Radní Petr Kučera (Zelená pro jedničku), který se zasadil o otevření léta uzavřeného parčíku veřejnosti, se vyjádřil k rozhodnutí rady: „Kde jinde by se slušelo pojmenování po hrdince a zachránkyni válečných židovských uprchlíků více, než v Židovském městě? Jsem potěšen, že mohu za Prahu 1 a se souhlasem Židovské obce tlumočit tento návrh hlavnímu městu a jeho místopisné komisi."

Návrh Prahy 1 nyní projedná místopisná komise magistrátu, která je poradním orgánem rady hlavního města. Židovská obec návrh schválila již v prosinci minulého roku.

„Příběh Marie Schmolkové je neprávem zapomenutý. Neměla potomky, kteří by její odkaz opečovávali, čemuž se nyní věnují alespoň angažovaní historikové. Rozhodli jsme se tedy paní Schmolkové, která celý život žila v Kamzíkové ulici na Starém Městě, udělit čestné občanství a pojmenovat po ní dnes bezejmenný park. Obojím chceme vzdát této statečné ženě adekvátní poctu v jejím rodném městě,“ komentuje krok radnice starosta Pavel Čižinský (Praha 1 Sobě).

Kdo byla Marie Schmolková?

Narodila se v roce 1893 do pražské židovské rodiny, v Kamzíkové ulici, v domě U Bílého vlka. V mládí se aktivně zapojila do sionistického hnutí. V roce 1933 se stala členkou Poradního sboru komisariátu pro uprchlíky z Německa (pomoc uprchlíkům prchajícím z Německa do Československa).

V roce 1937 založila a dále sama vedla Comité Central – spojenou organizaci poskytující pomoc Židům, křesťanským komunistům, sociálním demokratům a německým liberálním demokratům, přičemž pracovala z kanceláře v Jáchymově ulici. Rok poté se účastnila za ČSR konference v Évianu, kde nebyla přijata rezoluce odsuzující tehdejší chování Němců vůči Židům a většina států neprojevila vůli přijímat uprchlíky.

Zareagovala pouze Velká Británie

Po uzavření Mnichovské dohody a okupaci Československa se protektorát pokoušelo opustit statisíce židů a politických uprchlíků. Marie Schmolková se pustila do boje. Rozesílala prosby o pomoc zahraničním velvyslancům v Praze a židovským agenturám v zahraničí.

Velká Británie tehdy jako jediná nabídla, že přijme alespoň děti bez doprovodu. Na vyslané prosby reagovali také humanitární pracovníci z Británie, především zástupkyně Britské komise pro uprchlíky z Československa Doreen Warrinerová, která později pověřila Nicolase Wintona zorganizováním tzv. dětských transportů, díky kterým válku přežilo 669 dětí z židovských rodin.

Z Pankráce do Paříže

V březnu 1939 Schmolková odmítla emigrovat a pár dní po okupaci ji zatklo Gestapo. Po protestech členů vlády a velvyslanectví byla po dvou měsících propuštěna z Pankrácké věznice, vězení se však podepsalo na jejím zdraví.

V srpnu 1939 si Schmolkové všiml Adolf Eichmann, nacistický funkcionář a pozdější hlavní organizátor vyhlazování Židů. Doporučil ji na pozici v Paříži, kde měla za úkol zefektivnit židovskou emigraci z Evropy do zahraničí, jelikož zhruba do října 1941 prosazovali nacisté nucenou emigraci Židů z Evropy.

Místo jejího posledního odpočinku je neznámé

Z Paříže se Schmolková kvůli eskalaci válečného konfliktu už nevrátila. Odjela do Londýna, kde v roce 1940 zemřela na infarkt, podle historiků zapříčiněný kombinací cukrovky s následky věznění a přepracováním.

Na jejím pohřbu promluvil Jan Masaryk a pronesl slova: „S Pánem Bohem, Mařenko, spolehněte se na nás. Budeme svorni, budeme se mít rádi, zvítězíme a domů si Vás odvezeme. Do té doby odpočívejte a duch Váš pomáhej nám ve společné svaté práci, pro mír, slušnost a svobodu.“

Ostatky Marie Schmolkové do Česka převezeny nebyly a místo jejího posledního odpočinku dnes není známé. 11. listopadu 2019 bylo této mimořádné ženě uděleno čestné občanství Prahy 1 in memoriam.