Jedním ze symbolů Modřan byl v minulosti cukrovar (o čemž ostatně dodnes svědčí homole cukru ve znaku městské části) a také čokoládovna. Jelikož s historií a vývojem modřanského cukrovaru se již čtenáři seriálu Pražského deníku mohli seznámit, nyní je na řadě čokoládovna.

Továrna na výrobu čokolády je již v Modřanech minulostí. Na jejím místě dnes stojí nový bytový komplex a také sídlo společnosti Nestlé.

I banánky se přestěhovaly

Výroba čokolády a dalších sladkých pochoutek jako například všeobecně známých banánů v čokoládě, kočičích jazýčků či třeba rumových pralinek, se na začátku padesátých let minulého století přestěhovala, především z kapacitních důvodů, z Vinohrad do Modřan. Na velké ploše byla umístěna výrobna čokoládových hmot, sila na kakaové boby, vysoký sklad a řada dalších důležitých budov.

V té době modřanský závod Orion zásoboval téměř polovinu tehdy československého trhu a byl součástí národního podniku Pražské čokoládovny. „Pokud bych měla říct, co v předchozích desítkách let charakterizovalo Modřany, tak určitě byly čokoládovny. Krásná vůně se z nich linula na velkou vzdálenost,“ vzpomíná obyvatelka Prahy Ludmila Fárková.

V sedmdesátých letech se moderní výrobní linky specializovaly na výrobu čokoládových dezertů a pralinek, čokoládových tyčinek tabulkových čokolád a také vánočních kolekcí.

Stroje nakonec utichly

Výroba zde pokračovala i po roce 1989. Do podniku vstoupila mezinárodní společnost Nestlé, která následně přesunula výrobu většiny cukrovinek z Modřan do Olomouce. V posledních letech své existence se modřanská továrna zaměřovala především na zpracování kakaa pro český a středoevropský trh, i když výroba některých cukrovinek zde zůstala. Mezi nejznámější produkty novodobé éry modřanské čokoládovny patřilo instantní kakao Granko.
S areálem závodu to vypadalo hodně špatně již v roce 2002, kdy ho při povodni zaplavila velká voda. Výrobu se však podařilo obnovit. Ne ale na dlouho. V roce 2004 však zdejší stroje utichly definitivně. To už tu ale pracovalo jen zhruba sedm desítek zaměstnanců, zatímco třeba ještě na přelomu tisíciletí jich bylo několik set.

JAN PUCI