Jeho příběh neznali ani nejbližší. Rudolf totiž zemřel v koncentračním táboře a jeho syn Tomáš, který odešel do Anglie, o své rodině a Československu nikdy nemluvil. Vnuk Colin Wels se tak o životě svých předků dozvěděl až z rodinného archivu, který skrývala krabice přivezená Tomášem Welsem z poválečné Prahy.

Box, nazývaný černý slon, ležel ve skříni v Oxfordu a Colin se o jeho obsah začal se svými dvěma sourozenci zajímat poté, co mu jeho otec v nemocnici při operaci srdce řekl, že jim chce povědět o své minulosti. K tomu už ovšem nedošlo. Krátce poté ho postihla silná mozková mrtvice a on už nikdy nepromluvil.

Přežila bombardování

„O svém otci neřekl jediné slovo, nebo jak žil a utekl z Československa. Takže jsme instinktivně tušili, že před námi skrýval hodně bolesti,“ vyprávěl Colin Wels v rozhovoru s novinářem Davidem Vaughanem, který připravil ve spolupráci s Pamětí národa výstavu Není noci tak tmavé přibližující příběh rodiny Welsovy prostřednictvím rodinného archivu. Welsovi ho před nástupem do transportu na konci ledna 1942 ukryli u rodinného přítele Josefa Štiftera, kazatele Jednoty českobratrské.

Po válce ho u Štifterů vyzvedl Tomáš Wels. Krabice jako zázrakem zůstala nedotčená i po bombardování Prahy v únoru 1945, kdy puma zasáhla dům v Římské ulici, ve kterém se nacházela. Tomáš ji vzal s sebou do Anglie, kde se v roce 1941 oženil s dívkou Joy a měli spolu tři děti. Když zjistil, že z rodiny nikdo válku nepřežil, od své minulosti se odstřihl. Své děti vychoval bez toho, aby věděly cokoli o svých kořenech. O jeho původu svědčil jen náznak cizího přízvuku.

Když Colin otcovu krabici v roce 1984 poprvé otevřel, netušil, co v ní je, protože neuměl česky ani německy. Objevil v ní stovky dopisů, rodinné fotografie, kresby a skici Rudolfa Welse, rodinné paměti U Bernatů a Sancta Familia. Shodou okolností měl Colin přítele Geralda Turnera, který v 80. letech překládal do angličtiny české zakázané autory včetně Václava Havla, Ludvíka Vaculíka a Ivana Klímy pod pseudonymem A. G. Brain. Pro Colina a jeho sourozence přeložil se svou českou ženou Alicí rodinné paměti U Bernatů, které napsal pradědeček Colina Šimon Wels. Okamžitě pochopili, že se jedná o výjimečné svědectví o životě židovské rodiny na přelomu 19. a 20. století. Alice odvezla paměti do Prahy, kde kniha vyšla v roce 1987 v samizdatu. Komunistický režim byl podezíravý vůči tématům spojeným s židovstvím. Jednalo se o první zmínku o rodině Welsově po 40 letech.

Colin a jeho sourozenci se postupně dozvěděli, že jejich otec měl mladšího bratra Martina, s nímž vytvořili bohatě ilustrovanou knihu o rodině Sancta Familia, kterou věnovali rodičům k Vánocům roku 1938.

Paměť národa
S celým příběhem a archivem rodiny Welsovy se můžete seznámit do 29. listopadu 2020 na výstavě Paměti národa Není noci tak tmavé ve Winternitzově vile, kterou navrhl proslulý architekt Adolf Loos, s nímž Rudolf Wels spolupracoval. Více na www.loosovavila.cz.

Také zjistili, že se rodina přistěhovala do Prahy v roce 1933 a jejich dědeček Rudolf založil kancelář s Quidem Lagusem. Nacházela se na Václavském náměstí v pasáži Stýblo (Alfa), jejíž přestavbu sami navrhli.

V roce 1934 měl na tomto místě premiéru film Martina Friče Hej rup! V úvodních titulcích je uvedeno, že se film odehrává „ve stavbách Laguse a Welse“. Jako architekti spolupracovali i na dalších filmech, které vznikly na Barrandově. V roce 1935 se rodina stěhovala do prostorného bytu s velkou terasou v Dobrovského ulici na Letné, v domě, který navrhl sám Rudolf.

Spolupracovníci Lagus a Wels spolu postavili několik domů v Praze. Šlo o luxusnější bytové komplexy, které dodnes vynikají svým důrazem na detail, kvalitou použitého materiálu a důmyslností designu. Jeden z nich – dům na rohu Veverkovy a Heřmanovy ulice – stojí jen sto metrů od tzv. Radiotrhu, kde se za války nacházelo shromaždiště židovského obyvatelstva a kde v lednu 1942 Welsovi čekali několik dní na transport do Terezína.

Smrt v Osvětimi

V rodinném archivu se uchoval také poslední dopis jejich babičky Idy před odjezdem do Osvětimi, který poslala Tomášovi a Joy přes rodinného přítele Petra Lotara ve Švýcarsku.

„Nedělejte si starosti. Jsme klidní a vyrovnaní a opravdu v dobré formě. Pokud možno, vám napíše Josef (Štifter) nebo jeho žena, když od nás dostanou slovo. V upřímné lásce vás objímají vaši Welsovi. Jsme silní ve víře. Pozdravujte všechny přátele. Myšlenky na vás nás drží zpříma. Zůstaňte zdrávi.“

Dne 6. září 1943 byli rodiče a bratr Tomáše Welse převezeni do Osvětimi, kde se přesně po půl roce pobytu v tzv. rodinném táboře v noci z 8. na 9. března 1944 stali oběťmi největší hromadné vraždy československých občanů v době 2. světové války. Za jedinou noc zde nacisté v plynových komorách zavraždili 3792 osob. Pro Tomáše Welse se jednalo o tak bolestnou ztrátu, že o ní nikdy se svými dětmi nemluvil.