Patřila mezi 900 žen, které se zapojily do bojů na východní frontě v jednotkách československé armády v SSSR. Do ní narukovala jako osmnáctiletá v červnu 1942 v Buzuluku po internaci v sovětském lágru, kam ji Sověti poslali po napadení Německem. Narozdíl od svých českých rodičů, se kterými od roku 1936 žila v sovětském městě Šachty, neměla ten správný pas: „Všichni, kteří nebyli Rusové, byli internovaní. Moji rodiče měli starý ruský pas, tak zůstali doma a mě odvezli do Rostova, kde bylo středisko.“

Sedmnáctiletá Jarmila, tehdy Kaplanová, nakonec skončila v lágru u města Akťubinsk. Propustili ji povyhlášení amnestie pro Čechoslováky v gulazích a Jarmila se rozhodla připojit se k československé jednotce v Buzuluku. Za rodiči jet nemohla, protože město Šachty okupovali Němci. Odvedena byla 16. června 1942 pod číslem 855. „A začal výcvik. A pořádný výcvik. Ještě jsme nebyli u žádných rot. Museli jsme se naučit všemu.“

Paměť národa
Vzpomínky Jarmily Halbrštátové pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Podpořit ji můžete i vy. Více na www.pametnaroda.cz. Děkujeme!

Až později absolvovala zdravotnický kurs a jako zdravotnice se účastnila bitvy u Sokolova, která vypukla 8. března 1943 a pro československou jednotku byla první bitvou na východní frontě. Po vítězství u Sokolova Jarmila prošla spojařským výcvikem a s dělostřeleckou baterií osvobozovala Kyjev. To nejhorší ji ještě čekalo — kruté boje o Dukelský průsmyk, které oproti původnímu plánu trvaly přes dva měsíce. „My jsme byli v údolích a Němci byli na kótách. Nejhorší kóta měla označení 534, té říkali Kóta smrti, protože se tam pořád střídali naši a Němci,“ vzpomínala.

Konec války ji zastihl ve Vsetíně. Po slavnostní vojenské přehlídce v Praze 17. května 1945 absolvovala jako jedna ze čtyř žen letecký kurz a stala se instruktorkou výcviku bezmotorového létání. Setkala se se svými rodiči, kteří se vrátili do Československa, a v roce 1946 armádu opustila.

Pracovala v textilkách, nejdříve v Ústí nad Orlicí, později v Hedvě v Moravské Třebové, kde poznala svého manžela. V jednom roce přivedla na svět tři děti — v lednu syna a v listopadu dvojčata. „Kdybych byla neprošla vojnou a tím vším utrpením, tak bych to asi nezvládla,“ hodnotila zpětně svůj mateřský úděl Jarmila Halbrštátová, která měla pět let poté ještě jednoho syna, celkem tedy vychovala čtyři děti. Za účast v bojích na východní frontě obdržela v roce 2019 Medaili za hrdinství.