Doslova na každém rohu bylo v Praze cítit, že je výjimečný den. Oslavy 90. výročí založení samostatného Československa byly opravdu velkolepé a v hlavním městě se konaly desítky nejrůznějších akcí.

Tou největší byla určitě vojenská přehlídka.

Už ráno bylo ale hodně rušno v centru metropole.

Hvězdicová jízda ukázala veliké skvosty

V deset hodin startovala v Opletalově ulici u hlavního nádraží Hvězdicová jízda automobilových veteránů. Lidé mohli vidět zhruba sto unikátních strojů. Nechyběly největší chlouby značky Škoda, například Felicie, ale ukázaly se i auta jako Wartburg, která ještě nedávno hojně brázdila české silnice.

„Škoda, že těch starých aut nejezdí více i při normálním provozu, takovou krásu už dnes nikdo nedokáže vyrobit,“ řekl jeden z diváků Erik Landgráf.

Lidé se dozvěděli perličky z historie

Oslavy pak pokračovaly v centru Na Příkopech, v dolní části Václavského a na Jungmannově náměstí i v ulici 28. října, zde se návštěvníci přenesli do minulosti prvorepulibkové i komunistické. Program byl sestaven ze šesti jednotlivých expozic, které připomněly konkrétní zajímavá období dějin státu.

„Lidé se dozvěděli takové zajímavosti, jako kdy se vyrobil první jogurt anebo jak vypadaly nejstarší televizory a rádia,“ řekl jeden z hlavních organizátorů Jiří Kunc.

Vozidlům vévodil RAF H 10 Františka Josefa

Zájemci si také mohli prohlédnout na osm stovek exponátů, obleků policie i četnictva a hasičů. K vidění pak byly i opravdu velké unikáty.

Představila se například vozidla RAF H 10 vyrobené kdysi na zakázku pro Františka Josefa, dále pak Praga Grand 1929, kterým jezdil tehdejší ministr zahraničí Jan Masaryk, Praga Golden 1935, vůz předsedy vlády Jana Melypetra, Škoda 1948, kterou se vozil prezident Klement Gottwald a legendární ZIL – obrněný vůz prezidenta Gustáva Husáka.

Pivo za kačku a banány za pět

„Také máme vytištěné repliky papírové pětikoruny z roku 1963, které dostanou návštěvníci, kteří si stoupnou do fronty a dostanou banány, a ještě máme papírové koruny, za něž dostanou jedno pivo v restauraci prvorepublikové nebo takzvaně čtyřkové,“ doplnil Jiří Kunc. I přesto, že byl zlatavý mok do kelímku, jeho pěna držela ještě 15 minut po natočení, jako „za starých dobrých časů“.

Na Staroměstském a Václavském náměstí bylo při oslavách také hodně hudby. Zahrálo a zazpívalo mnoho skupin i sólistů, například Sestry Havelkovy s orchestrem, Brouci alias Beatles revival, Mefisto, Petr Spálený, Josef Zíma a další.

Pod Emauzy položil prezident věnce

Na mnoha místech se pak u příležitosti významného výročí pokládaly věnce a lidé vzdávali hold těm, kteří se zasloužili o vznik samostatného Československa. Například na náměstí Pod Emauzy proběhl u památníku legionářů pietní akt, jehož se zúčastnil i prezident republiky Václav Klaus, který připomněl zrod republiky.

Oslavy 90. narozenin samostatné republiky byly završeny večer udílením cen prezidentem republiky významným osobnostem ve Vladislavském sálu Pražského hradu a slavnostním společenským večerem v paláci Žofín.

Lidé před lety stáli fronty a ani nevěděli, na co čekají

O mnoho let zpátky se včera mohli vrátit lidé, kteří navštívili akce konané u příležitosti 90. výročí vzniku Československa. Kdo chtěl, mohl si tak například vystát v dolní části Václavského náměstí frontu na banány. Ty každý nakonec přece jen dostal, ale jen za speciálně připravenou historickou pětikorunu. Do fronty si stoupla také pamětnice opravdových front osmapadesátiletá Milena Řeháková z Prahy 2.

„Nedalo mi to a musela jsem zavzpomínat. Je to taková příjemná nostalgie a hodně jsem se tady u toho pobavila, ale ještě tak před pětadvaceti lety to žádná legrace nebyla,“ řekla. Tehdy se totiž stály fronty skoro u každé prodejny a na jakékoli zboží, skoro nic totiž nebylo k dostání, a když ano, tak jen v omezeném množství. „Někdy si lidé stoupali do fronty a ještě ani nevěděli, na co vlastně budou čekat. Když jsem šla nakoupit, bylo to na půl dne. Fronta se často táhla několik metrů až za roh do jiné ulice,“ pokračovala.

Exotické ovoce bylo jen párkrát do roka a né na každého se dostalo. Už vůbec nebylo možné vybírat si oblečení a zkrátka všeho, čeho je dnes více než dostatek, se dříve nedostávalo. „Tohle by se měly učit děti ve škole, aby si dnes nezapomínaly vážit toho, co mají. Takhle dobře nikdy nebylo. Vzpomínám si, že jsem například pomeranče dostala jenom proto, že jsem měla za pultem známou. A když jsem chtěla maso na řízky, musela jsem si k tomu povinně koupit i kus skopového,“ vzpomíná.

Milena Řeháková si včerejší oslavy hodně užila, ale dobu nepříliš vzdálenou by prý zpět vrátit rozhodně nechtěla. „I když musím říct, že vzpomínky mám i na tu dobu přece jen také krásné. Každé období má totiž své klady i zápory,“ uzavřela.