"Začaly opět jezdit lodě mezi Lihovarem a Veslařským ostrovem ataké mezi Výtoní a Smíchovem. Obnovení provozu přístavišť P1 a P2 se předpokládá právě tento týden," informuje o aktuálním stavu mluvčí Ropidu Filip Drápal. 

Linka P1 spojuje Sedlec se Zámky, nejvytíženější P2 pluje z Podhoří do Podbaby a P3 převáží cestující mezi Lihovarem a Dvorci. S přívozem P4 se lidé dostanou od Národního divadla na Střelecký, Slovanský a Dětský ostrov, s P5 z Císařské louky k botelu Admirál, na Výtoň a Jiráskovo náměstí. Přívoz P6, který už v provozu rovněž je, pluje z Modřan do Lahoviček. Přístaviště P1,a přístaviště P2 závisí obnovení provozu na jezu Klecánky. Ještě v průběhu července by měl správce toku údajně vydat povolení k provozu.

„Na přívozu jsem jezdil čtyři roky, takříkajíc jsem kormidloval lodičky nejen s turisty. Plul jsem pravidelně na trase od Vyšehradské skály po Císařskou louku. Byla to moje vůbec nejmilejší trasa," sdělil třiapadesátiletý Vít Krupka, nynější kapitán lodi Porta Bohemica. K vodě má podle jeho slov vřelý vztah už od dětství. A jedním dechem dodává, že dlouholetá tradice pražských přívozů by se měla zachovat už nejen kvůli atraktivním výletům třeba vltavským údolím.

Zájem lidí je, ale mohl by být větší

K tomu prý výborně slouží „Péjednička", např. okruh Stromovka – Troja – Zámky – Sedlec – Podbaba – Stromovka. Hodí se údajně i pro běžné denní cesty. Časový rozdíl je už na první pohled víc než patrný – třeba spojení veřejnou dopravou z Bohnic na Suchdol přes Holešovice trvá zhruba 60 minut, s využitím přívozu se tato doba může zkrátit na polovinu. 

Přívozů bylo původně šest, současných pět je zařazeno do systému městské hromadné dopravy a na jejich provoz přispívá magistrát. Podle mluvčího Ropidu Filipa Drápala v loňském roce přívozy převezly zhruba dvě stě tisíc cestujících, což svědčí o jistém zájmu, ale nepochybně by jich určitě přepravily mnohem víc.

Táhnou jen slunečné víkendy

Tak třeba tramvaj, která má na své trase zastávky, přívoz bez zastávek cestu i výrazně zkrátí. Platí to zejména o přívozu mezi Podolím a Smíchovem. A opět malý příklad – na smíchovské zastávce Lihovar cestující použije autobusu, aby se dostal na druhý břeh Vltavy. Do Podolí je ale třeba pokračovat tramvají. S čekáním na přestup tak cesta trvá čtvrt hodiny. Stejnou trasu jezdí i přívoz. Jen s jedním rozdílem, v cíli je přibližně za několik málo minut.

Jedním z nejvyužívanějších přívozů v Praze je po necelých pěti letech provozu linka takzvané vodní tramvaje P5. Podle Filipa Drápala měsíčně přepraví bezmála 20 tisíc cestujících. K tomuto počtu přispívají především slunečné víkendy. Přívoz vzhledem k délce trasy slouží i jako levná varianta vyhlídkové lodi. Vstupenkou na palubu je tramvajenka nebo jízdenka.

Málokdo ale ví, že přívoz také zkracuje a výrazně zjednodušuje cestu městem. Třeba na Císařskou louku se jinak, než lodí, nelze dostat. Většina lidí proto jezdí přívozem pravidelně. Jsou to hlavně ti, kteří na ostrově buď pracují v kempech, nebo bydlí v hausbótech. A pak samozřejmě turisté z kempů. 

Do malé bárky, která převáží veřejnost například v Troji, se vejde 11 lidí. Za hodinu převozníci zvládnou úsek dlouhý zhruba tři sta metrů osmkrát. V pracovním týdnu využije přívoz mezi Podbabou a Podhořím až osm set lidí denně. Podobně frekventovaný je také přívoz mezi Zlíchovem a Veslařským ostrovem. Využívá ho mnoho lidí, jako například rodiče s dětmi, důchodci, lidé, kteří chodí do zaměstnání. Podle Ropidu si veřejnost v podstatě přívoz chválí, protože v místě přepravy chybí most. Přívoz je prý zajímavější, neboť je to příjemná změna.

Tři otázky pro kapitána lodi Port Bohemica Víta Krupku:

Svou profesi bych fakt neměnil

Jak dlouho už pracujete na vodě?

S malou přestávkou již od svých 22 let. Jak tvrdím, malí kluci chtějí malé hračky a velcí kluci potřebuji velké hračky.

Čím jste chtěl být jako malý kluk?

Kdysi jsem viděl anglický film Klíčem je strach, hlavní hrdina byl profesionální potápěč, a já jsem se jím chtěl stát. Toto se mi opravdu splnilo a od svých 22 let do roku 1991 jsem pracoval jako profesionální potápěč.

Člověk někdy ale touží po změně…

Je otázkou, jak se s tím kdo vypořádá. Svou profesi bych fakt neměnil, jsem v pohodě.