznávat. Neorientují se v něm a cítí se osamělí. Proto se nedá říct, že se nejlépe seniorům žije na sídlištích. Dobré je pro ně takové prostředí, kde se cítí doma.